V Poslanecké sněmovně se 20. srpna nechala vedle řady jiných slyšet i poslankyně za ODS Lenka Kohoutová, která pronesla také následující: "Dalším důvodem, který mne vede k pochybám o rozpuštění sněmovny, je toto. Jednou ze zmíněných zvláštních aktivit je situace na Ústavu pro studium totalitních režimů, kde dochází k pozvolné ztrátě paměti a po chvíli možná ke ztrátě klíčů od tohoto ústavu, pro mne zásadního institutu. Vědecká rada ústavu, která mi svou činností bohužel připomíná prověrky v Československu v roce 1968."

Paní Kohoutová není jediná, kdo o evaluaci projektů, jíž se zabývá vědecká rada ÚSTR, mluví jako o prověrkách. To je zásadní nepochopení a není mi jasné, proč tak vehementně vniká do mediálního prostoru: zmíněná evaluace se totiž netýká osob, které projekty vedou, nýbrž projektů samotných, kdežto při prověrkách šlo zjevně o lidi a jejich názory a postoje, nikoli o jejich práci.

Za velmi zásadní chybu přitom považuji slova o "prověrkách v Československu v roce 1968", která svědčí o hrubé neznalosti nedávných dějin. V roce 1968 se v Československu žádné prověrky nekonaly, ty přišly až později, se snahami o nástup normalizace. Paní bývalá poslankyně Kohoutová jistě není povinna znát peripetie československých dějin, ale možná by pak udělala lépe, kdyby se k nim nevyjadřovala.

Poměry v Ústavu pro studium totalitních režimů nepochybně mají tvořit významné téma v předvolební kampani ODS, tomu nasvědčuje i řada výroků jiných politiků této strany. Jejich pravdivost je ovšem bohužel malá. Tak třeba Miroslava Němcová tvrdila, že "činnost ÚSTR je utlumena". Není to pravda, a ten, kdo to paní Němcové poradil, jí lhal, ÚSTR pracuje jako dříve, vycházejí publikace, pořádají se výstavy a semináře. Důkazem pro tvrzení paní Němcové mělo být, že nevyšel druhý díl edice materiálů, které vzešly z parlamentní komise, jež zkoumala, co se vlastně stalo 17. listopadu 1989.

Myslím, že by paní Němcová udělala lépe, kdyby se byla obrátila v této věci o radu na své bývalé podřízené – na představitele Archivu parlamentu ČR. Ti totiž nedali souhlas k publikování osobních údajů a citlivých osobních údajů lidí, kteří to odmítli (bylo jich asi 190), a parlamentní archiv má vážné námitky proti tomu, že první díl edice vyšel: ÚSTR je tedy vystaven možnosti soudních sporů, které by nemohl vyhrát.

Člověk by soudil, že bývalá předsedkyně Poslanecké sněmovny bude pokládat dodržování zákonů za důležitou součást činnosti ÚSTR – a nechce se mi věřit, že by si vědomě stěžovala na to, že se představitelé ÚSTR snaží zákonům dostát. Spíš soudím, že byla nepřesně informována: kdyby tomu tak nebylo, mohla přece její strana navrhnout zákon, že se na některé osoby nevztahuje zákonná ochrana osobních údajů.

A ještě něco: nejsem si jista, zda velkou část voličů v České republice opravdu pálí poměry v Ústavu totalitních režimů, a ne jiné věci, které pokládají za důležitější. Věru nevím, zda s takovým tématem ODS udělá díru do světa a uspěje v předčasných volbách.

LN, 23.8.2013