Staré právnické přísloví praví, že rozsudky se dělí na dobré, špatné a ty z Brna. Tím se dozajista nechce říci, že by brněnští soudci a soudkyně byli nějací extra-podivíni, ale že zde působí nejvyšší soudní instance a též pomyslný soud soudů Ústavní soud ČR.
A právě jednomu z jeho nejčerstvějších, a možná trochu kontroverznímu, rozsudku se budeme věnovat v následujícím komentáři.

O co ve zkratce šlo?

Zmíněný Ústavní soud (ÚS) se tento týden zastal Němce Thomase B., jemuž tehdejší českoslovenští pohraničníci prostřelili koleno při pokusu o přechod železné opony. Cizinec (ze spřátelené země EU) má celoživotní následky. České soudy, dlouho po sametové revoluci sice uznaly pochybení pohraničníků, nicméně Thomasovi jako odškodnění za zdravotní újmu přiznaly pouze a jen 5500 českých korun. To je směšných cca dvě stě třicet Euro.

Ústavní soud nemá kompetenci sám navýšit předmětné odškodnění, proto vrátil věc k obecným soudům (až k první instanci) , aby se věcí znovu a spravedlivěji zabývaly.

Soudcem zpravodajem, zde byl docent Vojtěch Šimíček, jehož z přednášek ústavního práva znají generace studentů a studentek brněnské právnické fakulty. Jmenovaný ústavně-právní expert zde mj. pravil - ÚS konstatoval, že obecné soudy zvolily nepřiměřeně nízkou výši finanční satisfakce. Vycházely z vyhlášky, která se týkala pracovních úrazů a nemocí z povolání. Tento případ měl být daleko citlivěji posuzován a měly být zohledněny výjimečné okolnosti,“

Asi všichni lidé s citem pro spravedlnost cítí, že odškodnění pět a půl tisíce korun za zranění způsobené ozbrojenými chapadly totalitního režimu, nadto s celoživotními zdravotními následky, není správné a akceptovatelné.

Možno se zde proto ztotožnit s odůvodněním brněnského ústavního soudu, který mimo jiné argumentoval, že právě mimořádné okolnosti umožňují zvýšit odškodné za bolest oproti bodovému ohodnocení dle dobové vyhlášky.

Obecnější ponaučení: Popsaný případ ukazuje potřebné místo ÚS v systému české justice. Tam, kde obecné soudy rozhodují sice formálně správně, avšak ve finále jejich produkty nepůsobí úplně spravedlivě, tam je právě mimořádné místo pro ústavní soud. Je to pojistka a důležitá záruka nejen odměřené formalizované zákonnosti, ale i hlubší spravedlnosti. Jistě, co je a není spravedlivé, bývá leckdy nesmírně těžké posoudit, avšak to je již námět na dizertační práci, ne na stručný časopisecký komentář.

(modifikovaně vyšlo v deníku Právo)

  autor je právník a publicista