J. Novák 24.3.2021 12:28

Někteří lidé prostě nemají v životě štěstí. Prostě jim nebylo shůry dáno udělat cokoli dobře, k něčímu prospěchu. Naopak, cokoli tito lidé udělají, je vždy v lepším případě průšvih, v tom horším pak katastrofa. Nedělají to schválně, prostě jsou takoví. Na cokoli sahnou, to skončí fiaskem. Nikdo je nepotřebuje, nikdo je nemá rád. Geniální francouzský režisér Francis Veber je souhrnně pojmenoval François Pignon (jeho racionálnější já pak F. Perrin).

Levicové strany jsou plné takových Pignonů a Perrinů. Logicky. Potřebují, aby ostatní dělali vše za ně, aby sami mohli žít na cizí účet. Všichni na úkor jednoho, jeden na úkor všech. A někteří se pak užírají nenávistí vůči těm, kteří jsou jejich opakem. Kteří na cokoli sahnou, to se jim podaří, jsou úspěšní, prospěšní, někdo je potřebuje, někdoje má rád.

Pro empatického člověka je těžké se takovým nebožákům vysmívat nebo jim jakkoli komplikovat veřejný projev. Ale racionální člověk má pocit, že nikoho jiného, než všechny ty Pignony, Perriny, Grety a Brandzelové už skoro není slyšet, a že milionkrát opakované nesmysly se stávají normalitou.

Když je svět až příliš vychýlený doleva, zdá se, jakoby základní fyzikální pravidla o rovnováze neplatila. Musí pak přijít obrovská tragédie, např. světová válka, aby se ukázalo, že to není realita, ale pouhá její karikatura.

• reagovat
• nahlásit příspěvek