Když se chce člověk něco dozvědět, natož se vzdělávat, musí se umět ptát. Klást ty správné otázky. Při lidské komunikaci je často důležitější umět naslouchat, zejména když jednáte s ženami. Ale teprve dotaz vám umožní získat informaci. Však také dítě během svého vývoje prochází obdobím intenzívního vyptávání. „A proč, mami?“, vyžaduje často až nadpozemskou trpělivost.

O to důležitější je dnes umění ptát se při komunikaci s umělou inteligencí (AI). Ona vám sama nic neřekne. Odpoví jen na vaše dotazy. Chcete-li aby pro vás nakreslila obrázek či složila skladbu, musíte přesně definovat své požadavky. Čím obšírněji a přesněji, tím bude výsledek lepší. Stejně tak, když má za vás něco naprogramovat. Napíše-li za vás referát, tak bude tím lepší, čím precizněji ho nadefinujete. Trochu to připomíná situaci, kdy jsme si psali do školy taháky. Ti chytřejší se při jejich přípravě látku často naučili a ujasnili.

Lidská komunikace, to nejsou jen slova. Také doprovodné emoce, tón hlasu, mimika a řeč těla. To vše při komunikaci s AI neuplatníte. Aspoň ještě hodně dlouho. I proto je preciznost otázek důležitá.

O roli umělé inteligence ve vzdělávacím systému se dnes svádějí vášnivé diskuse. Ti konzervativnější, zastánci faktografického vzdělávání v ní vidí spíše nebezpečí a prostředek k podvádění. Ale ona se prosadí a bez ní to nepůjde. Faktů totiž exponenciálně přibývá a už se nedají naučit a budeme se muset spokojit jen s těmi základními, nutnými pro rozvoj myšlení. Stěžejními lidskými dovednostmi se stane, jak fakta vyhledávat, třídit a hlavně, co s nimi. Jak je hodnotit, hledat v nich souvislosti a použít je při řešení praktických úkolů. Hledat analogie. A také jak je ověřovat a kriticky hodnotit. Internet a svět kolem nás není jen pravdivý, ale také plný omylů, záměrných mystifikací a zbytečného balastu. A na něm vyrostla umělá inteligence. Umí být přesvědčivá, ale bohužel není vždy jen pravdivá. To se musíme snažit odhalit, porovnáváním s více zdroji. Zejména u důležitých otázek.

Takovou „umělou inteligencí“, kterou už staletí využíváme je příroda a vesmír. Léta jí klademe otázky a ona nám odpovídá. Na rozdíl od internetu je ale pravdivá a nelže nám. Jen ty pravdy a informace jsou někdy zasunuty hluboko a dají hodně vyptávání a pokusů. Ta je tou opravdovou studnicí a pramenem k ověřování. Konfrontovat teorie a informace se skutečností. Experiment už nejednou pohřbil řadu krásných teorií.

Existuje také nebezpečí, že když se bude člověk na všechno jen ptát AI, bude na ní plně závislý a začne hloupnout. Poleví v úsilí a stane se konzumentem. Tak jako si často už nevaříme a nosíme hotová balená jídla ze supermarketu. Bude ona stále chytřejší a my hloupější? To nebezpečí tu rozhodně je. Před mnoha dekádami jsem si ještě pamatoval řadu telefonních čísel. Dnes v době smartphonů dám s potížemi jen to svoje a manželčino. Obávám se, že to většinu lidí postihne. Odolají jen ti opravdu tvůrčí a zvídaví a těch je vždy málo. Povede to k štěpení společnosti na dvě kategorie? Těch užitečných, co tvoří a těch co se jen vezou? Navíc ti, co budou s AI spolupracovat a spoluvytvářet ji, toho mohu zneužít, aby nás formovala v „tom správném“ směru. Marketinkovém spotřebním, ale i mocenském politickém. Už teď to dělají média.

Žijeme v revolučním období, ale obdobnými lidstvo už v historii prošlo. Třeba jak zacházet s elektřinou, která také byla velkou novinkou a dobrým sluhou, ale zlým pánem. Také s nožem se naučilo více krájet a méně bodat. Teď se obtížně učí ponechávat nukleární zbraně ve skladech jen jako pojistku a moc mu to nejde. Tak doufejme, že dokáže i s AI uspořádat své vztahy k vzájemné spokojenosti a soužití s ní ho posune a ne zničí.