Je to čtvrt století, kdy jsem ve sborníku Klon ´98 zveřejnil studii nazvanou „A co Mimozemšťané, snědí nás?‟. Martin Zhouf k tomu vyvedl v působivých barvách obrázek Jinoplanetníka sedícího na židli, pěkně zeleného s tykadly, s ohryzanou lidskou kostí v rukou. Studie obsahuje sérii scénářů dovozujících nevyhnutelnost konfliktu a konečným převálcováním. Ano, studie počítá i s tou možností, že bychom my, Pozemšťané, eventuální Mimozemšťany snědli, přinejmenším v obrazném slova smyslu. Nejsou to optimistické úvahy. Naštěstí realizace není ani na hodně vzdáleném obzoru.

Uplynulo čtvrtstoletí a na pořadu je jiná otázka: „A co umělá inteligence, sežere nás?‟ O tom teď rozumuje kde kdo. Píší se na to téma knihy a původně béčkový film Terminátor ovlivnil závěr dvacátého a start jednadvacátého století víc než Umberto Eco, Slavoj Žižek, Fareed Zakaria a Alain Finkielkraut dohromady. Umělé inteligence se bojíme a obavy narůstají tou měrou, jak konkrétní aplikace AI prosakují do našeho běžného života. Kdybych měl teď podniknout stejný experiment, jak začít? Jak to konkrétně nastane, že umělá inteligence povalí lidstvo na lopatky?

Robotická raubírna předvedená v Terminátorovi naznačuje jeden typ scénářů. Druhý načrtl George Orwell. Naznačil to prozíravě, a tudy cesta zhouby zcela jistě taky vede. My jsme ale humanistická, vpravdě hodnotová společnost. Jsme ostražití a varovaní. Však taky evropské regulace nastavují orwellismu překážky, bůh žehnej. Žádnou umělou inteligenci sice nemáme, ale regulace nás chrání a jsme v bezpečí, jako když se před bouřkou pro jistotu zamkneme ve špajzu. Žádný robot nás nezastřelí a žádný počítač nás nebude na nádraží kamerovat, jestli máme nárok vstoupit do vlaku. Jsme dostatečně chráněni před hrozbami, jež bych charakterizoval jako hrozby dějetvorné. Dá se kolem nic natočit příběh. Orwellismus geniálně vystihl Terry Gilliam ve filmu Brazil (1985). Ne, tohle se stát nemůže.

Může to být horší, naznačím ve scénáři třetího typu. Těžko se to ale popíše, protože to není dějetvorné.

Na twitteru jsem narazil na drobnost… a bylo mi jako panu Povondrovi při spatření mloka u Národního divadla. Psalo se tam:

Musim furt k tomu řešit různý tabulky, psát ofiko maily, myslivcům pozvánky, je toho mrtě, já vždycky vezmu co mám za čísla a řeknu AI, ať mi udělá tabulku a grafy a ať napíše ofiko mail o těch číslech a pak to jen překopčim a působim jak manager století.

Tomu se neubráníme. To je ta digitalizace, která má zastavit úpadek Evropy. Propojená marnost převedená do tabulek. Tomu nezabrání žádná regulace. Budeme tomu aplaudovat a ono nás to postupně pozře, pojme do žaludečního traktu a v teple se v něm proměníme v to, k čemu je žaludeční trakt zřízen.

Není to úplně pesimistická vize.

Zkoumal někdo kravinec, jestli není šťasten?