Ne, nejedná se o nový román tohoto významného italského spisovatele a filosofa. Jde o jeho vizi, jež došla naplnění v dnešní době.

V povědomí máme jeho skvělý román Jméno růže, neméně dobře zfilmovaný se Seanem Connerym v hlaví roli. Vedle spisovatelské činnosti se věnoval i středověku, jeho mystice a semiologii. Analyzoval proces šíření myšlenek, jaké symboly formují naše přesvědčení a jak se společnost rozhoduje, co je pravda. Odkaz

Ptali se ho, jak vidí nástup sociálních sítí, které pozorně sledoval. Jeho odpověď pobouřila společnost, byl obviněn s elitářství, nenávisti k demokracii a umlčování názorů prostých lidí. Sdělil, že nastupuje doba „legií idiotů“, jimž bude dán stejný prostor jako odborníkům v tématu. Běžné povídání v baru u skleničky bude dáno na roveň odborné stati kohosi, kdo v oboru pracuje celý život a ví o něm více, než běžný čtenář denního tisku.

Nebylo většího omylu. Umberto Eco nebrojil proti svobodě slova. Varoval před situací, kdy se odbornost zbaví své základní hodnoty a roků studia, publikací v oboru atd. a postaví se na roveň hospodského tlachání, subjektivních ničím nepodložených názorů či momentálního impulsu. Co více, i obyčejné lži, mající úmysl ovlivnit své čtenáře.

Do té doby byla každá veřejně vypuštěná informace podrobena kritické analýze, musela bý ověřena z několika (nejlépe aspoň tří) na sobě nezávislých zdrojů. Případné omyly, chyby či úmysl byly sankcionovány.

Masové rozšíření internetu a dalších sociálních sítí znamenalo, že odborné stanovisko, podložené fakty se dostalo na stejnou úroveň s tvrzením kohokoliv. O tom, co platí, rozhodovala možnost rychlého šíření a v diskusích hlučnost, přeřvávající doložitelná fakta, založená na poctivé přípravě. Eco pochopil, že dát každému hlas není stejné, jako přisoudit každému hlasu stejnou autoritu.

Nedožil se doby pandemie Covid, jež plně potvrdila jeho vizi. Hlasy odborníků, zpočátku samozřejmě váhavé, neboť šlo o zcela nový druh infekce, situaci, kterou nikdo z lékařů nezažil, byly konfrontovány s hlasitými projevy těch, kteří „ si udělali vlastní průzkum“ a své „výsledky“ s velkou pompou a razancí publikovali. (jistě pamatujeme ingerenci poslance Lubomíra Volného – toho, co se porval o mikrofon v sněmovně) a jeho veřejná prohlášení o původu a léčbě Covid 19. Před 20 lety by podobný jedinec skončil po zásluze v zapomnění či spíše v detenci, v době internetu se stal „celebritou“. Sebevědomí působilo jako důvěryhodnost a hlasitost nahradila pravdu. Eco napsal, že pokud se každému hlasu přisoudí stejná legitimita, pravda se stává volitelnou.

Dneska se na internetu formují skupiny, které prohlašují, že Země je placatá, že jsou nám v rámci očkování implantovány čipy, jež nás ovládají proti naší vůli, stále ještě kdosi věří na chemtrails atd. V médiích dnes a denně vystupují jedinci, jež si myslí, že zvolením do parlamentní lavice je jejich názor „cennější“, než postoj odborníka. V televizi často sedí proti sobě znalec v oboru, který je zdoláván elokvencí kohosi, kdo má s bídou střední školu ale o to větší sebevědomí. Pronést pravdu již vyžaduje porci odvahy. (vsuvka – Alexandr Vondra v rozhovoru s Lubomírem Blahou v televizi TA3 se během diskuse zvedl a odešel ze studia s tím, že tohoto pána nehodlá poslouchat. Pan Blaha je archetypem onoho ničím nepodloženého sebevědomí a alternativní inteligence, až zůstanu slušný). Byl to od něj nepochybně krok správným směrem.

„Televize propagovala vesnického idiota, nad nímž se diváci cítili nadřazeni. Tragédií internetu je, že propagoval vesnického idiota jako nositele pravdy ,“ poznamenává Eco, který naléhavě žádá noviny, „aby k filtrování informací na internetu využívaly tým specialistů, protože dnes nikdo nedokáže určit, zda je web spolehlivý, či nikoli.“ „Noviny by měly věnovat alespoň dvě strany kritické analýze webů, stejně jako by učitelé měli učit své studenty, jak weby používat k psaní esejů. Umět opisovat je ctnost, ale abyste zjistili, zda jsou spolehlivé, či nikoli, musíte informace porovnat.“

Co dodat závěrem? Apelovat na kritické myšlení, porovnávat informace a konfrontovat je s vlastní zkušeností. Být opatrný při přebírání „myšlenek“, jež se na nás valí ze všech stran. A pokud si nejsme jistí, tak raději mlčet. Protože i to vyžaduje jistou dávku hrdinství.