Zní to komicky, skoro jako blbý vtip, ale je to realita. Prvními skutečně uhlíkově neutrálními továrnami v Německu se stanou tři uzavřené závody společnosti Volkswagen. A vypadá to, že nebudou určitě posledními.

V duchu schváleného a zatím díky postojům EU nezměnitelného řešení evropské budoucnosti, a to nejen v oblasti výroby automobilů, bude brzo docházet ve jménu snižování uhlíkové stopy a uhlíkové neutrality k propouštění zaměstnanců nebo i k zavírání v dalších evropských podnicích, včetně mnohých u nás. Dlužno poznamenat, že za plné podpory vlád, především těch německých, a včetně našich, které svojí činností či nečinností destrukci energetiky, průmyslu a životní úrovně aktivně pomáhají.

Je současná Green Dealová cesta opravdu správná?

Samozřejmě že všichni chceme žít ve zdravém životním prostředí, ale už delší dobu se mnohým vnucuje otázka, zda je cesta striktně nadiktovaná Green Dealem, provázená „regulacemi“, zákazy a pokutami, tou opravdu nejlepší. Zvlášť když ostatní světadíly řeší problematiku životního prostředí ve velké většině ne za cenu sebepoškozování, mnoha drastických opatření, a vůbec ne tak dramatického zdražování energií.

Vždyť se v Evropě už brzo, díky cenám energií a emisním povolenkám, nevyplatí mnohé vůbec vyrábět. Prokazatelně nekompetentní, pochybnými ideologiemi zaslepení politici jsou ochotni, za nejrůznějšími lobbisty vyjednané „provize“, schválit cokoli z čeho mohou profitovat. Na celé té evropské drahotě přece „někdo“ musí obrovsky vydělávat, a ten někdo velmi rád podpoří toho, kdo mu další zisky přihraje. I v elektromobilitě jde především o zisky a peníze na něčí úkor.

Ideologie versus možnosti

Pro opravdovou ohleduplnost k životnímu prostředí jsou nanic jen iluzemi podložené zelené ideologie. Ke snížení emisí musí pomoci funkční a dostupné technologie, které mohou nahradit ty, které jsou z hlediska ekologie už nevýhodné. V regulacemi a zákazy pověstné EU si politici mohou malovat jen ideologické vize, popřípadě vzdušné zámky a vyhlašovat „ambiciózní“, ve skutečnosti nerealizovatelné cíle. Zajímavé je, jak za ideologií Green Dealu zaostávají ostatní vyspělé mocnosti světa. Proč asi? Protože snižování emisí je sice výborným cílem, ale cesta, kterou se ubírá EU jinde zřejmě nepovažují za úplně správnou, natož pak za ideální.

Evropským mocipánům vadí na jedné straně úsporná moderní auta na fosilní paliva, kamna či krby na dřevo atd., ale plně podporují naprosto neekologikou těžbu a zpracování surovin, stejně jako zbrojení a války, které zuří nedaleko zemí EU. Na jedné straně bojují za gramy CO2, ale vůbec jim nevadí tisíce tun jiných nečistot a svinstva, která jimi podporované činnosti vytvářejí.

Špatné karty jsou rozdány, vyneseny a už prohráváme

Za skřípění zubů mnohých realisticky myslících lidí přitom nikdo z hráčů, kteří karty drží v rukou, nemá zájem tuto hru opustit, shodit ji ze stolu a začít hrát novými a pro většinu obyvatel Evropy přívětivějšími. EU má jasně nalinkované své zelené noty zaměřené nejen na zánik spalovacích motorů, ale mimo jiné také na zdražování emisních povolenek, které přinese „regulace“ cen energií a paliv, komplikace v případě staveb, či problémy v zemědělství atd., atd. Řekl snad někdo z EU, že by kterákoli jejich opatření měla přinést zlevnění čehokoli?

Většina vyhlašovaného ve jménu uhlíkové neutrality představuje hlavně zdražování a v konečném efektu snižování životní úrovně převážné části obyvatel Evropy. Přitom zatím vůbec nic nenaznačuje, že by EU ze své destruktivní strategie uhnula, nebo alespoň své pochybné kroky měla zájem, revidovat anebo mírnit. Občasná prohlášení některých politiků, včetně našich, vyslovená proti již schváleným likvidačním praktikám EU jsou jen bezvýznamným žvaněním mimo mísu.

Ambiciózní často znamená nesplnitelné

Zákazy, které v přeregulovaných podmínkách EU vstupují v platnost postrádají často logiku, stojí na ideologické vodě a nezřídka ještě zdaleka nemají ani vynalezené potřebné technologie, natož pak zajištěné surovinové krytí. To znamená, že jejich přikazování, nezohledňující možnosti, ani potřeby uživatelů, jsou jen nereálně uspěchané. Diplomaticky řečeno, mnohé termíny stanovené a vyžadované EU jsou velmi ambiciózní, tedy prakticky nesplnitelné, a někdy se jeví dokonce jako kontraproduktivní nebo i hloupé. Zato finanční postihy do nenasytné EU jsou naprosto reálné.

K prosazování elektromobility, které se díky malému zájmu zákazníků, nedaří podle ambiciózních plánů EU a výrobců, musí vypomáhat tučné dotace. Bez nich přijímá elektromobily převážná většina zákazníků, zejména u nás, jen pomalu, vlažně nebo dokonce s nezájmem. Je přitom zajímavé, že větší část zbytku světa se sice také různými způsoby snaží o zlepšování životního prostředí, ale tak sebedestruktivním způsobem, jakou je evropská cesta, se nikdo jiný nevydal. Zatím to vypadá, že evropské sebepoškozování musí i u nás zvítězit, ať to stojí, co to stojí.

Současné výsledky?

Pokrok ve snižování emisí je např. v České republice v posledních letech docela záporný. Jen pro ilustraci. Průměrné emise tolik sledovaného množství CO2 ve výfukových plynech byly v roce 2016, tedy ještě před Green Dealovým šílenstvím, u všech u nás registrovaných nových osobních automobilů na hodnotě 124 gramů. O šest let později, v roce 2022, tedy už v době, kdy se v Evropě, ale i u nás statečně bojovalo o snížení uhlíkové stopy, stoupnula průměrná hodnota CO2 na 138 gramů, tedy o víc jak 10 %! Loni došlo ke snížení na 137 gramů, tedy stále o mnoho víc než v roce 2016.

Letos to zatím vypadá, že díky dotacím na elektromobily, dojde k meziročnímu snížení o cca 4 gramy, ale přesto se emise CO2 zdaleka nepřiblíží k úrovni před osmi lety. Přitom se dá očekávat, že se skončením dotací u nás hodnoty CO2 opět vzrostou. Příčina uvedeného zvyšování podílu CO2 je v tom, že výrobci sice mají plná ústa bezemisních cílů, ale vyrábějí stále víc větších vozů, na kterých víc vydělávají, zatímco např. ruší či omezují produkci menších automobilů. Drahé elektromobily, o které nemají zákazníci výrobci a EU předpokládaný zájem, to nemohou zachránit. Vypadá to, že nějaký citelný dopad elektromobility na naše klima v tomto desetiletí asi nezažijeme.

A důsledky?

Nepřiznání si toho, že prosazovaná opatření EU byla a jsou příliš „ambiciózní“ a navíc EU nepočítala s objektivní realitou posledních let, vehnala evropský průmysl do existenční pasti, s velmi tvrdými důsledky. Mocipáni v EU, vlády i autoprůmysl dosud stále vůbec nehledají, a hlavně nechtějí hledat opravdové příčiny tohoto jevu, resp. si ani nechtějí připustit onu nereálnost ambicióznosti jimi vyžadovaných opatření a sankcí.

To, že desetitisíce lidí přijdou o práci přece není vůbec důležité, protože výroba způsobuje emise a když se nic nevyrábí, tak emise nevznikají. Takže podle Bruselu bude lepší nevyrábět a nepracovat. A pokud většina lidí bude kvůli zdražování paliv méně jezdit, tak také bude méně emisí. To, že státům nebudou tisíce, možná i desetitisíce nových nezaměstnaných platit daně, ale naopak jim budou muset být vypláceny dávky v nezaměstnanosti, stejně jako nepoplynou příjmy státům z prodeje a provozu vozidel, nikoho v EU zřejmě nezajímá. Velmi štědré platy europoslanců a vlád většiny evropských zemí omezením výroby ohroženy nejsou.