Stínová ministryně ODS Páralová (práce a sociální věci) se zřejmě nedostane na volitelné místo kandidátky ODS. Tím je zjevně oslabena i její vyhlídka získat ministerské křeslo. Je mi to trochu líto, paní poslankyně patří k těm několika málo lidem v ODS, kteří působili rozumným dojmem (i když působit rozumným dojmem v konfrontaci s ministrem Škromachem není dvakrát těžké).

„Nemá už smysl lkát nad tím, že na rozdělení se dohodli dva autoritativní politikové, kteří odmítli riskovat, že jejich národy by mohly v referendu smýšlet jinak“, píše v Lidových novinách o rozdělení federace Jiří Dienstbier. To opravdu sedí od politika, který na rozdíl od těch autoritativních, kteří získali se svými koaličními spojenci v přesvědčivou podporu většiny voličstva „svých národů“, ve volbách hanebně propadl a od té doby může jen zavile komentovat situaci z politického propadliště.

Nový íránský prezident Ahmadí Nežád držel v Teheránu na konferenci „Svět bez sionismu“ velmi útočnou řeč, v níž ohlásil „vymazání Izraele“. Muslimský národ podle jeho slov nedovolí svému historickému nepříteli, aby žil v jeho srdci, půjde o "vyhubení sionistického režimu". Poukázal na historickou válku, která už několik století probíhá mezi „utlačovatelem“ (čímž myslí Západ, nedělejme si iluze, včetně nás) a islámským světem a řekl, že poslední bašta islámu padla před stoletím, kdy „utlačovatelé“ začali budovat sionistický režim. "Používají ho (Izrael) jako předsunutou pozici pro šíření svých myšlenek i v srdci islámského světa." Tato slova si zasluhují maximální pozornost a ještě se k nim vrátíme.

Právo uveřejnilo v příloze Salon neuvěřitelný rozhovor s americkým básníkem Ferlinghettim. Ten člověk se docela nestoudně zastává Ezry Pounda, který za války z Itálie pomlouval USA ve službách Mussoliniho propagandy. Byl to prý totiž v podstatě idealista: „Ve skutečnosti byl proti skupině židovských bankéřů. Byl proti americkým válkám. Byl humanistou, klasickým renesančním humanistou. A byl radikální. Dnes by byl proti válce v Iráku.“ Renesanční humanista měl poměrně velkou kliku, že po válce neskončil jako vlastizrádce (kterým nepochybně byl) na elektrickém křesle (Američané jsou velkorysí a za darebáka se přimluvil mj. Ernest Hemmingway s upozorněním, že Pound je sice lump, ale velký básník; obojí se bohužel nevylučuje). Poznámka o „židovských bankéřích“ se mi zdá být na samé hraně zákona (interview přece vyšel u nás). Místo pana Ferlinghettiho je nepochybně na výše zmíněné konferenci v Teheránu.

V SRN oslavovali padesát let od založení Bundeswehru. Zúčastnil se i generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer, který prohlásil: „Buď budeme problémy řešit tam, kde vznikají, nebo problémy přijdou k nám. Žádný stát si dnes už nemůže dovolit pouhou obranu vlastního území…“ Zlatá slova, problém je, že této rozumné zásadě se Schröderovo Německo hrubým způsobem zpronevěřilo, když ohavným způsobem a z nízkých důvodů podtrhlo USA při invazi do Iráku.

Podle výzkumu agentury DEMA jsou dvě třetiny občanů proti tomu, aby existovala jen jedna zdravotní pojišťovna, a 48% je ochotno si na některé zdravotní služby doplácet. Myšlenka obnovy monopolu ve zdravotnictví, s níž přišla Emmerová a kterou zjevně z mocenských důvodů zastává i dr. Rath, nemá tedy žádnou moc výraznou veřejnou podporu.

Dr. Aleš Pejchal píše v Právu, že Vládní nařízení č. 55/1954 Sb. o konfiskaci Svatovítské katedrály „všemu lidu“ mělo platnost zákona, podobně jako Benešovy dekrety. Srovnání s dekrety sedí. A Ústavní soud před lety odmítl toto nařízení zrušit. To je výborné. Páteří našeho právního řádu jsou nejen dekrety, ale dokonce i konfiskační nařízení bolševické vlády. Jak světlá tradice.

Obvyklé shromáždění uspořádali v Pantheonu Národního muzea protifašističtí bojovnícvi za svobodu. Při volbě místa (muzeum) mají tradičně šťastnou ruku. Po zkušenosti z minula, kdy jejich předsedkyně Dvořáková útočně zkartáčovala předsedu PS Zaorálka, tentokrát přišli jen otrlejší (předseda Senátu Sobotka, nacionalistická ODS se od bojovníků nemá zase až tak čeho bát, milejší by jim byl ovšem nepochybně soudruh Filip, jenže ten zatím nemá ještě žádnou významnější státní funkci), primátor Bém a předseda ÚS Rychetský (ÚS zatím není terčem bojovnické ofenzívy). Dvořáková si stěžovala na nezájem oficiálních míst: „Mluvím o české vládě, z níž tu není nikdo, mluvím o představitelích politických stran, které do Národního muzea nepřivedlo ani zahájené politické klání před volbami. Proto se ani nemůžeme divit, že opětně nikdo z účastníků domácího odboje nebude večer oceněn na Pražském hradě.“ Možná, že vliv své organizace na průběh voleb poněkud přeceňuje. Za uši dostal Klaus i Paroubek, Paroubek se pak k výtce bojovnické předsedkyně, ač ho taky napadla, servilně přihlásil, pokud jde o Klause a nevyznamenání „domácích odbojářů“ (rozuměj komunistů). „Určitě se v příštím roce budu k této věci předem vyjadřovat“, řekl. Zajímalo by mne, jak to chce udělat, Klaus seznamy vyznamenaných předem nezveřejňuje a Paroubkovi do toho nic není. Seznam odměněných tentokrát nijak zvlášť nepobouřil, zajímavé je odměnění Franze Olberta (podepsal mj. Smíření 95, v žádném případě to není nějaký českou stranou zjednaný člověk). Snad to lze od Klause chápat jako gesto dobré vůle. V idiotském zdůvodění se mluví o „bývalém území Sudet“. Měli o něm ještě říci, že je bývalý Němec.

V rozhovoru pro Právo (s Alexandrem Kramerem) Paroubek prohlásil, že by prezident měl ctít kromě ústavy i názory občanů. Prezident nesmí ctít názory občanů, pokud by byly v rozporu s ústavou. Premiér zopakoval absurdní tezi o manipulaci diváckého hlasování na Primě a na Nově s takovou vehemencí, že je to směšné. Také výroky typu „pane redaktore, já začínám mít pocit, že tato naše debata nemá smysl. Vždyť vy jste mi ještě nepoložil jediný věcný dotaz! Pojďme mluvit o praktických problémech této země!“ mohou u málo informovaných osob vzbudit zajisté hluboce mylný dojem, že premiér je ješitný idiot. Čemuž odporuje např. to, že Pavla Teličku velmi decentně označil za „člověka s velkými kompetenčními přesahy“. To sedí. Jen mám jakousi pochybnost, zda to pan Paroubek náhodou nemyslel v dobrém.

Izrael požaduje vyloučení Íránu z OSN kvůli nehorázným výrokům íránského prezidenta o tom, že vymaže židovský stát z mapy. OSN je zajímavý spolek: sdružuje predátory i jejich potenciální kořist. Jaký je vlastně smysl organizace, jejíž jedni členové chtějí zničit druhé?

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.