Mladá fronta Dnes přinesla minulý čtvrtek rozsáhlou informaci o tom, čím se (mimo jiné) zabýval za minulého režimu na stáži ve Velké Británii český vědec prof. Bartek. Ten v rozhovoru pro MfD přiznal, že spolupracoval se StB. Podle dochovaných materiálů komunistické policie opatřoval vzácné specializované chemikálie, biopreparáty a minimálně jeden přístroj. Sám prof. Bartek na tuhle svou aktivitu, soudě podle toho, co řekl v rozhovoru pro MfD, není zvlášť pyšný (není to pro něj žádné pozitivum, nejraději by to vymazal z paměti). Jenže se ukázalo, že je to z jeho strany zjevně přehnaná skromnost: vášnivě se ho ve včerejší MfD zastal jeho vědecký kolega, prof. Václav Hořejší, ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR.

Odhalení prof. Hořejšího má zásadní význam nejen pro tento konkrétní případ, ale pro celé dějiny třetího odboje, který u nás mnozí škarohlídi bagatelizují. Vyplývá z něho, že tzv. vědecko-technická revoluce, s níž se kdysi oháněli komunisté, byla vlastně rozsáhlým hnutím odporu, jehož cílem bylo sloužit vlasti a národu. V případě prof. Bartka šlo podle prof. Hořejšího o „údajnou spolupráci s StB“ (ovšem, spolupráce s StB je vždycky údajná, i když se k ní dotyčný přihlásí). Pan profesor taky nespolupracoval se StB, ale s „vědecko-technickou rozvědkou“, jakou má každý stát (ovšem, jde jen o to, co za stát to je, namítlo by šťoural, kromě toho to byla taky StB, ale to je vedlejší). „My všichni“, píše prof. Hořejší, „kteří jsme se tehdy dostali s většími či menšími obtížemi na výzkumné stáže na západ…, jsme se snažili přivézt si zpět domů věci, jaké posílal Jiří Bartek…“ O nějakém kradení nemůže být ani slovo, protože nám jednak ty věci doma zoufale chyběly, byly to „většinou“(!) materiály potřebné pro pokračující spolupráci, a jednak nám je západní kolegové „při odjezdu ochotně dávali“ (případ pana prof. Bartka ukazuje, že zřejmě nejen při odjezdu). Tedy navíc spolupráce se zahraničím, před komunistickým soudem přitěžující okolnost! Prof. Bartkovi se ovšem podařil husarský kousek: protože posílání takových předmětů poštou bylo „byrokraticky komplikované“, podařilo se mu využít pro tento účel pracovníky výše zmíněné „ekonomické rozvědky“ (prosím nezaměňovat s StB!). Nepodařilo se nakonec podobně „vědeckotechnické revoluci“ využít i celé KSČ a jejího vedení, (nebylo by to těžké, mnozí odbojáři byli zároveň jejími členy)?

Je zjevné, že my, co jsme se tehdy krčili mezi českými kopečky (nic jiného nám totiž nezbývalo), jsme neměli ani tušení o tom, že pod nevábným povrchem komunistické každodennosti probíhá rozsáhlá odbojová činnost, dokonce na vědeckém základě, srovnatelná s atentátem na Heydricha. Proto je jen logické, že prof. Hořejší požaduje pro prof. Bartka medaili za zásluhy. Připojuji se, se dvěma výhradami. Za prvé, proč jen pro prof. Bartka? Oceněni by měli být všichni ti dosud bezejmenní, které prof. Hořejší označuje souhrnně „my“. A za druhé, proč jen medaile za zásluhy? Vzhledem k tomu, že šlo o činnost po výtce odbojovou, bylo by na místě udělení toho nejvyššího vyznamenání, řádu Bílého lva!

Lidovky.cz, 12.7.2011

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.