Písničku, z níž je citát, zpívali kdysi Rangers, dřív, než se přejmenovali (pod nátlakem, ovšem) na Plavce. Je to americká písnička, písnička amerického tuláka. První strofa mi uvízla v paměti v této podobě: „Ta zem je má zem, ta zem je tvá zem, od Kalifornie po New York Island, můžeš si bloumat, kde se ti zlíbí, ta zem je všech, to každej ví.“ Velmi se mi líbila a líbí se mi dodnes. Jeden můj známý ji na počátku sedmdesátých let, v rozpuku normalizace, nazval pozitivním protějškem k písni Volga, Volga.

Vzpomněl jsem si na ni, když jsem si dnes v novinách přečetl základní obrysy divokého plánu, který si odhlasovali na pražském magistrátu. Jde o „akční plán bezdomovectví“. Toto označení, které, jak se domnívám, nikoli náhodou připomíná „akční program“, neznamená, že by se radní, zejména z ODS, až prohrají volby, chtěli věnovat životu takto svobodnému (jsou jistě sociálně zajištěni). Nicméně návrh svědčí o jakési hysterii, která se při této vyhlídce vedení magistrátu a zejména iniciátora, radního Janečka, zmocňuje.

Projekt řeší otázku, co s tzv. „zatvrzelými bezdomovci“, kteří nechtějí spolupracovat s úřady na svém návratu do normálního života a o které se v současné době nikdo nepostará (mj. proto, že o to vůbec nestojí, poznamenávám). Má pro ně být někde na periferii zřízen putovní tábor pro lidi bez přístřeší, jakýsi Buchenwald s lidskou tváři: dostane se jim mj. péče psychologa a obdrží dvě polévky denně. Pobyt v táboře bude dobrovolný, ale bude to dobrovolnost jako řemen: na zatvrzelé bezdomovce budou podle slov pana Janečka tlačit „sociální pracovníci“ a „intenzita kontrol se bude zvyšovat, až poznají, že tam (v lágru, bd) budou mít největší klid.“ (Za tím účelem bude nutné sociální pracovníky náležitě vycvičit a vyzbrojit). Bude též zavedena „jednotná evidence sociálně slabých osob“ a předpokládám, že ti nejzatvrzelejší budou muset podobně jako homosexuálové v Boratově Kazachstánu nosit povinně modré klobouky.

Ježíši Kriste! Magistrátní plán obsahuje mocnou dávku humoru, bohužel zároveň nechtěného a černého. Nechci popírat, že je tu vážný problém. Pocítil ho (v přímém slova smyslu) každý, kdo jel někdy v tramvaji s mimořádně nepřizpůsobivým individuem. Na druhé straně, svoboda je k životu nutná a zároveň složitá věc. Vytváří - mimo jiné - prostor pro spoustu forem chování, které nejsou ani trochu chvályhodné, ale když je budeme reglementovat, podřežeme si pod sebou jako svobodní lidé větev. Svoboda vytváří prostor pro nepřizpůsobivost v dobrém i špatném smyslu. Nesvoboda nevytváří prostor pro nepřizpůsobivost ve špatném smyslu, ale jen proto, že nevytváří prostor žádný. Meze naší svobody tvoří zákony a ohleduplnost k bližním, která ovšem zákonem vždycky upravena není (např. smrdět jako tchoř je sice bezohledné, ale nikoli trestné). V mnoha případech (nejen ve výše uvedeném) jde o otázku míry, a člověk, který ví, jak cenná a křehká věc je svoboda, protože musel většinu života prožít bez ní, by měl alespoň tušit, jak je při jejím stanovení třeba být opatrný. Pražští radní, jak se zdá, vědí kulové. Jejich akční plán tu míru překračuje o několik světelných let.

Lidovky.cz 18. srpna 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.