V rámci ČEZ existuje společnost „ČEZ – měření“, jejímž úkolem je odhalování krádeží elektřiny. Zabývá se potomky horních chlapců jednotlivě i ve skupinách, kteří touto technikou nastolují sociální spravedlnost, tj. bohatému ČEZu berou a sobě chudým dávají. Činnost společnosti měření je podle mluvčího ČEZ poměrně riziková (jde mj. i o odhalování ilegálních odběrů elektřiny pro pěstírny marihuany). Proto v rámci společnosti existuje skupina, údajně malá, se speciálním výcvikem (první pomoc, sebeobrana, nácvik chování v rizikových situacích), zvaná odbor netechnických ztrát.

Existuje podezření, že tito lidé zneužívají situace k vydírání nelegálních odběratelů elektřiny a nutí je k dohodě o placení vysokých náhrad. Jinak postiženým hrozí např. odpojení přívodu elektřiny.

To, že si státní firma vydržuje jednotku, která vlastně do jisté míry supluje práci „orgánů činných v trestním řízení“ je z hlediska vyššího principu mravního sporné. Pokud by se obracela na státní orgány, hrozí nebezpečí, že se ČEZ stane ryze dobročinnou organizací a pohrne před sebou čím dál tím větší lavinu nekonečných soudních jednání a nesplácených pokut. Proto firma sáhla k řešení operativnímu a problematickému, což okrádaní občas dělají. Situace volá po jakési nápravě, nevím jen, zda skandalizace ČEZ je to správnou cestou.

Tím se dostávám k srdceryvné příhodě, již přináší dnešní MfD: prodávám tak, jak jsem koupil. Pracovníci „ČEZ měření“ navštívili na základě reálného podezření dům podnikatele kdesi v Poděbradech. Prohlédli si zevrubně jeho dílnu.Dotyčný odešel do svého bytu, stručně sdělil manželce, že má malý problém, odešel zpátky do dílny a zastřelil se. Inspektoři pak přivolali jeho manželku, lékařku a záchranku. Manželka předpokládá, že její choť byl podroben brutálnímu nátlaku.

Podnikatel byl z dobré rodiny, oba rodiče univerzitní profesoři, on sám uznávaný soudní znalec v oboru elektřiny. Pokud by na něho prasklo, že krade elektřinu, měl by děsivý malér.

Zde zůstává rozum stát: pokud by byl nevinný, proč by se zabíjel? A pokud kradl jako straka, nejsou rodiče univerzitní profesoři ani soudní znalectví v oboru elektřiny žádnou polehčující okolností.

Pokud platí druhá varianta, jsou dojemné scény nad mrtvolou manžela jen literární omáčka, v níž se má utopit jedno: totiž, že krást se nemá. Ani ze státního, i když je na to národ z doby před převratem zvyklý. Doba poctivé loupežničiny pominula, jiné poučení z historky neoplyne.

Lidovky.cz 3. února 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.