Minulý týden projednávala Poslanecká sněmovna mimo jiné senátní návrh novely zákona č. 245/2000 Sb. o státních svátcích, ostatních svátcích, o významných dnech a dnech pracovního klidu. Skupina senátorů v čele s Martinem Mejstříkem, který pak také zákon ve Sněmovně obhajoval, navrhla, aby mezi „ostatní svátky“ byl zařazen rovněž Velký pátek. Pozměňovacím návrhem pak přibylo vypuštění tzv. Mezinárodního dne žen z „významných dní České republiky“. Návrh jako celek získal v Senátě slušnou podporu. Do Poslanecké sněmovny dospěl shodou okolností a ke své smůle v době sílící předvolební kampaně, poznamenané sociálně-demokratickou a komunistickou ofenzívou.

Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, významnějším než Vánoce. Slaví se v celé Evropě a evropské státy to respektují. V katolických zemích se klade větší důraz na svátek vzkříšení, v protestantských má podobnou váhu i den Kristovy oběti. Asi proto země jako Polsko, Itálie, Francie a Rakousko Velký pátek mezi státem uznané svátky nezahrnuly, naproti tomu skandinávské země, Nizozemsko, Švýcarsko a Německo ano. Velký pátek je státem uznaným svátkem i v sousedním Slovensku. V České republice (a už v předválečném Československu) zvítězilo pragmatické hledisko: církevní svátky se zde počítají mezi tzv. ostatní svátky, tj. jakési svátky druhé kategorie, a takovým svátkem byla prohlášena velikonoční neděle, protože to nic nestojí. Zato je u nás (stejně jako v několika dalších evropských zemích) svátkem pondělí velikonoční. To však není v pravém slova smyslu církevním svátkem, váže se k lidovým tradicím a zvykům.

V rozpravě v PS padly v podstatě tři hlavní námitky. S první přišla vláda a někteří poslanci ČSSD a ODS. Jde o ekonomické ohledy. Poslanec Doktor upozornil, že náklady na veřejné rozpočty, související s novým svátkem, nejsou, jak uvedli navrhovatelé, cca 65 milionů Kč, ale ve skutečnosti 9-10 miliard. S druhou přišli komunisté. Poslankyně Gruntová argumentovala, že z šesti „ostatních svátků“ jsou čtyři církevní, přičemž drtivá většina občanů ČR jsou ateisté a měl by se brát ohled i na ně. Jenže ohled na ně se bere, a vrchovatě. Tři vánoční svátky vzala za své většina české populace, a proto se je nepodařilo zrušit ani předchůdcům paní Gruntové v době, kdy jsme byli kolonií sovětského Ruska a oni byli na koni. Jako církevní je ovšem lidé neberou. Zbývá tedy jedna jediná neděle.

Třetí problém je předvolebně populistický: zrušení MDŽ by působilo problémy té části voličstva, kterou zmítá nostalgie po starém režimu. Znamenalo by pro ČSSD problémy a na KSČM působí jako rudý hadr na býka. Těžko se zbavit podezření, že návrh byl do zákona zapracován jako rozbuška, která ho měla v PS rozmetat. Což se taky stalo.

Křesťané, vlastně bych měl říkat my křesťané, představujeme v této společnosti jakousi trpěnou menšinu: něco mezi homosexuály a zahrádkáři (viz slavný výrok Václava Klause). A když vláda vehementně prosazuje zákon o registrovaném partnerství (který podporuji), snad by bylo možné i nám zase dopřát kromě té jedné neděle ještě Velký pátek. Snad by si taky mohla ateistická většina časem připustit, že křesťanství neznamená jen inkvizici a pálení čarodějnic, že jsou z něho odvozeny zásady, k nimž se hlásí dnešní liberální demokracie, rovnost lidí, nenahraditelná cena individuálního lidského života, oddělení světské a duchovní moci a sekulární stát.

A aby to tolik nebolelo: velikonoční pondělí je dnem toho, co české feministky označují jako „velikonoční lynčování" (pomlázka). Nemám na to tak vyhraněný názor, nicméně si myslím, že by se to snad dalo stihnout po pracovní době. A pracovní volno by se jen přesunulo z pondělí na pátek, neztratilo by se.

Milí spoluobčané, stojíme Vám za to?

Mladá fronta Dnes, 13. března 2006

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.