Z časového hlediska je mi poněkud jasnější, proč má být 1. květen svátkem práce než svátkem lásky. To první má jakousi historickou tradici, kdežto pokud jde o lásku, zdálo by se mi vhodnější slavit ji např. v červenci, to už bývá opravdu teplo a hezky. Na prvního května jsou časté plískanice, které si nezadají s podzimními, zima a bláto. K. H. Mácha není žádný protiargument.

Jistě, práce si zaslouží úcty. Nevím, proč se ta úcta má projevit tím, že se nepracuje. Nesocialistické strany, např. ODS, kladou proto důraz spíše na lásku. V předvolební kampani má člověk pocit, že by jí ve společnosti mohlo být trochu víc (nemyslím teď lásku erotickou, to je něco, s čím se nedá nic dělat a čeho bude vždycky dost), a že ač od svého vstupu do nejvyššího patra politiky je motorem nelásky Paroubek, předtím to byla ODS. Paroubek je samozřejmě v této věci motor výkonnější – kdo seje vítr…

Obecná témata oslavování, jako práce, představují problém. Proč by se neměl oslavovat taky odpočinek, odpočinek čas od času musí být, a na rozdíl od práce je ho tak málo. Kromě toho je logičtější oslavovat odpočinkem odpočinek a ne práci. Je to trochu podobná asymetrie, kterou představuje Den žen, proč by nemohl být i Den mužů, není Den žen projevem sexismu? Ve skutečnosti Den mužů je blbost, ale Den žen taky. Den matek je mi pochopitelnější, nemá svůj pitomý protějšek, který z něho dělá taky pitomost, ale ten se už asi neujme. Svátek lásky je z tohoto hlediska pochopitelnější, orwellovský svátek nenávisti by si troufl oficiálně slavit jen málokdo (jen nevím, proč se má slavit na závěr dubnových plískanic).

Bohužel se zdá, že Svátek práce ve své současné podobě v sobě jakýsi moment nenávisti má. Na první pohled to vypadá, že slábne: krajní pravice slavila na Vinohradech, sešlo se jich podle novin asi sto. Krajní levice na Střeleckém ostrově, noviny uvádějí počet dvou stovek. K brachiálnímu násilí při tak malé účasti nedošlo, obě explozivní složky se nedostaly k sobě. Odnesl to jen člen ochranky TV Nova, který dostal od anarchistů na budku, protože vypadal jako skinhead. Člen antikonfliktního týmu policie ČR mu to pak prý vysvětlil: „stalo se to proto, že vypadáte jako nácek“. Představte si, kdyby při nějaké demonstraci antisemitů dostal někdo do zubů a policie, místo aby ho bránila, mu vysvětlila: stalo se to proto, že vypadáte jako Žid. Nechci, chraň pánbůh, srovnávat nácky s Židy, jen upozornit, že ten argument není dobrý, a že úkolem policie je dbát o to, aby občané nedostávali do zubů, a ne jim dodatečně vysvětlovat, proč se tak stalo. Mají se někteří lidé před tím, než vylezou v nevhodný den na ulici, maskovat?

Svátek přitahuje hlavně komunisty. Činnost, která spočívá v tom, že místo aby se pracovalo, se o práci žvaní, je součástí jejich již takřka staleté tradice. Jiří Paroubek, volební lídr a předseda ČSSSD, přitáhl v Ústí n. L. několik desítek zájemců, podobně jako pan Vandas v Praze. ČSSD by se měla asi rozhodnout: práce, nebo láska?

Soustava českých státních svátků je zvláštní. Hlavní z nich oslavuje vznik jiného státu, než je ten, v němž žijeme. „Den české státnosti“ se jmenuje svátek, který by se měl jmenovat jinak, ale nemůže, protože lidé by se zlobili (připomíná mi to „Den znárodnění“). Svátek práce do tohoto systému velmi šťastně zapadá.

Lidovky.cz, 3. 5. 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.