„Čtyři občanské aktivity spojily své síly“, píše se v LN. Jde zřejmě o něco podobného, jako byla kdysi „integrace pravicových stran“. Plodem je „Semilská výzva“ politikům kandidujícím v nadcházejích komunálních volbách. Trochu to taky připomíná akci „Děkujeme, odejděte“, původně nesenou pochopitelnou snahou zatnout tipec poněkud vykřičeným osobnostem typu Klause, Zemana, Havla. Havel to vyřešil tím, že se jim postavil do čela, takže se všechno změnilo v ptrachobyčejnou havlovskou lobby a po velkolepém rozběhu zakrátko skončilo v písku. A taky nikoli náhodou to připomíná „Dřevíčskou výzvu“, jen to má nejspíš skrovnější background. Jde o aktivity. Účastníkům aktivit se říká aktivisté, jejich činnosti aktivismus. Na první poslech cosi hrozivého.

Jeden z aktivistů např. prohlašuje: „Vycházíme bohužel z teze, že ne všichni politici jsou slušní, takže je potřeba na ně vytvořit tlak“ (dotyčný chtěl zřejmě říci: „vycházíme z teze, že bohužel ne všichni politici…). Výrok má širší platnost. Stejným právem lze vycházet z teze, že „bohužel ne všichni aktivisté jsou slušní“, a zcela obecně, že „ne všichni lidé jsou slušní“. Je tedy třeba vyvíjet tlak na lidi všeobecně. Troufnou si aktivisté na tak velké sousto? A kde k tomu vezmou puvoár, když ne všichni jsou slušní?

„Prokažte, že jste slušní a kompetentní“, žádají dále aktivisté. Politik je a priori vystaven podezření, že je nekompetentní a neslušný, a musí dokázat svou nevinu. Aktivista, který to na politikovi vyžaduje, to dokazovat zjevně nemusí. Může si tedy dovolit být nekompetentní a neslušný?

Dále: „Občané mají mít možnost kontrolovat politiky neustále, nejen v den voleb.“ Aktivisté zjevně kontrolu v den voleb poněkud přeceňují. Pozoruhodné je, že v tomto pojetí se společnost dělí na politiky (hráči na ploše), občany (publikum v hledišti) a aktivisty (poloobnažené děvy s mávátky, které občany dirigují, kdy a jak hodně mají řvát).

Politikům je předkládán etický kodex. Neměl by být předložen i aktivistům a občanům? A co s těmi, koho (jako mne) ani nenapadne podobnou blbinu podepsat? Půjdeme ke zdi? To je jakobínská stránka aktivismu.

Předpokládám, že autoři to myslí dobře a že na rozdíl od Děkujeme odejděte a Dřevíčské výzvy za nikoho nelobbují. Usilovat o to, aby česká politika byla lepší, je ušlechtilé. Existují k tomu standardní nástroje, kterým zakladatelé moderní české politiky, Havlíček a Masaryk, říkali „politická práce drobná“. Můžete se angažovat ve stávajících stranách. Můžete se pokusit založit nové, když vám současné nevyhovují. Můžete jako nezávislí novináři v médiích s osobním nasazením politické strany kritizovat. Můžete dělat šikovné věci jako je „volební kalkulačka“, která lidem zpřehledňuje politickou scénu. Jediné, co nemůžete, je, v politice zároveň být i nebýt. Říká se tomu vznešeně „občanská společnost“, ale v tomto pojetí je to jen typické české remcání, pokus povýšit hospodský přístup k politice na vznešený princip.

Lidovky.cz 6. října 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.