Heslo, kterým nemocniční lékaři, chystající se odejít do utěšenějších krajů, oslovují opouštěné pacienty, je po formální stránce (stručnost a výstižnost) z těch, jaké se skví na prezidentské standartě nebo nad jevištěm Národního divadla. Mohlo by část veřejnosti vystrašit. Mohlo by však taky snadno vést k ukvapeným závěrům.

Důvody lékařské nespokojenosti jsou pochopitelné: uvnitř oboru panuje jakési sociální napětí mezi zprivatizovanými soukromými praxemi a dosud z větší části socialistickým prostředím nemocnic. Reformy jsou potřebné, ale bohužel se zatím nic moc nepodařilo prosadit. Z toho hlediska by bylo přirozené a pochopitelné, kdyby zafungoval celoevropský pracovní trh a doktoři odcházeli na západ za lepším (přičemž to "lepší" nemusí nutně znamenat jen příjmy). Jejich nespokojenost je přirozená. Děje se tak ostatně i v jiných oborech, ČR doplácí mj. i na svou relativní chudobu.

Proces, s nímž jsme konfrontováni výše citovaným heslem na reklamní sanitce, jíž chtějí organizátoři akce "Děkujeme, odcházíme" oslovit veřejnost, jde však daleko za tenhle pochopitelný a přirozený rámec. Podle toho, co píše včerejší Právo, najal Lékařský odborový klub na marketing akce profesionální PR agenturu (pochází z její dílny i to křuplavé heslo?). Proslýchá se, že to stálo řádově miliony korun. Podle předsedy LOK MUDr. Engela zaplatil Klub agentuře z členských příspěvků (člověk by řekl, že na tom členové nebudou zase až tak špatně).

Smyslem organizované akce není ani tak vyvést co nejvíc lékařů za hranice, ale dosáhnout zvýšení platů lékařského personálu v nemocnicích, a to zvýšení razantního. Jistě, není to ani jediný, ani hlavní požadavek. Působilo by to hloupě. Jde o zásah do sociální politiky státu v době, kdy heslem jsou úspory. A zároveň má akce i politický charakter: opírá se o nespokojenost určité sice nepříliš početné, ale z hlediska fungování společnosti velmi významné skupiny obyvatelstva, a používá se jako beranidlo na vládu.

MUDr. Rathovi se kdysi podařilo usilovnou politickou prací vytvořit vlivnou lobby. Nejprve založil LOK, pak s jeho podporou dobyl Českou lékařskou komoru, a nakonec ho Paroubek jmenoval ministrem zdravotnictví. ČSSD už není u vlády, ale jádro lobby zůstalo zachováno a podpora a sympatie heslu "Náš exodus, váš exitus" ze strany významných činovníků ČSSD taky (hejtman Hašek chce svolávat Bezpečnostní radu státu; nebyl by lepší přímo státní převrat?).

Celá ta akce je naprosto nepřijatelná. Využívá pochopitelné nespokojenosti lékařů (jinak by neměla naději na úspěch), ale je za prvé zpolitizovaná, a jednak cynicky těží z bezbrannosti a obav veřejnosti (každý z nás je nejen občanem, ale také pacientem). Změnit společnost občanů ve společnost pacientů je ostatně geniální nápad, hodný autora sci-fi: oč lépe by se dala ovládat, než marx-leninské společenství pracujících!). Pokud se vláda podělá stejně, jako se zjevně pod Klausovou taktovkou podělala před VV), podepisuje nad sebou ortel smrti. Zároveň je nutné a snad i možné doufat, že v lékařské obci se najdou lidé (pár se jich už ozvalo) schopní nazřít, že nemocniční lékaři jsou manipulováni v politické hře, která je slušně řečeno problematická.

Lidovky.cz, 29.12.2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.