Mimořádných kvalit a mimořádné intenzity dosáhla protimasarykovská kampaň v „satyricko-politickém časopise pro lid“ (upozorňuji že nešlo o žádné suspektní a okrajové periodikum) jménem Šípy. Masaryka tam skoro soustavně jmenují Macesryk.

Vánočnímu číslu z roku 1899, které je Masarykovi věnováno v podstatě celé, vévodí báseň „Ze zpěvníku Tomáše Vládymila“: „Když tě vidím, milý Poldo (tj. Hilsnere, bd), v tom arestě seděti, mluvím stále v unesení, žes nevinnou obětí. Kdybych Čechy tak miloval, jako miluji tebe, byl bych dávno za mřížemi neb na cestě do nebe. Já mám obchod novej, pěkně zavedenej, od městečka ke vsi, židáčci kupte si podílek Časovskej.“ Masaryk údajně „obhajuje nepravdu, židovský švindl, působí rozbroje mezi studentstvem, tříští síly národní, kšeftaří s židovskými obřezanci a nabízí jim abonemá na židovský plátek“. Ve zprávě „Rytíř židovské pravdy“ se zase píše: „Židofil pan Garyk Masaryk vozí si s sebou do vysokého Karlo-Ferdinandského učení svou paní jako záštitu své vykošerované autority, spoléhaje na rytířské ohledy naší studentské mládeže – k dámě! (pisatel naráží na to, že na zmíněnou bouřlivou studentskou akci Masaryka doprovázela jeho manželka, paní Masaryková byla Američanka a nechtěla zjevně nechat svého chotě ve štychu; hned si to vyložili tak, že si ji tam vzal tak říkajíc jako živý štít, všechno se dá vysvětlit, když se chce, bd). Hm, pan Garyk Masaryk odjakživa je rytířem k dámám! Škoda, že nebožka Anežka Hrůzová se mu nemůže poděkovat…. Ale za to ho drží němečtí židé („německý žid“ byla pro tehdejší české vlastence zvlášť zavrženíhodná forma Žida - něco jako je pro dnešní české vlastence sudetoněmecký katolík šlechtického původu) zuby nehty… chtěl by študenty svým, bývalým „vplivem“ zas obrátit na svou novou židovskou víru, ale tentokrát se mu to nepodařilo… A lid Mojžíšův volá: „Hosana, blahoslaven Tomáš Garyk Masaryk do devátého kolena, nebo třeba byl by goim, veliký je před Jehovou a slze radosti kane tetě Bohemii z oka zalepeného a vítězný smích řine se z hrdla Neue Freie Presse… Neb volá-li lid Hospodinův a synové Izraele „Kde je český Zola“, tak praví „Zde jest“ a bude-li potřeba, zreviduje se i proces Jidášův, zdali snad i ten naposled neměl pravdu a nemělo-li by se jeho dědicům vyplatit k těm 30 stříbrným co doplatek na ruku ještě 970.“ (Zde narážejí na to, že Masarykovi shodou okolností zvedl v té době rakouský stát roční příjem o 1000 zlatých. Kromě toho, že je židovský přisluhovač, obviňovali totiž Masaryka i z kolaborace s rakouskou vládou, která pomocí cenzury zoufale a systematicky potlačovala všechny zmínky o rituální vraždě, ale současně i všechny polemiky s teoriemi o rituální vraždě, v klamné naději, že pak bude pokoj).

Otázka Masarykových údajných hmotných zájmů (kolik mu za to zaplatili), bez níž se žádná trochu vášnivější diskuse v Čechách ani dnes neobejde, se ale vedla i v Radikálních listech: „Revisionistická kampaň Času a Masryka uvádí se na mnohých místech ve spojení s otázkou židovského časopisu, na nějž se sbírají po Čechách peníze… Kdyby se ukázaly pověsti ty správnými, pak… nebyl by Masaryk jen vědeckou koketou – ale něčím jiným.“

Předchozí části:
Masaryk a česká média I.
Masaryk a česká média II.
Masaryk a česká média III.
Masaryk a česká média IV.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.