Madonna představuje téma, o němž se toho u nás v souvislosti s jejími vystoupeními v Praze a s protesty křesťanských církví hodně napsalo. Nezajímá mne sama o sobě, spíš proč se o ní tolik píše. Mám ovšem handicap: ze zpěvaččiny sebeprezentace znám jen písničku z filmu Evita a pár fotek v novinách. Celkový dojem: je to jakási americká Yvetta Bartošová: spanilý jedermann, navíc usilující dnes úspěšně zakrýt obdivuhodnými prostředky moderní techniky smutnou skutečnost, že už je vlastně stará škatule. S touto smutnou skutečností, která nás všechny čeká a potkává a na niž přesto nikdy nejsme dostatečně připraveni, se vyrovnává způsobem pro hvězdy běžným, tj. rostoucím úsilím strhnout na sebe pozornost jakousi ušlechtilou ideologií (boj proti světové chudobě a Georgi Bushovi) okořeněnou lehce skandálním chováním.

Pohoršlivé je jméno Madonna. To si ovšem dala za mlada. Povedlo se jí, kandiduje jím na bobříka drzosti. Náboženská stránka věci mne přitom nechává chladnou: v církvi, k níž jsem jako dítě patřil, se mariánský kult nepěstoval a myslím, že z dobrých důvodů. Nejstarší z evangelií, Markovo, nezná Ježíšovu matku jménem a na jediném místě, kde je zmíněna (Marek 3, 31-35, „Hle, moje matka a moji bratři“) se nedá zbudovat žádný kult. Přesto je v tom sebepojmenování jakási snaha dotknout se toho, co je svaté milionům lidí, a to z nízce účelových důvodů. Ve svobodném světě to sice nelze zakázat, ale přesto se to nedělá. To, že se dnes v rámci boje proti chudobě a Georgi Bushovi nechá ta osoba připoutat na kříž a ozdobit trnovou korunou, je jen další rozvíjení východiska.

Tak je Madonna a její vystupování jen jedním z mnoha svědectví o naší době, o tom, jak se neustále posouvají hranice toho, co sice není zakázáno, ale přesto se to nesluší.

Na druhé straně: znamená toto chování nějaké ohrožení pro náboženský život přihlížejících? Může někoho svést ze správné cesty a uvést na cestu špatnou? Její možnosti jsou dost omezené. Je konformní s dobou. Konformisté za sebou obyčejně neshromažďují ke všemu odhodlané davy. Hříšnost tohoto způsobu sebepředvádění je spíš v tom, že předstírá jakési názory a postoje, ačkoli jí o ně vůbec nejde.

Církve, které proti jejímu vyvádění protestují, jí pomohou (jak jinak by si lidé všimli, že jde vlastně o rouhání?) a sobě spíš uškodí. Prozrazují na sebe úzkoprsost, protože se vášnivě zabývají malicherností.

Ostatně nemohu vyloučit, že Madonna nazpívala pár hezkých písniček. V tom případě jí to nejspíš bude u Posledního soudu započteno k dobru.

Ona sama představuje příliš mělký a nepevný základ, než aby se od něho mohl někdo odrazit k misijní ofenzívě. Ten, kdo se odráží od malicherností, riskuje, že bude směšný.

9. září 2006

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.