4.12.2023 | Svátek má Barbora


UDÁLOSTI: Ještě k show Jana Krause

7.11.2016

K událostem kolem 28. října mám malou poznámku, vlastně minikomentář. Týká se zákazu a následného povolení Show Jana Krause v předvečer státního svátku. Je možné rozvíjet různé teorie o tom, kdo vlastně za tím stál a kdo to organizoval. Dokud ovšem nikdo nepřinese důkazy dostatečně jednoznačné, aby s nimi mohl vystoupit na veřejnost, je třeba brát to, co se na Primě v Show Jana Krause odehrálo, věcně a věcně to popisovat. Jednak je to slušné a jednak i to má smysl. Z právního hlediska se k tomu ve Svobodném fóru vyjádřil Aleš Rozehnal (viz zde). Já se omezím na několik v podstatě diváckých poznámek.

Za prvé: jistě bylo zcela na místě a taky v duchu a v tradici toho pořadu (nesleduji ho ovšem pravidelně, jenom příležitostně), že si pan Kraus vybral jako hosty pana Bradyho a pana Hermana a že je uvedl jako první. Ten případ hýbal už tehdy českou veřejností. Je také přirozené, že oba neoplývaji běžnými city k prezidentovi a jeho týmu a mají k tomu pádné důvody.

Za druhé: jiný případ je minidemonstrace naaranžovaná na počátku pořadu. Nejde v první řadě o to, že její aranžmá bylo poněkud směšné ve chvíli, kdy se mediální scéna otřásala kritikou nemožného prezidentova postupu, ani o to, že sloužila spíš než ke kritice Zemana k sebeprezentaci zúčastněných, mezi nimiž nechyběl šéf Babišova think-tanku Institut pro politiku a společnost Jan Macháček, ani o to, že šlo o směšnou nápodobu počátků Občanského fóra z roku 1989. Jde o to, že to bylo něco, co se z dosavadního pojetí Krausova pořadu dosti vymykalo. To neznamená, že by to snad proto bylo nepřípustné, jen že do měl pan Kraus předem s kompetentními lidmi z redakce Primy dohodnout, že to byla věc oboustranné domluvy, v níž má z věcných, nikoli jen formálně právních důvodů právo se vyjádřit i TV Prima jako její účastník a má právo uplatnit své výhrady. Místo toho se pan Kraus tváří jako někdo, kdo si může diktovat „z hlediska vyššího principu mravního“. To právo by měl, kdyby mu byli zabránili pozvat pana Bradyho a Hermana do studia a zasahovali do toho, co smějí či nesmějí říkat. Ne když měli výhrady k úvodnímu spektáklu (uznávám, že jsem podjatý, ten začátek, jak z předchozího ostatně vyplývá, mi připadal směšný a nemravný).

A ještě malá poznámka na okraj: v úvodu vystoupila i herečka Bára Štěpánová. Jako jediná zmínila ve svém kratičkém vystoupení nejen Zemana, ale i Andreje Babiše. Právě její příspěvek byl však vystřižen (moc by mne zajímalo, jak se při jejích slovech tvářil Jan Macháček). A to není všechno: její příspěvek vypustila produkce Krausova pořadu, a žádná TV Prima. Čili: na jednu stranu si na cenzuru stěžují, na druhou ji sami provádějí. Přitom člověk nemusí moc spekulovat, aby přišel na to, že shromážděným velmi vyhovuje, když jim za zády v celonárodní jednotě vykukuje (symbolicky) i Andrej Babiš. V jednotě je síla.

A abych byl docela objektivní: Bára Štěpánová mluvila o „monstru na Hradě“ a o „pánovi ze Slovenska“. Chápu, že s tím prvním pojmenováním mohla mít produkce Krausova pořadu problém, i když lidem hříšně zaujatým (k nimž, jak pokorně vyznávám, patřím) zní libě. Taky si nejsem jistý, zda výraz „monstrum“ je v případě pana prezidenta úplně přesný, zda poněkud nepřeceňuje jeho význam. Já si vždycky, když ho vidím v akci, vzpomenu spíš na zprávy z našich médií, že do Evropy dorazila z USA móda „zlých clownů“. Taky je tu příkaz z knihy, na niž dám, „buďte prostí jako holubice a opatrní jako hadi“. Nicméně: jeden jediný člověk se v tom spektakulárním úvodu pokusil aspoň naznačit, že prezident Zeman je jen součást širšího problému, a hned ho ze živého sousoší “občanů z Calais“ (taky mi to připomínalo petřínské panoráma „Studenti brání Prahu před Švédy“, případně Muchovu Slovanskou epopej) takříkajíc vytesali.

*****************************

Nečekám spásy od žádné strany; ale budeme nepřemožitelni, jestliže ve všech stranách a třídách bude větší počet mužů opravdových a myslících, kteří beze všeho umlouvání a viditelného spojování, každý v kruhu svém, pracovat budou za stejným cílem. Jako viditelná církev žije církví neviditelnou, tak i my jako národ budeme žít bezpečně, jestliže nás značný počet spojeni budeme tím tichým souhlasem, jenž vzniká ze správného posouzení našeho postavení světového a ze správného vysouzení toho, co a jak kde kdo máme pracovat. Pokud se nerozšíří tato neviditelná strana lidí opravdových a myslících, kteří se nebojí, když toho potřeba, pravdě dát svědectví i veřejně, všecka viditelná organisace nám nepostačí
T. G. Masaryk

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.