Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Skoro bych poděkoval pane Doležale

Ale jako vždy ve vašich článcích, i zde se vyskytuje  nejaká myšlenková perla, o které člověk v neví zda se jí smát, nebo vám vynadat. Dnešní článek je velmi prospěšný a v prostředí všeobecné  sebedehonestace, zlehčování  a popírání hodnot, šířenému především intelektuální sférou, je ojedinělý. Zvlášť hodnotím  názor na  čechoslovakismus - jednu z falešných idejí masarykizmu, založenou navíc na lži a podvodu na Slovácích, Moravanech a Slezanech. A jak následně ukázal i Beneš absenci sounáležitosti s Rusíny. Co vám ale musím vytknout, je tvrzení:

"...Pokud se člověk snaží udělat pro společenství, v němž je mu dáno žít, něco, aby bylo o trochu lepší, většinou už nemá čas na to, aby byl hrdý. Má spoustu práce a problémů...."  Dost dobře nerozumím tomu, proč si myslíte, že člověk, který svým úsilím vytváří dobré věci, ne hlupák, který neyatačí vnímat, že to co činí je dobré, velmi dobré, výjimečné a řadí se někam v místním, regionálním, Evropském či světovém kontextu? Tím spíše, že aby člověk by právě takto usilovný a dobrý, musel k tomu být vychován a citlivěji než ostatní vnímá hodnoty v souvislostech. A to vnímání je vždy dílo okamžiku. A bez  vědomí toho, kde je konkurence a svět, by ani nemohl dělat co dělá. Bylo by jistě dobré, kdybyste si  své články, před zveřejněním přečetl a zvážil, čím často znehodnocujete jejich úroveň. Je to škoda, jste jeden z mála konzervativních glosátorů současnosti.

:))))))) Český boxer Lukáš Konečný

Udělal mi radost, i když prohrál. Tvrdě pracoval na přípravě jako nedokonalej chlap, aby dosáhl svého cíle, nebál se jet pro úspěch na území výhodnější pro soupeře, neústupně bojoval podle rovných pravidel a nevzdal to ani s obličejem zalitým krví, i když bylo jasné, že jeho úsilí být nejlepší je marné. Nevšední jev v tlupě odevzdaných po mírumilovném volání všech s :)))) úžasnými představami o tupém plahočení jiných ve zcela zbytečném úsilí mezi nesamostatnými, neslušnými, nepoctivými a nepracovitými s touhou po moci a nestydatém parazitování.

Hrdí můžeme být na své děti

Své vlastní děti, a to jen tehdy, když jsou v životě úspěšné. Trocha hrdosti by nám mohla zbýt i na Čechy, kteří něco dokázali díky skvělým mozkům. Dobří sportovci většinou žijí v daňových rájích.

No... vidím, že pocit vlastenectví, patriotismu se podařilo komoušům v lidech pořádně zlikvidovat...

Není divu, když oni ten kolektivismus a internacionalismus..

Vlast je ale stav duše, ne ideologie. Ten se přebírá od rodičů, ne od politiků. Je to natolik intimní záležitost, že se o tom nijak moc nemluví. To buď je, nebo není. Nic mezi tím. Hrdost s tím až tak moc nemá společného, ta patří do jiné kategorie.

Vlastenectví je pocit sounáležitosti, veskrze kladná emoce. Tak jako vztah k rodině.. Něco, co by měl mít každý pod kůží..

Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy v TV stoupala naše vlajka na stožár a táta dojatě pravil - ta je ale krásná. A obrátil se na mě : Víš proč je nejkrásnější? Protože je naše..

A že bych cítila nějakou hrdost na něčí úspěch? To ne, spíš dojetí.. Hrdost, nebo spíš sebeúctu můžu cítit nad sebou, že nikdy před nikým nekřivím páteř... i když mi nedostatek diplomacie v životě přihrává dost záporných chvil...

Mluvit o vlastenectví v tomto čase,

kdy se vše poměřuje penězi a kdy už děti nemají ani tu elementární úctu ke svým rodičům ... Mladí ke starším a starým ... Všude zřejmý a ostře viditelný úpadek morálky a pohrdání základními pravidly slušnosti - nevím, jestli se právě nyní máme zabývat vlastenectvím z filozofického hlediska ...

:)))))) Vlastenectví je pouhý vztah k nejbližšímu životnímu prostoru

i podmínkám pro život, nebudeme si předstírat, že je nepohodlný pro všechny, co s námi mají jenom ty :)))))))) nejlepší úmysly, když máme tancovat podle :))))) jejich píšťalky. Určitě to s námi myslí s příkladnou nezištností a s nejvyššími nároky především :))))) na sebe.

Nejsem hrdý na české hokejisty

tenisty, oštěpáře, fotbalisty, ani jiné metače kozelců. Většina z těch dobrých má stejně trvalé bydliště v nějaké daňovém ráji. Hrdí bychom mohli být na některé české duševní velikány. Ale není to vlastenectví přežitek?

Re: Nejsem hrdý na české hokejisty

Hrdí na české duševní velikány? A proč? Jak jste se o jejich velikost zasloužili?

Dále pak, proč být hrdý na velikána jenom proto, že se narodil na určitém místě a ne o kilometr dál?

Nerozumím !

Vlastenectví a hrdost spojil dokonale Adolf Hitler. Co z toho spojení vzešlo víme všichni. Poměřovat tedy míru vlastenectví hrdostí je více než spozdilé.

Neboli je třeba tyto pojmy oddělit. Hrdost je niterný pocit jedince z dobře vykonané činnosti vedoucí k předem vytyčeným cílům . Vlastenectví oproti tomu je stav mysli, kdy člověk dobrovolně akceptuje příslušnost k dané etnografické skupině a její pravidla. Spojením obou dochází paradoxně k tvorbě nebezpečné směsi zaměřené na cíl skupiny lidí etnograficky určené v čase a místě. Většinou stádní syndrom způsobí to , že kdo k této skupině nepatří je vnímán negatvině a vznikají základy rasismu jako takového.

Nerozumím tedy autorovu stavu mysli, neboť připomíná nedospělého puberťáka hledajícího své místo v životě a to v etnograficky určeném místě.  Nicméně trochu pozdě a spozdile.

Re: Nerozumím !

A já zas nerozumím Vám. To byste mohl rovnou tvrdit, že k sobě nepatří např. láska a vášeň, protože spojení obou může v krajním případě skončit vraždou z vášně. Já spíš myslím, že výbušná směs se tvoří ve společnosti, které totálně chybí hrdost i vlastenectví. Vy vlastenectví definujete jako stádnost, ale ona je to i úcta k předkům, vědomí, odkud pocházím a loajalita k spoluobčanům. A hrdost je i to, když někdo zná svoji cenu - a není ochoten se nechat morálně prodat. Pošlapáváním vlastenectví a hrdosti jen tvoříte ustrašené alibistické stádo bez morálky, co jen do sebe naráží.

Moc krásné!

Ani já nechápu, proč si někdo osobuje hrdost na úspěchy jiných, a to pouze na základě místa narození.

:))))) Ale to je přece jasný, paní Kulhánková

Kdo neskáče, není :))))))))) poskok!

:)))))) Slušnost, poctivost a pracovitost

je u nás dobrovolně přijatý nejtrudnější úděl a nejtěžší břemeno, všiml jsem si už v dětství, že jeho nositelé tehdy s výchovou z první republiky i z mocnářství měli jedinou možnost: být na sebe hrdi, všechno ostatní jim společensky příkladní fušeři horlivě sebrali v zájmu pokroku a nikdy jim neopomněli naložit další práci, aby si mohli nestydatě přivlastnit její plody s pýchou hodnou příkladně pokryteckých žvanilů, kteří ale nikdy neobstáli v tvrdé soutěži o nejlepší místo na slunci.

Tak vida,pane Doležale,

když ve svém psaní vynecháte jméno Klaus,dokážete napsat něco,co má smysl a hlavu a patu.Ale když se Vám tam ten Klaus přimotá,tak se jedná spíše o národní nenávist.A v takové atmosféře se potom nedá mluvit ani o národní hrdosti a i Vaše psaní je potom kontraproduktivní.Kolikrát si říkám.že čím horší bude ten Klaus,tím lépe se nám povede.A zdá se,že je o tom přesvědčeno i Vaší zásluhou,čím dál tím víc,lidí.A ještě jednu poznámku.Jágra a další jmenované,nemáme rádi jen pro jejich skvělé sportovní výkony,ono je to také proto,že kromě nich nemáme koho mít rádi.A i na tom máte svůj podíl.

Re: Tak vida,pane Doležale,

Pane Koláři a proč sem tedy jméno Klaus zatahujete vy, když vám to vadí u p. Doležala? A opravdu nemáte koho mít rád, krom jmenovaných?