UDÁLOSTI: Chvála Dopravního podniku hl. m. Prahy
Ve snaze omluvit tuto skutečnost (že je u nás hodně kapsářů) hovoří občas odborníci o tom, že kradou hlavně organizované gangy z východu. Jistě je to pravda, nevěřím ale, že by se tu a tam nepřiživil taky nějaký našinec. Mluví se o Romech, ale to jsou přece taky našinci, pokud jsou čeští občané. Jak to zařídit, aby ostuda byla co nejmenší?
S pozoruhodnou inovací přišel před nynějším vánocemi Dopravní podnik Hlavního města Prahy. V tramvajích, metru a v autobusech znělo opakovaně toto hlášení (cituji zpaměti a zhruba, podstatu jsem nezkreslil): „Vážení cestující, upozorňujeme Vás, že se nacházíte v oblasti zvýšeného výskytu kapesních krádeží. Dávejte si pozor na své věci.“
Sdělení je svým způsobem revoluční: naivní člověk by očekával, že bude řeč o „zvýšeném výskytu kapesních zlodějů“. Zde však se mluví o krádeži an sich. Odehrává se sama od sebe, podobě jako atmosférické poruchy, laviny nebo zemětřesení. Všichni, kdo se octnou v místě, kde k ní „dojde“ jsou na tom jako lidé, kteří se v bouřce schovali pod strom, do něhož uhodilo.
Jiná možná interpretace je, že kapesní krádež je něco jako epileptický záchvat: člověku vylezou oči z důlků, u úst se objeví slabá pěna, a než se naděje, už má ruku v sousedově kapse a tahá z ní šrajtofli. Nedá se s tím nic dělat.
Zatímco všude na světě je krádež něco, co dělí společnost na dvě antagonistické skupiny, kradoucí a okrádané, zde se krádež prostě děje. Koho postihne, ten má smůlu. Otázka viny se neklade.
Čili, jednoduše řečeno: nemyslete si prosím, že snad krademe. Ani náhodou. U nás ke krádežím dochází.
26. prosince 2007
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
