Českou veřejností v současné době hýbe spor o Svatovítskou katedrálu, kterou nejvyšší soud ČR přiklepl zpět českému státu, přesněji řečeno správě Pražského hradu. Tisíce paží se zvedají a národ se řadí za svého prezidenta, Zdeňka Mahlera a Dušana Třeštíka ve svatém zápase o majetek všeholidu, kterého se pokusila podloudně zmocnit nevěstka babylonská.

Jen český premiér, jako obvykle, zaspal. Na návštěvě v Polsku prohlásil, že mu nevadí, bude-li katedrála patřit katolické církvi; je totiž přesvědčen, že se církev o katedrálu dobře postará.

Méně ostražitý pozorovatel snadno podlehne vábení, aby k natvrdlému premiérovi pocítil jakési sympatie: konečně politik, který se v konfrontaci s davovými vášněmi nechová jako čuně! Jenže chyba lávky.

Za prvé: premiér to neřekl doma, ale v Polsku. I prostý Valach dokáže odhadnout, že polské prostředí bude mít pro podobné vyjádření, vycházející z primitivní myšlenky, že kostely mají patřit církvím, větší pochopení než české, zvyklé na to, že se v kostelích provozují v horším případě muzikály a v lepším divoké kombinace nejrůznějších náboženských obřadů od katolického křesťanství přes islám až k lamaismu.

Za druhé, premiér to nenavrhl v jednání se svými polskými politickými partnery ani před novináři, nýbrž na besedě s polskými studenty bohemistiky. Třeba si myslil, že mu to projde, protože si toho nikdo nevšimne. Smůla, všiml si.

A proto a za třetí, pan premiér po svém návratu svou formulaci zcelil do takřka dokonalé kulatosti: nevadilo by mu, kdyby katedrálu vlastnila církev, a samozřejmě mu taky nevadí, když ji vlastní stát.

Premiér se zjevně taktně vyhýbá zbytečně vyhraněným postojům. Bylo by dobré zjistit, co všechno premiérovi nevadí. Respektive vadí-li mu vůbec něco. Protože pokud mu nevadí vůbec nic, může pro svůj lid představovat jisté riziko.

V každém případě je pan Topolánek názorový akrobat. Dokonalá ilustrace k Havlíčkovým slovům „blaze tomu, kdo dokáže z jedné huby studeně i teple dejchati“. Jako uznání za tuto podivuhodnou schopnost udělují události panu Mirku Topolánkovi, předsedovi vlády České republiky, shodou okolností v den výročí vítězství pracujícího lidu nad zrádnou reakcí, Bobříka vyčůranosti za měsíc únor 2007. Samozřejmě s příslušnými gratulacemi.

25. února 2007

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.