Dnešní den je politická pustina: setkání Obamy s Medvěděvem v Praze zjevně padlo a prázdnotu nevyváží ani to, že Jiří Paroubek dostal po dlouhé době opět možnost oslovit poměrně široké auditorium tradičně „soudružky a soudruzi“ (stalo se tak na zahájení kongresu Strany evropských socialistů; není známo, zda pan Paroubek po svém zvyku zdůraznil, že až ČSSD vyhraje volby, nechá to oslovení v parlamentu uzákonit).

Nezbývá tedy, než se věnovat aktivitě nepolitické. Na aktivitě se účastnily aktivistky (dvě, na množství nehleďte) původem z USA. Držely transparenty v češtině, aby publikum bylo v obraze, a aktivizovaly se v úsilí zabránit mučení zvířátek, z nichž si zbohatlíci (já k ním nepatřím) pořizují kožichy.

Zastavme se nejprve u pojmu aktivismus, aktivisté. Byly doby a země, kde a kdy se za něj zavíralo (např. v roce 1945 u nás, nebo v některých tyraniích dodnes, v prvním případě většinou právem, v druhém většinou neprávem). To šlo ovšem o aktivismus politický, který na sebe nemusel upozorňovat nějakými výstředními akcemi.

Když jde o aktivismus nepolitický, je to obtížnější. Aby si vás všimla veřejnost, případně policie, v demokratických státech poněkud otupělá, musíte vynaložit značné úsilí. Muži to mají obtížnější: aby je zaregistrovali, musí (příklad: Greenpeace) vylézt na šedesátimetrový komín nebo aspoň na střechu od Strakovky. Zato není podmínkou, aby zevnějškem připomínali Arnolda Schwarzeneggera před tím, než se dal na politiku.

Dámy jsou na tom lépe. Stačí, když na vhodném místě a ve vhodnou dobu vystrčí na shromážděné publikum buď zcela obnaženou, nebo jen spoře zakrytou zadnici. Na druhé straně dá rozum, že by akce vyzněla tak říkajíc "kontraproduktivně", kdyby aktivistka měla např. figuru připomínající zápasníka sumo. Taky většina dam náležitě vybavených dokáže své přednosti uplatnit méně výstředním způsobem. Asi proto byly účastnice jen dvě. Abychom jim nekřivdili, něco přece jen obětovat musely: bylo dost zima a mrholilo.

Aktivisté bývají zapotřebí. Stála na nich mimo jiné dvě velká hnutí, která se pokoušela postavit svět z hlavy na nohy, či spíše naopak. Ruský bolševismus a německý nacismus. Tito aktivisté nemuseli, aby dosáhli svého, zlézat šedesátimetrové komíny či vystrkovat na publikum holé zadky. Jejich potenciální stoupenci si jich, bohužel, všimli i bez toho.

Naše aktivistky toho dosáhnou podstatně méně (nevím, zda bych neměl říci naštěstí, i když mám zvířátka rád a jejich týrání odsuzuji). Ke cti jim ovšem slouží nejen to, že jim jde o dobrou věc, ale hlavně, že je na ně daleko hezčí pohled než na mašírující oddíly SA.

Lidovky.cz, 8.12.2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.