Celá česká intelektuální elita, hlavně ta, co exhibuje na blozích aktuálně.cz, se sjednotila. To je už samo o sobě podezřelé. Důvodem je vzpoura nevychované mládeže. Sjednocení se projevilo v národní frontě jednak proti útokům na „seniory“ na Facebooku („jejich revírem je Kaufland, jejich tempo je vražedné – důchodci! Jejich protivníci jsou mládež, vysoké ceny a schody. Důchodci z ČR buzerují, hledají slevy a sedí v autobusech ve dne v noci“), jednak a hlavně proti klipu Petra Zelenky „Přemluv bábu!" V nemilost upadla i iniciativa (rovněž na Facebooku) "Zachraň Česko: Schovej babičce občanku!". Za Petra Zelenku to navíc schytali herci Martha Issová a Jiří Mádl, kteří v klipu vystupují.

Musím říci, že i mne na první poslech direkt z Facebooku (zparodovaný začátek Kobry 11) nadzvedl. Jsem totiž zainteresovaná, tj. napadená strana, „senior“ (lidově senilák), je mi rovných sedmdesát. Pak jsem si ovšem vzpomněl na své četné zážitky z oddělení zeleniny v Kauflandu na Chodově, kde jsem nucen nakupovat. Vždycky, když jím při nakupování proniknu, mám pocit pěšáka, který přešel přes minové pole. Obyčejně se stanu aspoň jednou nebo dvakrát terčem neočekávaného verbálního útoku obyčejně zezadu. Nikdy to není mladší člověk, většinou jde o mé vrstevníky. Byl jsem už také svědkem rvaček (zápas seniorů), zatím jsem se vždycky stačil zdekovat.

Nevím, co staré lidi k takové agresivitě vede. Nejspíš pocit ztracenosti těch, co život na konci jejich dráhy bezohledně vyplivl. Je oprávněný, nebo ne? A nečekali od života moc? To se stává, ale je to kritizovatelné.

Klip pana Zelenky je přepísklý. Stačilo by však pár malých úprav a byl by tak říkajíc v lajně. Jestli kopíruje nějaký americký klip, je mi, jak by řekl kníže Schwarzenberg, u prdele. Nedomnívám se, že podpora pana Obamy by byla víc košer než podpora českých politiků, pan Obama ze své funkce dokáže způsobit ve světě daleko větší paseku (a nevím, nevím, zda se mu to už nepovedlo).

Ale to není podstatné. Podstatné je, kdo jsme vlastně my, „senioři“? V roce 1989 jsme byli v nejlepších letech. Svobodu, která se nám otevřela, jsme si nevybojovali, spadli jsme do ní jako do měkkého sena (to platí i pro český disent, prosím!) a nevěděli jsme si s ní rady. K vybudování nového pořádku jsme se spojili s komunisty (nic jiného nám nezbylo, moc jsme toho neuměli). A pak už to šlo jako po drátku: garnituru jurodivých intelektuálů z undergroundu vystřídali technokrati z Prognostického ústavu. A nyní přicházejí ke slovu bývalí manažeři výnosných komunistických podniků a napomádované novinářské „osobnosti“ z někdejších komunistických médií, které provozovaly za totáče „mírný pokrok v mezích zákona“ (Mladá fronta, Mladý svět). Po volbách ovládnou naši zemi na mnoho let. Mezitím se v pražském centru a v Karlových Varech zahnízdila ruská mafie, aspoň část českého průmyslu ovládli bývalí veksláci a šmelináři, zbavit se jich je nadlidská práce. Pokud jde o vztah k světu, své spojence podrážíme a nenávidíme, svým bývalým znásilňovatelům strkáme hlavu do zadnice. To je prosím výsledek dvacetiletého úsilí nás, dnešních seniorů. Ukázalo se, že mladí námi opovrhují. Zasloužíme si něco lepšího?

Takže místo rozhořčené filipiky na téma „cti otce svého a matku svou“ se skromně omezuji na nesmělé špitnutí: „Sorry, mládeži, tohle jsme nechtěli.“

Lidovky.cz, 26. dubna 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.