Turów se má řešit stejně jako hruška spadlá k sousedovi
Když se dva sousedé hádají, kdo komu znečistil studnu, není nejlepším nápadem žaloba, trestní oznámení ani stížnost. Proč věříme, že poničené vztahy nejlépe vyřeší někdo za nás, místo abychom si je vylepšovali sami?
Každý chce mít barák, ale nikdo nechce řešit sousedské spory. Přitom vztahy se sousedy ovlivňují životní spokojenost stejně jako vztahy partnerské a rodinné. Kolik stížností jsem už za svůj advokátní život zaslechla na sousedy! „Vypouští splašky do mé zahrady!“ „Pouští hudbu tak hlasitě, že nemůžu spát.“ „Jeho pes štěká celou noc.“
Právní rada pochopitelně existuje. Starosta či pověřený člen zastupitelstva může mezi furianty vyjednat smír. Nepomůže-li to, následuje přestupková komise, sousedský spor u soudu či trestní oznámení, páchá-li soused něco nepřístojného. Výjimečně, kdy špatné vztahy překročí hranice duševního zdraví, jde i o život. „Sousedský spor ukončila střelba,“ píší pak noviny a čtenář kroutí hlavou, proč to aktéři neřešili dřív.
Stejně se to má se sousedy mezinárodními, jak ukazuje důl Turów a česko-polské vztahy. Česko je žalobníčkem, co si jako rozhádaný vesnický soused stěžuje do Bruselu, a když Evropská komise pleskne souseda přes prsty, velmi se diví, že si tím moc nepomůže. Jenže tak to ve vztazích mezi lidmi i státy funguje odnepaměti. Vztahy nevylepší nikdo zvenčí a nikdy se tak nestane tvrdostí policie ani přísností soudního rozhodnutí. Sousedé, co se spolu roky soudí, obdrží rozsudek, který jednomu z nich dá za pravdu, zatímco druhého vytočí k nepříčetnosti. Pro advokáta i pro soud tím spor skončí, ale sousedé vedle sebe budou žít tak dlouho, dokud jeden z nich neumře nebo se neodstěhuje. Sousedské spory se dědí z rodičů na děti, čímž se nenávist jen posiluje. Jak může výprask vylepšit komunikaci?
Vždycky je lepší místo soudu nebo žalobníčkování zvolit jiné neprávní a nenásilné formy řešení. Stát na rozdíl od člověka neumře ani se neodstěhuje, a tak je třeba se sousedem vyjednávat znovu a znovu. Nic jiného nefunguje. Nebo byste chtěli válku, střelbu a mrtvé na hranici? Doufám, že obě strany se místo zbrojení či stěžování v klidu vyspí a pak si znovu sednou k jednacímu stolu. Podobně jako to musí udělat sousedé ve vsi, co se sejdou v hospodě nebo pod hruškou, jejíž větve přesahují na druhý pozemek. Posedí s lahví dobrého pití a s nadějí, že se dřív nebo později přece musejí dohodnout.
Autorka je prezidentka Unie rodinných advokátů
MfD, 7.10.2021