Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pokud umělá inteligece čerpá informace z médií, nemůže se dobrat nějakého reálného výsledku. Média totiž o Turkovi systematicky manipulují, lžou a vybírají si jednotlivé události z jeho života, aby vytvořila jeho fiktivní negativní životopis. Pokud by umělá inteligence čerpala z médií informace například o prezidentu Pavlovi, udělala by z jeho přistřihnutých fousků a flanelky Tatíčka Odpracovatele.

Kdyby nebyl pro Pravdu a Lásku nebezpečný, nebudil by takový odpor. Již se objevují reálně úvahy o jeho kandidatuře na prezidenta.

Je to nejméně oblíbený český politik. A asi jediný politik, který dokáže proti sobě tak snadno mobilizovat tolik lidí. I přesto, že nic v politice zatím neudělal.

To jsou zase kecy. Za to vám fakt někdo platí?

Cože? Já teda doufám, že NE.

Dovolávat se AI a pak z toho vyvozovat závěry je naprostá hovadina. AI jen námi neznámou selekcí opakuje, co najde na internetu. Když jde o něco, v čem se člověk nevyzná, tak to působí důvěryhodně. Když však jde o něco, o čem má člověk hlubší znalosti, tak je to dost často slátanina.

AI dokáže přiřknout knihu napsanou Josefem Čapkem Karlu Čapkovi, dokáže napsat, že v Rusku hrozí za šíření dezinformací z ruských médií 15 let vězení atd. Ale spousta lidí se rádo odvolá na AI, když jim její výroky zdánlivě potvrdí jejich vlastní názor či předsudky. Například, když AI napíše, že extrémní kohabitace je vydírání, protože vydírající hrozí extrémními důsledky tedy podle AI "nepřiměřenou" a "nezákonnou" pomstou.

Je pravda, že umělá inteligence může dělat chyby. Není zdrojem pravdy a nikdo rozumný by její výstupy neměl brát jako autoritu. V tom je vaše připomínka správná.

Z toho ale neplyne, že AI pouze „opakuje, co najde na internetu“. Jazykové modely ve skutečnosti analyzují strukturu textů – vztahy mezi pojmy, typy argumentů, logické vazby. Proto mohou někdy odhalit i něco, co není otázkou faktů, ale způsobu uvažování.

A právě zde je jádro sporu. V případě Filipa Turka nejde o to, zda AI našla někde na internetu nějaké pomluvy nebo pochvaly. Jde o to, že jeho veřejné projevy mají velmi specifickou strukturu: argumenty jsou často nahrazeny odkazem na identitu – na to, kým je, jaký styl reprezentuje nebo jakou skupinu zosobňuje.

To je analytický problém, nikoliv problém faktických údajů. AI může samozřejmě zaměnit autora knihy nebo poplést konkrétní legislativu. To jsou faktické chyby. Ale analýza struktury argumentace je jiný typ úlohy.

Proto není rozhodující, zda se někdo „dovolává AI“. Rozhodující je, zda je dané tvrzení pravdivé nebo ne. Pokud někdo tvrdí, že určitý typ argumentace je kruhový nebo identitární, lze to snadno ověřit přímo v textech nebo projevech – bez ohledu na to, zda to řekl člověk nebo stroj.

Blábol nad blábol a všechno jen blábol... Vy jste si přece z Turka udělal hlavní téma, to už bylo o něm článků, od vaší umělé inteligence! Vy musíte být tímto typem naprosto fascinovaný, pane Grundmanne. A abyste si to nemusel přiznat, tak si Turka za pomoci AI snažíte udělat "madig". Ale to nemusíte. Klidně se přiznejte ke svým citům, to vás osvobodí.

Umělá inteligence snad nedělá nic jiného, než že sesbírá hafo informací na internetu a úhledně je poskládá. A když se podíváme, co o Turkovi uvádí jeho nazlobení oponenti, tak je jasné, že to se ani úhledně poskládat nedá.

Umělá inteligence ve skutečnosti nikoho „nehodnotí“ tak, že by sbírala názory jeho odpůrců a z nich skládala nějaký soud. Analyzuje především strukturu textu a způsob argumentace. A právě tam je u Filipa Turka vidět zvláštní rys, který s názory jeho oponentů vůbec nesouvisí.

Problém není v tom, co o něm kdo píše. Problém je v tom, jakým způsobem on sám argumentuje. V jeho projevech se téměř všechny úvahy vracejí k jeho vlastní identitě – k tomu, kým je, jak se stylizuje, jakou reprezentuje „hranatost“, „pravicovost“ nebo „motoristický“ styl politiky.

Když vysvětluje nějaký politický postoj nebo rozhodnutí, neodvozuje ho z analýzy situace, z dopadů opatření nebo z obecného principu. Zdůvodnění bývá identitární: něco je správné proto, že to odpovídá tomu, kým Filip Turek je nebo za koho se považuje.

Logicky jde o kruhový typ argumentace. Postoj je správný proto, že ho zastává určitá identita – a tato identita je zároveň potvrzována právě tímto postojem. Argument tedy není oddělen od osoby, která ho pronáší.

To je také důvod, proč je takový styl uvažování obtížně analyzovatelný. Standardní politická debata stojí na tom, že mezi argumentem a osobou existuje určitá distance. U Turka tyto dvě roviny splývají. Výsledkem není klasická politická argumentace, ale spíše nepřetržitý narativ o vlastní osobě.

Představte si, že by umělá inteligence existovala i v minulosti a hodnotila by třeba Hitlera před válkou a po válce. Asi by se ty výsledky dost lišily.

Podstata problému není v tom, jak by umělá inteligence někoho hodnotila před válkou a po válce. AI pouze analyzuje strukturu sdělení. A právě tato struktura je u Filipa Turka poměrně specifická.

Jeho projevy mají totiž jednu stabilní charakteristiku: téměř vždy se obsahově vracejí k jeho vlastní osobě. I když hovoří o tématech, která se jeho osoby vůbec netýkají, argumentace je nakonec znovu propojena s jeho identitou – s tím, kým je, jaký je, jakou reprezentuje „hranatost“, „pravicovost“ nebo styl politiky.

To má jeden důsledek: argumentace není založena na samostatných důvodech. Když například vysvětluje nějaký politický krok Motoristů, neodvozuje jeho smysl z analýzy situace, z ekonomických dopadů nebo z obecného principu. Zdůvodnění je téměř vždy identitární:

Motoristé něco dělají proto, že jsou Motoristé.

Jinými slovy, rozhodnutí není vysvětleno důvodem, ale identitou aktéra.

Logicky jde o formu kruhového myšlení. Správnost postoje se odvozuje z identity a tato identita je zároveň potvrzována právě tímto postojem. Argument tedy ve skutečnosti nikam nevede – pouze stále dokola potvrzuje výchozí tvrzení.

Právě proto je obtížné takový styl uvažování vůbec hodnotit standardními analytickými nástroji. Ty totiž předpokládají, že argumenty jsou oddělitelné od osoby, která je pronáší. V Turkově případě ale argument a identita splývají. Výsledkem je spíše osobní narativ než klasická politická argumentace.

Proto nejde o to, zda by AI někoho hodnotila jinak před válkou a po válce. Problém je mnohem prostší: pokud je celé veřejné vystupování postavené jako příběh o vlastní identitě, analytické hodnocení argumentů se stává téměř nemožným, protože ve skutečnosti žádné samostatné argumenty neexistují.

Nemůžu si pomoct, tento článek nesvědčí o bůhvíjak vysoké úrovni žurnalistiky. Tématika typu "jak naložit s Turkem" je tématikou opoziční bez ohledu na to, že na "nakládání s Turkem" nemá opozice nejmenší vliv, samozřejmě pokud pomineme prezidenta. Koaliční vláda není ta, co tohle téma vrací do hry. A pokud pan Grundman píše "jak zabránit dalšímu kolu pozornosti", tak nechápu proč napsal tento článek.

Myslím, že jste ten text pochopil jinak, než byl zamýšlen. Ten článek není o tom „jak naložit s Turkem“. To by skutečně byla čistě opoziční nebo mocenská úvaha a k ní nemám žádný důvod.

Pointa byla jiná: pokusit se analyzovat, proč kolem Filipa Turka vzniká tak neobvyklé množství mediální pozornosti. A právě tam se ukazuje jeden zvláštní rys.

Když se člověk podívá na jeho veřejná vystoupení, zjistí, že analytického politického obsahu je v nich překvapivě málo. Velká část sdělení je ve skutečnosti stylizace vlastní identity – jaký typ člověka reprezentuje, jaký styl politiky zosobňuje. Jinými slovy, obsah sdělení se často redukuje na jednoduché sdělení typu: „jsem tady“.

A právě tato struktura je mediálně velmi „vděčná“. Pokud je hlavním obsahem osobní stylizace, každá další reakce – kritická i obhajující – tuto stylizaci automaticky dál posiluje. Pozornost se tak reprodukuje téměř sama.

Proto ten text mluví o tom, jak zabránit dalšímu kolu pozornosti. Ne tak, že by někdo Turka „odstranil z politiky“, ale mnohem prostším způsobem: přestat reagovat na stylizaci a vrátit debatu k věcným argumentům. Pokud totiž žádné věcné argumenty nepřijdou, mediální cyklus se postupně vyčerpá sám.

Článek nebyl pokusem o to, jak „nakládat s Turkem“, ale pokusem popsat mechanismus, který kolem něj vznikl. A ten mechanismus je zajímavý právě proto, že se opírá spíše o identitu než o klasickou politickou argumentaci.

NO

POLITIKU SE SNAŽÍ

tvořit média

pravdy a lásky, eurohujerů/5kolky, v čele s ČT,

BOHUŽEL

Výsledek AI víc než o Turkovi vypovídá o výtvorech "svazáckých" pisatelů.

To jsou opravdu hrozné slátaniny...