Tři roky. Historii odzkoušená doba, kdy protivníci ve válce couvají z nesmiřitelných postojů, kdy nastává čas prvních jednání. Měsíc po inauguraci Donalda Trumpa to budou tři roky, co trvá rusko-ukrajinská válka. A Kreml učinil první krok k jednání. Vybral si stranu, se kterou bude hovořit.

Bylo až s podivem, jak lehce von der Leyen byla zvolena hned v 1. kole předsedkyní Evropské komise (EK). Rusko ji chtělo. Putin teď může celou EU okázale ignorovat. Kdyby se šéfem EK stala persona typu Orbána nebo Le Pen, Rusko by mělo problém. Kreml by takového člověka přehlížet nemohl, museli by mu zvednout telefon, i na jednání ho zvát, a dokonce i jeho návrhy přijímat. Ne, von der Leyen telefon nezvednou, jednat o Ukrajině s ní nebudou. EU je odstavena.

Spekulace, že Harrisová jako prezidentka USA by byla lepší varianta pro Moskvu, se míjí v čase. Zvolení Harrisové by pro Rusko znamenalo jen „klid na práci“, rozuměj válčení. Jenže i Putinovi běží léta a chce se v ukrajinské otázce posunout. Na frontě Rusové postupují, domácí ekonomika dosáhla maxima – podle Washington Post (zde) sankce selhaly. Inflace je v Rusku sice vysoká, ale reálné mzdy rostou o 12%, a v některých odvětvích jsou ruské platy jako v Rakousku, současně se však ekonomika přehřívá, Rusku chybí až dva miliony lidí do továren. Z ruského pohledu ideální období na „hledání kompromisu“ s nepřítelem.

USA s Trumpem v čele dozrály ke stejnému závěru – je čas jednat. Ukrajina je pro Trumpa zástupná otázka, prostředek, jak dosáhnout cílů jinde. Zároveň ani Trump nemůže podceňovat finanční rozměr pomoci Ukrajině. Pro pochopení – Francie má nejsilnější armádu v EU, a patří do top 10 na planetě. Ročně dává Francie na obranu cca 60 miliard eur. Zhruba stejnou sumu poskytuje každoročně Západ jako vojenskou pomoc Ukrajině (zde). K tomu připočtěme nevojenskou pomoc, jejíž výše neustále stoupá – sanují se platy státních zaměstnanců, hradí se dovoz léků, průmyslového zboží, a hlavně energií. A stejně to nestačí! Aby Ukrajina zastavila ruský postup, potřebuje dodat 300 tisíc vycvičených vojáků, aby Rusko vytlačila do původních hranic, 600 až 700 tisíc vojáků, s předpokládanými ztrátami 30 – 50%.

Trump a Putin předvedou v příštím roce globálnímu obecenstvu divadlo, na jehož konci může být překvapivá pointa nebo katastrofa. Nepůjde o Ukrajinu, ale o svět. Paradoxně, Putinovi na Ukrajině záleží více než Trumpovi. Rusko má tři kategorie úspěchu na Ukrajině. Základní – tj. dosáhnout a přivtělit území východně od linie Kupljansk – Cherson včetně těchto měst. Střední – získat území východně od osy Charkov – Oděsa. Velký – celá Ukrajina. Nutno dodat, že velký úspěch není cílem Putina. Je třeba odlišit únor 2022 a ruskou snahu vyměnit vládu v Kyjevě se zachováním státní suverenity od přímé anexe území. Velký úspěch žádají po Kremlu dvě skupiny: ruští ultranacionalisté a Donald Trump.

Nedivil bych se, kdyby Trump nastartoval jednání s Putinem nabídkou: Vezměte si celou Ukrajinu a za to pohřběte BRICS. Donald to na Vladimíra zkusí, je obchodník a tohle by byl pro USA ten nejlepší deal.

BRICS je životní Putinovo dílo. Bylo to Rusko, které na počátku milénia iniciovalo setkání představitelů Ruska, Brazílie, Indie a Číny. Pak se přidala Jižní Afrika, dnes má BRICS devět členů. Rusko s Čínou už připravili projekt BRICS+, jakési širší společenství, ve kterém je dalších 13 uchazečů. BRICS se vyvinul z původně neformální hospodářské spolupráce v geopolitický blok, jehož členové krom ekonomiky dnes už kupříkladu koordinují i boj proti kriminalitě, či plánují vlastní podmořskou kabelovou síť, apod. A Rusko tlačí dál, rádo by dosáhlo vytvoření vojenské aliance.

Západ bral legračně tyto militantní ruské snahy, protože věděl, že Čína a Indie jsou sice v BRICS, ale jinak mezi nimi panuje téměř válečný stav ohledně sporného území na společné hranici. V roce 2020 napětí vyústilo ve vojenský střet s desítkami mrtvých. Jenže v říjnu 2024 západním analytikům úsměv zamrzl. Putinovi se na sumitu BRICS v Kazani podařilo posadit ke stolu Si Tin-pchinga a Naréndra Módího (prezidenta Číny a premiéra Indie) a uzavřít Úmluvu (např. zde); vojáci, kteří před 4lety po sobě stříleli, budou nyní tvořit společné hlídky. Putin v Kazani velmi dbal na to, aby Si a Modi byli spolu, měli společný program, a vytvořilo se mezi nimi přátelské pouto. Povedlo se. Odpadla základní překážka ke zformování vojenské organizace. Lze usuzovat, že vojenské pozadí je i za vytvořením BRICS+. O členství v BRICS usiluje Turecko. Jenže Turecko je v NATO a Putin si nepřeje žádného člena NATO v BRICS. Turecko už půl století čeká na přijetí do EU (dříve EHS), nyní stojí ve frontě do BRICS, přičemž v tom druhém případě má stanovené jasné podmínky – vystupte z NATO a budete přijati. Mechanismus přijetí je prostý – všichni staří členové BRICS musí souhlasit s novým příchozím.

Ohniskem zájmu americké politiky, Trumpovy politiky, je a bude východní Asie a Tichomoří. Pokud USA nic nepodniknou, jejich moc se tu zhroutí ve prospěch BRICS. Thajsko a Malajsie požádaly o vstup do BRICS. Rusko a Čína souhlasí. Je to průhledné, uzavírají tak okno příležitostí pro Japonsko, které je žádostí těchto dvou zemí šokováno (zde). Japonsko není v NATO. V Japonsku jsou americké základny, které řada Japonců vnímá jako ponížení, avšak v případě konfliktu prioritou pro USA bude Tchaj-wan a Jižní Korea. Japonsko je pod tlakem a cítí se osamoceno. Tomu přizpůsobuje i svoji zahraniční politiku; přestalo zmiňovat Kurily, aby nenaštvalo Rusy, drží se zkrátka při kritice Severokorejců na ukrajinské frontě; a podle všeho, „hodilo vidle“ do západních sankcí, když v 2024 exportuje auta do Ruska (zde). Japonská média pak zdůrazňují, že Japonsko ctí západní hodnoty, ale tyto hodnoty ctí i BRICS, a naznačují, že pro mírovou budoucnost Japonska bude nezbytné následovat BRICS (např. zde).

Celá Ukrajina za BRICS? Obávám se, že to Putin nespolkne. Oba, Trump i Putin, tak mohou uvíznout v pasti. Oba jsou informováni o realitě světa, o skutečné síle své, partnerů i protivníků. Oba budou vědět, že když se nedohodnou, Západ může patovou situaci nejpozději v roce 2025 vyřešit globálním konfliktem, se kterým nelze otálet, protože za dva roky už bude tím slabším. Jenže demontovat BRICS pouze za Ukrajinu, to je málo. Přihodí Trump Pobaltí a Finsko? O střední Evropu není zájem, interes je o Arktidu a Severní cestu. Mimochodem, proto Budapešť, Bratislava i Vídeň se snaží upoutat pozornost Kremlu, nechtějí skončit v bezvýznamnosti; oproti tomu Praha se bojí vlivu Ruska, když děs by měla mít z poznání, že jsme Rusku lhostejní.

Zůstávají možnosti dohody na základní a střední kategorii ruského úspěchu. V případě základní linie bude Trump muset něco dát Putinovi; v případě střední linie naopak Putin Trumpovi. Fantazii se meze nekladou. Ponechá Trump Rusku volnou ruku v Gruzii a v Moldavii; vzdá se Putin ruských peněz v západních bankách? Vytvoří se rusko-americká konsorcia využívající ukrajinské suroviny (samozřejmě s akciovým podílem obou pánů)? Ať tak či onak, nevyhnou se otázce globální bezpečnosti a záruk. Putin jistě namítne, že NATO porušilo čestné slovo nerozšiřovat se k ruským hranicím, a Trump odpoví. Co odpoví, nevíme….

Že jsem vynechal v článku postoj ukrajinské vlády? Nejsem jediný, Putina ani Trumpa názor Zelenského nezajímá.

Autor napsal román Hamižnost