Média přinesla znepokojivou zprávu o trestním stíhání některých lékařů vojenské nemocnice za falšování posudků

Patří ke koloritu naší doby, že předseda české vlády veřejně komentuje soudní výroky svých četných kauz a to v závislosti na jejich výsledku. Pokud je výrok soudu v jeho prospěch, chrlí ze sebe superlativy na spravedlnost české justice, pokud je tomu naopak, jde – dle něj – o zkorumpovaný soudní systém, který zasluhuje razantní změnu.

Ponechme myšlenkové a verbální erupce pana Babiše stranou, neboť jde o jedince, jemuž pojmy morálka, čest a empatie nejspíše nic neříkají a i v tomto případě nemají jeho výroky žádnou hodnotu a pokud ano, tak spíše zápornou, neboť vzhledem ke svému postavení v politickém systému země provádí zpochybněním soudního výroku jeho faktickou destrukci.

Soudní systém demokratické země je či aspoň by měl být zcela nezávislý na momentální politické konstelaci. Jen tak dává občanům jistotu, že jejich spor nebude ovlivněn jejich původem, politickým smýšlením, rasou či náboženským vyznáním.

Úkolem soudce je posoudit všechny relevantní argumenty jak státního zástupce, tak obhájce a poté dle zákona naší země rozhodnout. Soudce se ovšem nemůže dokonale orientovat ve všech případech, mnohdy velmi složitých a jemu stran meritu zcela cizích. Proto je v soudním systému zřízen institut znalce, který dostane úkol ve svém posudku prostudovat daný případ a podat odpovědi na otázky soudcem položené. K tomu slouží vedle znaleckého slibu (vyhláška 254/2019) i jeho profesní erudice, léta praxe v oboru a rovněž schopnost precizovat své závěry do srozumitelné odpovědi, jež posléze hraje klíčovou roli v soudním sporu.

Mnohdy se stává, že různí znalci v daném oboru mohou vidět problém jinak a je pak na soudci, kterému z nich dá přednost. Pokud je případ složitý, nemusí nutně v případě odlišných závěrů různých znalců jít o podvodné jednání. V oboru lékařství to platí dvojnásob.

Bohužel, jako v každé lidské činnosti, tedy i u znalců, se najdou jedinci, kteří jsou schopni za úplatu napsat posudek, který je od samého začátku veden zcela jiným směrem než fakty a dedukcí. V poslední době je vedeno trestní stíhání znalců v oboru psychiatrie Ústřední vojenské nemocnice. Případ je o to hrozivější, že jde o dlouhodobou činnost několika lékařů, kteří si z posudků, u nichž věděli či vědět měli, že jsou nepravdivé, udělali živnost. Protistrana pak přicházela o značné finanční sumy, případně jejich klienti dostávali rentu, na kterou neměli nárok.

V nedávné době byl medializován případ soudních znalců v případu Kramný Dle mého názoru pak stát selhal v případě posudku zdravotního stavu Romana Janouška, který byl odsouzen nepodmíněně na 4 roky vězení, když v opilosti srazil ženu a způsobil jí trvalé následky doživotního charakteru. Díky posudku Znaleckého ústavu Olomouc pak byl předčasně propuštěn z vězení na podkladě údajně těžkého zdravotního stavu, aby byl posléze spatřen, jak jezdí ve vedru na kole či lyžuje bez helmy v Alpách. O tomto skandálním případu jsem psal samostatný blog.

Za svých zhruba 20 let praxe soudního znalce jsem neprohrál jediný spor. Někdy šlo o snadné posudky, jindy o mravenčí práci nalézt faktotum, které bylo pro danou věc klíčové. Někdy šlo skutečně o jednu jedinou větu ve stohů papírů, která měnila celý případ. Samozřejmě jsem byl čas od času mezi čtyřa očima vyzván, abych posudek „upravil“ ve prospěch jedince tím, že některá fakta jaksi upozadím. Je jisté, že se s podobnými návrhy setká každý znalec a je jen na něm, jestli si podrží profesní čest a dostojí slibu, nebo se nechá lidově řečeno ukecat a začne si vydělávat jiným způsobem. Že na to po čase může dojet je celkem zřejmé, protože se stane známým tím, že píše cinknuté posudky a stačí jedno odmítnutí a stává se vydíratelným a vystavený možností udání.

Je docela možné, že současný případ vydávání nepravdivých znaleckých posudků spadá do této roviny. Pevně věřím, že pokud státní zástupce doloží skutkovou podstatu tohoto zvlášť závažného trestného činu, budou tresty pro pachatele tvrdé a nekompromisní.

V opačném případě by to byl další útok na soudní systém, který – pokud je takto ovlivnitelný – znamená nedůvěru v něj a jednoznačnou destrukci demokratického zřízení.