S nástupem Donalda Trumpa jsme najednou procitli a uvědomujeme si, že se také musíme umět bránit. EU to najednou vyhlašuje jako prioritu a banky přestávají tvrdit, že půjčovat peníze na zbraně je nemravné. Doposud ale EU všechny peníze věnovala zelenému náboženství GreenDealu a bylo jí jedno, že ztrácí konkurenceschopnost i vážnost. Co teď? Dvě priority neutáhneme, i když si to paní von der Leyen stále myslí.

Jenomže Green Deal a zbrojení je jako voda a oheň a jsou neslučitelné. Jdou proti sobě. Obranný průmysl je nemožný bez oceláren, strojíren, hliníku a to vše potřebuje energie, stále, nejen když fouká a svítí. Nezbytně uvolňují zatracovaný oxid uhličitý. Musí se těžit vzácné kovy a lithium, rozvíjet elektronický průmysl. Na výroby výbušnin potřebujeme silný chemický průmysl. Velké výrobny kyselin sírové, dusičné a čpavku. Nitrovat bavlnu a vyrábět nitroglycerin. Ve značné míře jsme to vše v rámci zelené vidiny odsunuli z Evropy a teď většinu toho dovážíme z Číny a zemí, které nám nemusí být nakloněny.

Bude mít smysl prosazovat přísnější normy na automobilový průmysl, když kolem budou dýmat ocelárny a chemičky? Pro vojenská vozidla bude třeba spousty spalovacích motorů a do nich palivo. Rozum velí opustit virtuální obavu, co bude za sto či tři sta let a věnovat se tomu, co by mohlo být za deset let. Politici generace von der Leyen toho asi nebudou schopní a tak je nejspíš o příštích volbách vymění ti realističtější.

Netvrdím, že je to zrovna ten nejlepší způsob, jak se Green Dealu zbavit. Je to spíš vyhánění čerta ďáblem. Zbrojit a strašit Ruskem a Čínou. Ale Churchill se také spojil se Stalinem, aby porazil Hitlera. I když ten mu pak přerostl přes hlavu. To je tak těžké pochopit, že výdobytky civilizace by se měly věnovat především na blahobyt žijící populace, vzdělání a základní výzkum? Ne na spousty různých dotací a neziskovek. To je jen podhoubí pro korupci. Jenomže to by ty různé lobby nemohly ždímat stát jako u Green Dealu či zbrojení.

Máme zkušenost z bipolárního světa studené války. I tam se střídaly nebezpečné krize s obdobím uvolnění a jednání. Po letech naděje zase žijeme v bipolárním světě. Teď tedy opět vstupujeme do vyhroceného období zbrojení a výhružných prohlášení. Připouští se možnost Třetí světové, tedy té poslední. Nějakou dobu to bude trvat a zhorší to naši životní úroveň a zadluží nás to. Ale pokud to někdo přemotivovaný nezmáčkne, tak se to zase uklidní. Začne se jednat a obchodovat.

Politici si zkrátka vždy vymyslí nějakou ideu, do které své občany nutí. Klidný, spokojený život jim připadá příliš obyčejný a málo výnosný. Silná idea je vždy škodlivá a ve svých důsledcích destruktivní, ať už zní jakkoliv. Z milionů lidí má každý z nich tu svou ideu a představu spokojeného života. Tak je nechte, ať ji mohou uskutečňovat.