Pokusím se v tomto značně kontroverzním bilančním pojednání upozornit na problémy, který naši společnost a civilizaci dle mého názoru ovlivní v blízké budoucnosti daleko více než současnými elitami falešně a záměrně preferovaná klimatická změna.

Pan ex-prezident Václav Klaus napsal se svými spolupracovníky dvě zajímavé knihy: Sebedestrukce Západu a Sebedestrukce Západu 2.0 – Pád zrychluje, kde pojmenovávají příčiny a projevy tohoto neblahého jevu, který bezpochyby ovlivní každého z nás, pokud dojde ke zhroucení či kolapsu západní civilizace.

Jaké budou projevy tohoto zhroucení je velmi těžké predikovat. Známý egyptolog a nyní senátor pan profesor Miroslav Bárta, který se tématem kolapsu rozvinutých civilizací dlouhodobě zabývá, mluví tajemně o snížení komplexity, která jistě povede ke snížení životní úrovně a rozsahu společností poskytovaných služeb. Dále pan profesor zdůrazňuje, že to, co přivedlo každou civilizaci na vrchol, jí nakonec přivodí i pád. Tím má na mysli rozsáhlý byrokratický aparát, který bobtná s tím, jak je nutno systém komplexní společnosti s mnoha postupně vznikajícími vazbami mezi jednotlivými subsystémy řídit a regulovat směrem k integraci a spolupráci pro zajištění jeho funkčnosti. Až tato komplexita přesáhne určitou míru stability a náklady na jeho údržbu přesáhnou kritickou mez, civilizace se stává nestabilní a rozloží se zevnitř nebo zásahem vnějšího destabilizujícího faktoru, kterému by jinak odolala.

Tato systémová teorie je to pěkná, elegantní a dobře se poslouchá, ale je otázkou, zdali částečně nezjednodušuje danou problematiku.

Ano, vidíme kolem sebe známky zvyšující se komplexity, expanzivně se nám rozrůstá byrokracie, stabilita našich společností se snižuje narůstajícími antagonismy mezi elitami a běžnými občany i mezi jednotlivými skupinami občanů. Západní evropská civilizace se rozkládá vnitřně, je myšlenkově a ideově vyprázdněná, infiltrovaná jedinci podporujícími nesnášenlivé formy náboženství, je pod tlakem masivní migrace ze zemí, kde právě tyto nesnášenlivé formy náboženství mají svůj zdroj a také zaostává v produkci vědeckotechnických inovací a tím pádem se objevuje i ekonomická stagnace. Vyniká pouze v jedné věci, a to je produkce nespočetných, mnohdy nesmyslných a omezujících regulačních zásahů, které podkopávají aktivitu jejího ještě zbývajícího produktivního a inovativního obyvatelstva. Je také světovým přeborníkem v produkci a realizaci nesmyslných a pochybných idejí a cílů, kterých je třeba dosáhnout nezávisle na následcích, které to bude mít pro jimi řízenou společnost.

Jako člověk s přírodovědným vzděláním si dovolím položit otázku, zda základním důvodem tohoto sebedestruktivního jednání západních elit nejsou změny propojení a nastavení jednotlivých center v jejich mozcích, které se projevují iracionálními rozhodnutími vedoucími k podpoře a prosazování opatření zelené tranzice, genderových teorií, návykových digitálních systémů a nelegální migrace a jiných pochybných cílů.

Druhou stranou téže sebedestrukční mince, je neřešení těch problémů, které jsou pro přežití naší civilizace zcela zásadní, a které jsou projevem výše popsaných mozkových změn a s velkou pravděpodobností příčinou sebedestruktivních opatření prosazovaných elitami. Aspoň některé důležité podceňované a téměř neřešené problémy se pokusím nastínit:

1. Upadá racionalita, schopnost kritického analytického uvažování a pozitivní kreativita myšlení.

2. Pomalu začíná klesat i inteligence západní populace.

3. Klesá psychická i fyzická odolnost mladé populace (syndrom sněhové vločky)

4. Narůstá celé spektrum psychických a psychiatrických obtíží hlavně u mládeže.

5. Raketově se zvyšuje genderová fluidita u dospívajících.

6. Klesá plodnost a tím i porodnost populací rozvinutých civilizací.

To mne vede k úvaze, jestli náš způsob života, a hlavně zrání a výchova dětí a mládeže v současných blahobytných a přetechnizovaných podmínkách ( v některých západních zemích trvajících již delší dobu) nezpůsobují přenastavení modulů jejich mozků, a zdali výše uvedené problémy nejsou tohoto důsledkem. Hlavní otázka potom zní, zdali naše směřování k sebedestrukci není dáno naším způsobem života v současných rozvinutých společnostech, které je na hony vzdáleno způsobu života našich předků naplněného každodenními existenčními problémy a mnohdy i bojem o život, což se dělo ještě v poměrně nedávné minulosti.

Analogii k této stimulační mozkové teorii vidím ve fungování imunitního systému člověka, který potřebuje také být vystaven patogenům, na které je evolučně nastaven, jinak přestane efektivně fungovat a lidský organismus, který má chránit, začne poškozovat. Totéž s velkou pravděpodobností platí i pro lidský mozek, který stejně jako imunitní systém vznikl jako komplexní síťový informační systém na vyhodnocování informací ze zevního prostředí a využívání těchto informací k zajištění přežití jednotlivce i společenství jednotlivců a ke své správné funkci potřebuje stálý příjem učících stimulů, na které je evolučně nastaven, a to v hlavně v době zrání systému. V případě nedostatku stimulace těmito faktory dochází k dysfunkcím těchto systémů, což se v populaci projevuje statistickým nárůstem množství dysfunkcí v čase.

Je možné, že tak jako děti potřebují k vývoji optimálního zdravotního stavu prostředí s určitým výskytem špíny, tak potřebují i určitou míru patřičného evolučně odladěného stresu a strádání k rozvoji racionálního myšlení, zdravého psychického vývoje i správných rozmnožovacích funkcí.

Z tohoto pohledu se jeví jako nezbytné, že bude nutno zajistit kvalitní životní úroveň populace rozvinutých zemí a zároveň zdravý vývoj mladé generace jejich vystavováním správně identifikovanému moderovaného stresu s rozvíjením spolupráce, kreativity a analytického myšlení při řešení těchto reálných stresových situací.

Ač si to zatím téměř nikdo neuvědomuje, tak toto bude z mého pohledu nezbytná podmínka přežití rozvinutých civilizací v budoucnu. Pokud k tomu nepřikročíme, naši zcela nepřipravení potomci se změněným myšlením a narušeným vnímáním reality budou s velkou pravděpodobností vystaveni nikoli moderovanému, ale brutálnímu skutečnému existenčnímu stresu při vzniku krizové situace, v kterou musí současný vývoj zákonitě vyústit, pokud se nám jej nepodaří zvrátit.