Příznivci eutanazie budou tlačit na Evropskou unii, aby legislativu členských států v této oblasti harmonizovala. Tím se eutanazie může stát politikou EU.

Před touto strategií varuje nedávná zpráva think tanku MCC Brusel The case against euthanasia in Europe.

Harmonizace legislativy je jedním ze základních kamenů Evropské unie. Významné části integračního procesu Unie byly v podstatě jen otázkou harmonizace různých pravidel v členských státech. Byl to nejjednodušší způsob, jak dosáhnout společných cílů. Z tohoto pohledu se zdá být samozřejmé, že zastánci eutanazie usilují právě tímto směrem.

V současné době je eutanazie legální v šesti členských státech (Belgie, Luxembursko, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko), ve dvou (Německo a Itálie) sice není euthanasie přímo zákonem povolena, ale lékařsky asistovaná sebevražda je fakticky dekriminalizována. Dalších osm členských států o ní v současnosti oficiálně diskutuje. Ve zbývajících zemích oficiální debata neprobíhá. O nejvýše deseti (z celkového počtu 27) zemích lze říci, že jsou rozhodně proti eutanazii. Např. Česká republika pokusy o legalizaci již třikrát zamítla.

Etika
Evropská komise dosud vždy tvrdila, že zdravotní péče – včetně lékařské etiky – je národní záležitostí, která spadá do pravomoci členských států. Zpráva si však klade otázku, zda je možné na této odpovědi trvat, pokud se logika vývoje ubírá jiným směrem.

Součástí praktické logiky je přeshraniční uznávání závětí a prohlášení o eutanazii. Tato právní akty nejsou totéž, co právní předpisy týkající se eutanazie. Jde jen o uznání skutečnosti, že EU je „právním státem“, který poskytuje lidem ve všech členských státech stejnou právní ochranu. Takto, právní oklikou, však může eutanazie „proniknout“ i do práva zemí, kde dosud není legální.

Také v otázkách manželské a rodinné legislativy – která sama náleží do pravomoci členských států – je přeshraniční legislativa oblíbeným nástrojem „pokroku“ žádoucím, tedy liberálním směrem.

Až dosud byla eutanazie přísně národní záležitostí. V roce 2024 dospěl Evropský soud pro lidská práva (ESLP) k závěru, že „neexistuje žádný základ pro závěr, že členské státy jsou (…) povinny zajistit přístup“ k eutanazii nebo umírání za asistence lékaře. Soud to uvedl v reakci na žádost maďarského občana Daniela Karsaie, který uvedl, že kriminalizace eutanazie porušuje Evropskou úmluvu o lidských právech (EÚLP) a podal žalobu proti své vládě a jejímu zákazu asistované sebevraždy a eutanazie.

Byrokracie
Autor zprávy MCC Ashley Frawley uvádí, že v osmi zemích EU, v nichž je eutanazie (alespoň částečně) legalizována, se tento jev stal spíše byrokratickou záležitostí než otázkou osobní autonomie. „Proces“ umírání vyžaduje splnění určitých podmínek, což přináší administrativní svět, který nemá s autonomií nic společného.

V zemích, jako je např. Belgie a Nizozemsko, se eutanazie rychle rozšířila nad rámec svých původních pravomocí a vztahuje se i na skupiny, které původně nebyly zamýšleny – včetně starších osob, zdravotně postižených a osob trpících jinými než smrtelnými chorobami.

Zastánci eutanazie používají strategii „noha mezi dveřmi“: Proces začíná příslibem, že legalizace bude přísně omezena přísnými zárukami, které zabrání zneužití. O eutanazii se mluví eufemisticky, používají se fráze jako „důstojná smrt“. V důsledku toho se umírání za asistence lékaře normalizuje, společnost si zvyká, myšlenka sebevraždy se ve společnosti destigmatizuje.

Ale pozor: Eutanazie znehodnocuje lidský život! Její legální možnost ztěžuje obhajobu faktu, že stát má povinnost za všech okolností chránit lidský život a že to občané mohou od státu očekávat. To podkopává hodnotu lidského života jako základního kamene demokracie.

° ° °

O tom, jak causa eutanasie postupuje v České republice a o nedávné senátní konferenci „Rozhodování na konci života“ si přečtěte na partnerském webu Katolických novin.