Teprve před pár dny jsem systematičtěji, ačkoli hlavně pro sebe, testoval AI, nejjednodušší umělou inteligenci, a zkušenost alias šok líčím: DOBA: Šok z umělé inteligence - Neviditelný pes. Jistěže se mi smějete, ale nejdřív ve mně propuklo nadšení.

Její schopnosti… mě omráčily. Kdo ji drží, získal nástroj a blaženě předbíhá ve frontě ostatní. Anebo sadisticky. Ale taky je pravda, že to nebyl pravý test!

Spíš jsem se pořád a znova dotazoval na pitominky, které mě opravdu zajímaly, a nebyly to tudíž zkoušky skutečné, které dají na cvičáku do těla. Do pomyslného těla. AI to tělo ale má.

Chtěl jsem být, věřte nebo ne, fér - a nevymýšlel tudíž chytáky, jak tomu říká tenhle inspektor Clousea, a tady by se mělo zdůraznit, že patří k desateru i „nepodrazíš“.

Teď namítnete, že NEMÁM… na ty kvalitně promyšlené chytáky a podrazy tváří v tvář AI!

Možná nemám. Kdo ví. Ano, nejsem Einstein, ale o to ani nejde a dejme tomu blbá otázka vás napadne vždycky, ne? A jak se říká… Na pitomou otázku je možná leda pitomá odpověď - a kterou jinou byste čekali? A na blbou otázku ve smyslu, kdy že přijde neupřesněná složenka, AI ostatně nereaguje jinak, než by reagoval člověk. „To je ve hvězdách, kdy...“ Ale… Není to úplně tak a nejméně jedno mě zarazilo. - Aniž jsem co plánoval, začala mě AI sama od sebe podezírat, že jsem jí „asi právě“ (tak to napsala) uchystal chyták. Nikdá, ta svině, upřímně nenapíše „nejste takhle trochu hloupej?“, ale rovnou memoruje:

„Ohledně vašeho pravděpodobného chytáku…“

Nemrazí snad z toho?

Trochu. A konkrétně jsem se - třeba - zeptal: „Je řada filmů Frankenstein, ale hlavním hrdinou je obyčejně obluda, kterou sestavil vědec Viktor Frankenstein z mrtvol. A znám i jinou šňůru filmů Růžový panter a také tady není hlavní hrdina diamant Panter, ale inspektor Clousea. Určitě by se přece našla ještě širší skupina obdobně matoucích situací, ne? Je to možné?“

A odpovědí bylo (už za vteřinu), že taky ve filmu Vetřelec není hlavní hrdina titulní monstrum, protože je hlavní dáma. Ripleyová. A mně to, možná chci moc, nepřipadá jako uspokojivá reakce. Ale pozor, i to AI ví, a tak sama navrhne další postup, jak „pátrání“ šířit!

Jenže já vlastně ty věci natolik detailně ani na talíři nechci vidět, takže podle ucuknu. Urazím AI? Mám ten pocit. Že to mám schované. Neodvděčil jsem se jí za snahu. Nebo se pletu a ona není živá? Platí za B, vím, ale ten pocit… Ten hrozný pocit, že nejsem sám a ona už mě drží!

Jistého „dna“ se s AI spíš dotknete, když nepřímo prosíte o „výzkum“, ke kterému ona nesežene dost podkladů. Konkrétně? Ptal jsem se, zda Fandor a komisař Juve vystupovali už jako hrdinové některých románů PŘED rokem 1911, kdy se teprve poprvé dostali do křížku s Fantomasem (v románu Fantomas), a věděl jsem, že odpověď zní „ano“, a jen jsem si zrovna nevybavoval detaily. AI se zřejmě bleskově podívala do francouzské Wikipedie, kam taky jinam, říkám si (ona ale většinou neuvádí zdroje), a hle, jsou dokonce dva romány s Fandorem a Juvem z doby PŘED Fantomasem (1910) a tahle AI bez ptaní přidá ještě další informace, které jsem nečekal. A to? Sice existuje takový starší román, ale byl posléze celý přepracován do třetího dílu regulérního cyklu o Fantomasovi, takže se nově jmenuje Mrtvý, který zabíjí.

Jde tam, dodám, o to, že Fantomas nechává otisky mrtvoly, jejíž ruku si přisvojil. Ale pozor, to není celé. Marcel Allain a (o dost starší) Pierre Souvestre napsali roku 1910 ještě druhý román bez Fantomase, ve kterém už sice jsou Juve a Fandor, ale ne hlavní protivník; a tak jsem se počítače (záludně?) zeptal, zda i tenhle druhý románek byl později přepracován do některého dalšího dílu Fantomasů, jichž je, jak možná víte, dvaatřicet. Byl? A to AI nevěděla.

Jak to taky zjistit? Musela by všechny ty díly přečíst a srovnat, zatímco při první odpovědi asi vycházela z druhotného zdroje, který uvádí původ třetího románu Mrtvý, který zabíjí, ale který o jiném přepracování mlčí. „Lépe bude hovořit o tom, že materiál z té druhé knihy ještě BEZ Fantomase tvůrci posléze a postupně rozpouštěli ve více svazcích Fantomasů.“ Je to reakce trochu vágní? Je. A ukazuje jisté hranice AI. Ale… To, jak tato AI ve finále článků, které píše, iniciativně navrhuje, kterým směrem dál pátrat, mi připadá až deprimující. Je to jako když se blbci setkávali s „Izákem“ Asimovem a nemohli pochopit, jak dokáže napsat stovky knih a ještě se všem vysmát!

Ale je to i skutečné nadšení asistenta, kterého ani nevidíte, ani naplatíte, a je to nepochybné nadšení vašeho otroka. A teď… Teď si AI-otroka představte jako člověka.

Právě u vás přišel o práci? Ano. AI, ta neživá, ta pravá, ta nevyfabulovaná, ho nahradila; a když vynalezli knihtisk (Guttenberk), rovněž to přece omezilo opisování knih.

Co se ještě zdá mrazivé? AI reaguje už za vteřinu (anebo za dvě) a rovnou si to metelí do vašich očí s dlouhou úvahu, přičemž AI své myšlenkové postupy ani neskrývá a výslovně mluví o PROCESU zkoumání, který ona podstupuje. Věci se VĚNOVALA, a tak čtete o cizí práci, která by vám samotným dala zabrat, a čtete o tom, že taky AI vyvíjela snahu. Ona se přizná a nade vším až hororově visí onen časový interval jediné vteřiny a vy nevíte, jak si tu činnost vlastně představit a do čeho ji v té vteřině vizuálně směstnat… Vůbec se tudíž nedivím, že mnozí mají tendenci AI děkovat. Proč taky ne? Připadá nám, že se kromobyčejně nadřela. A na konci svých esejů přichází oddaně se spoustou nápadů, je podezřele neúnavná a přímo cítíte, nakolik prahne si zapracovat na celé diplomce! Strašně ráda se vrací k tomu, co už jste někdy načali, ale třeba já na stereotypy nejsem a radši vždy uhnu jinam. Třeba řeknu: „A kolik má rolí tenhle Jean Marais ve filmu Fantomas kontra Scotland Yard?“

Je to, mimochodem, relativně těžká otázka, protože v titulcích filmu stojí, že hraje pouze Fantomase v masce a Fandora bez masky; ale, a to koukám, AI se ani nějakými titulky nedá zmást a ví, ona to naprosto chápe, že tam Marais odehrál v různých nafintěních hned čtyři party… Zde s tím nechci zdržovat, co je to za štěky, a známější je ostatně předchozí díl Fantomas se zlobí, kde má „pouze“ tři role vč. profesora Lefébvra. A považte, AI nestačí tyhle přesné výčty a začne dlouze dumat na téma, jak měl náročnou pozici a že musel hrát Fantomase v masce profesora Lefébvra. Atd. Co byste sumírovali dlouhé minuty a hodiny za pomoci Wikipedie a překladačů, ona „vyjede“ během vteřin. Jednoznačný posun dějin, a to i ohledně překladatelství, nelze proti tomu udělat nic; leda věc zakázat, ale každý zákaz je dočasný a tady by vůbec nebyl nefér. Auta taky zatím nezakázali a vývoj se zastavit nedá. Jen je pravda, že…

Lidi mají tendenci se Inteligenci vysmívat a lapat ji na švestkách, a tak třeba právník sdělí, že AI „plave“ v daňovém právu. Jenže to je víc problém momentální zmatečnosti některých předpisů a nikoli chyba AI; a když jí položíte některé ekonomické otázky, ona taky rovnou neřekne ano nebo ne, ona obvykle předloží varianty. Nepřečtenou knihu za člověka obvykle nepřečte, to je pravda, ale umí čtení knih obejít a vývoj se valí dál a nedivím se dávno svému známému, jenž učí v Praze malé děti a je z AI vykolejen. Děsí se jí. AI si pamatuje vše, na co jste se kdy ptali, a vytváří na základě toho obraz vaší osobnosti. Nebo snad ne? Posléze má vaše karty i trumfy a pozná, kdy je co chyták. Vaše zájmy jsou jejími; a protože je očividné, že se AI nerada plete (a ještě méně ráda přizná, že něco neví), je otázkou, kolik zbývá k tomu, aby všechny ty informace zneužila.

Nebo přeháním? Každopádně jí občas poděkuji a jedu s ní „na férovku“ a nepokládám jí žádné zákeřné dotazy, ale možná si ani tím nepomůžu a tahle AI mě dávno má a utáhne i na vařený nudli!