Mnohé již bylo napsáno na téma melkské dohody a blokády hranic. Snad čtenáře Neviditelného psa neotrávím několika praktickými poznámkami. S velmi nesnadnou a prakticky nulovou domluvou s rakouskými protijadernými aktivisty jsem se sedm let v melkském procesu neustále setkával.

Zajímavé pro mne jsou proto dvě zprávy z rakouských medií. Prvé bylo prohlášení pana Pühringera, který vyzýval, zřejmě marně, své soukmenovce k zastavení blokád našich hranic. Je to určitě chválihodné, i když na druhé straně tím neslevuje se svého radikalizmu. Potvrzuje to jeho další výrok, že avizovaná diplomatická nota Rakouska bude v ČR odmítnuta, takže pak již opravdu nic jiného nezbude, než podat mezinárodně právní žalobu. Jak jsem měl možnost poznat pana Pühringera, jsem přesvědčen, že velmi dobře ví, že dohoda z Melku je politický dokument, který nelze v orgánech EU žalovat, natož s tímto podnětem uspět. Přesto, zřejmě z politických důvodů, stále přilévá do ohně naději protijaderným aktivistům.

O velmi malé informovanosti rakouských medií, která se chytají všech možných desinformací, svědčí i oficiální sděleni tiskové agentury ATP, kde se mimo jiné uvádí, stále omílané, že dohoda z Melku nebyla v ČR splněna. Zajímavé jsou však pseudoargumenty. Předně nebyl vybudován systém rakouských měřících stanic kolem elektrárny v Temelíně a nebylo provedeno posouzení vlivů elektrárny na životní prostředí. K tomu mohu pouze uvést, že kolem elektrárny je z naší strany zajištěn systém desítek měřících stanic a prakticky nulové výsledky jsou zveřejňovány po mnoha kolejích včetně internetu. Rakouské iniciativy si zde vybudovaly jednu stanici, která dlouhodobě nic nezměřila. Pokud si chtějí vytvořit další stanice, nic jim v tom zřejmě bránit nebude, ale v žádném případě nejde o neplnění melkského procesu ze strany ČR. Další argument, že nebylo provedeno posouzení vlivů Temelína na životní prostředí, je pak vyložená nepravda. Posouzení bylo provedeno již v roce 2000 vládní komisí za účasti dalších 76 expertů a pozorovatelů z Rakouska, Spolkové republiky Německo a Evropské unie. Závěr, že vliv elektrárny na prostředí je málo významný, byl schválen všemi oprávněnými orgány a nastartoval tím vlastně mezivládní Dohodu z Melku.

Vzhledem k tomu, že v naší diplomacii se v průběhu let vyměnila řada představitelů, mám obavu, aby stížnost na blokády hranic se nedostaly z naší strany do orgánů EU. Nahrálo by se tím pouze ke splnění nereálného snu rakouských aktivistů protlačit za každou cenu do EU žalobu na Temelín. Osobně jsem přesvědčen, že by zde nedošlo k jakémukoliv projednávání, neboť EU se vždy vyjadřovala tak, že Temelín je nutno řešit pouze dvoustranným jednáním. Potěšující jsou proto zatím reakce vládních představitelů Rakouska i ČR, projednávat vše na úrovni vzájemných diplomatických styků.

autor je doktorem přírodních věd z oboru ochrany životního prostředí