Zajímavým zákoutím ekonomie je zkoumání utváření norem. Ekonomie může odpovídat na otázku proč nosíme do práce kravaty, proč má kreditní karta výšku právě 53,98 mm nebo proč je mp3 nejrozšířenějším formátem digitálního záznamu zvuku.

Zatímco zákony jsou z moci státu uvaleny na všechny lidi a musíme je respektovat i když se nám nelíbí, normy si osvojujeme dobrovolně, protože je to výhodné. Proces utváření norem je často velmi dlouhý. Mnohé normy – ať technické nebo společenské – se liší zemi od země. Normy se na různých trzích a v různých společenstvích utvořily různé a jejich ukotvenost je často natolik pevná, že je nemožné je změnit nějakou centrální direktivou.

Elektrické zásuvky mají jiný tvar u nás, jiný ve Švýcarsku, jiný v Anglii. Každý, kdo někdy sedl k počítači ve Francii, byl asi v rozpacích z francouzské klávesnice začínající písmeny AZERTY. A základní – po staletí utvářenou normou – vytvořenou odlišně v různých společenstvích a lišící se zemi od země je – národní jazyk. Z hlediska českého cestovatele by bylo skvělé, kdyby mohl svůj elektrický výrobek bez mechanického adaptéru strčit do zásuvky ve Švýcarsku i Anglii, ale stejně jako není možné donutit cizí národy, aby přešly na náš jazyk, není ani možné donutit je, aby přešly na náš tvar elektrických zásuvek nebo rozložení klávesnice.

Žádná z těchto norem není utvořena zákonem. Jde o produkty dobrovolných interakcí mezi lidmi. Není potřeba žádné státní nařízení, které by stanovilo, jaké uspořádání kláves má být nabízeno na trhu. Přesto občas slyšíme volání technokratů, kteří by chtěli direktivně sjednotit technické normy po celém světě, nebo alespoň v rámci EU.

Něco takového jednak není žádoucí, ani to není možné. EU sice může zakázat některé věci nazývat rum a marmeláda, to ale neznamená, že jim lidé přestanou říkat rum a marmeláda.

Příběh klávesnice

Hlubší debatu o ekonomii norem rozvířila ve 20. století kontroverze ohledně rozložení písmen na klávesnici počítače, resp. psacího stroje.

Když přišla v roce 1873 americká firma Remington na trh poprvé se sériově vyráběným psacím strojem, získala od vynálezce psacího stroje Christophera Sholese také navržené uspořádání kláves známé jako QWERTY – podle počátečních písmen klávesnice.

Remingtonovy psací stroje se rychle rozšířily a dodnes američtí výrobci počítačů používají uspořádání klávesnice, které vychází ze struktury QWERTY. V Čechách – po vzoru německy mluvících zemí – se ustálilo rozložení kláves QWERTZ, které si liší od americké klávesnice právě jen prohozením Z a Y.

Záměrem tvůrců klávesnice bylo rozložit klávesy tak, aby se minimalizovalo riziko zasekávání ramen písmen do sebe a urychlilo psaní – písmena, která v angličtině často následují po sobě proto umístili dál od sebe. Když později přišel americký profesor August Dvorak s alternativním rozložením (známým v USA jako Dvorakova klávesnice), které údajně díky lepšímu umístění kláves umožňovalo rychlejší psaní anglických textů, byl příklad rozložení klávesnice prezentován některými ekonomy jako ukázka „selhání trhu“ ve formě „závislosti na vyšlapané cestě“ (path dependence): některý, třeba lepší koncept – se na trhu neuchytí jen proto, že většina lidí už je navyklá na koncept předchozí, byť horší. Lidé pak nemají šanci naučit se vylepšenou Dvorakovu klávesnici, protože trh nabízí převážně stroje s rozložením QWERTY. A trh nabízí stroje s rozložením QWERTY, protože lidé jsou navyklí na klávesnici QWERTY. Začarovaný kruh.

Hypotéza selhání trhu pak implikuje nějaký nápravný zásah státu v podobě podpory nového standardu. Tuto teorii selhání trhu později oživili lobbisti technologických firem, které žehraly na to, že přestože jejich produkty jsou skvělé, drží se spotřebitelé zavedených značek. Když má většina lidí na počítači pro psaní textů Word od Microsoftu, málokdo bude ochoten pořídit si WordPerfect od Corelu, protože by se častěji setkával s problémem nekompatibility při komunikaci s ostatními uživateli softwaru.

Ekonomové Farrell a Saloner (v článku „Standardization, Compatibility, and Innovation“. The RAND Journal of Economics, Spring 1985) označili situaci, kdy převažuje stará norma i když je k dispozici nová lepší, za jistý druh negativní externality, kterou nazvali „nadměrná setrvačnost“ (excess inertia). Každý, kdo lpí na staré normě a odmítá přijmout za svou nově objevenou lepší normu, přenáší na ostatní jistý druh negativní externality. Může tak nastat situace, kdy součet potenciálních přínosů jednotlivců z přechodu na novou normu může převyšovat součet nákladů a přesto z důvodů nedostatku znalostí o nové možnosti bude přetrvávat stará norma. Když stát tuto nadměrnou setrvačnost identifikuje, může podporou nového standardu přimět lidi k přechodu na nový standard pro jejich vlastní dobro.

Ekonomové S. J. Liebowitz a Stephen E. Margolis ovšem tuto hypotézu vyvrátili. V článku „The fable of the keys“ (Příběh klávesnic) (Journal of Law & Economics, April 1990) ukázali, že zde žádné selhání trhu nenastává. Opakované testy především neprokázaly, že by Dvorakova klávesnice zajistila rychlejší psaní. To ale nevylučuje, že na trhu může po nějakou dobu přetrvávat horší standard, než se prosadí nový lepší.

Záleží na transakčních nákladech. „Když se normy mohou utvářet s nízkými náklady, lze předpokládat, že se budou pružně vyvíjet směrem k maximálně efektivním formám. Pokud je na druhé straně proces utváření norem relativně nákladný, mohou horší normy nějaký čas přetrvávat.“

Nechme normy trhu

Pro zastánce dirigismu jsou dobrovolně utvářené normy příkladem selhávání trhu a měly by být nahrazeny státem určenými standardy. Osvícená vláda pozná, kdy stará norma přetrvává ze setrvačnosti ačkoliv by na tom všichni byli lépe, kdyby se přešlo na nový standard.

Jak nás ale učí rakouská škola ekonomie, preference jsou subjektivní. Vláda nemůže poznat, proč většina lidí preferuje určité normy. A především: Norma není zákon. Proto mají jednotlivci ve svobodné společnosti právo odchylovat se od normy – vždy se také pár jedinců odchyluje. Bohužel se někdy setkáváme s trendem, kdy různě definované menšiny chtějí, aby jejich jednání bylo státem posvěceno jako norma. Do toho by se stát neměl pouštět. Nechme na svobodné společnosti, co vygeneruje jako normu.

Dnes je debata o rozložení kláves samozřejmě irelevantní. Rozložení kláves je už jen softwarová drobnost. Každý si může nastavit klávesnici jakou chce. Windows na vašem počítači umožňují nastavit si třeba Dvorakovu klávesnici ve variantě pro leváky.

Přesto většina lidí dál používá QWERTY nebo QWERTZ. Zřejmě Dvorakova klávesnice není zas o tolik rychlejší.

Autor je výkonným ředitelem Centra pro ekonomiku a politiku. Vyšlo v Laissez Faire.