Můj známý testuje automobily a nedávno mi ukazoval „hybridní auto“. Pohání ho benzín, ale také elektřina. Tu si vyrábí sám, když brzdí. Když brzdíme vy nebo já v našem autu, energii pohybujícího se auta maříme třením brzdových destiček a tím vzniká teplo. Kolik procent spotřeby benzínu takhle vybrzdíme? Někdo to určitě ví, já ne, ale předpokládám, že hodně. Hybridní auto dovede tuhle promrhanou energii zužitkovat. Ne bezezbytku, samozřejmě, ale do značné míry. Do takové míry, že po městě jezdí tiše, jak to dovede jen elektromobil.

„To se prodává?“ divil jsem se.

„Samozřejmě,“ odpověděl ten můj známý. „Za tři milióny.“

Aha. Tak to bychom měli. Nicméně ten silný vjem ve mně zůstal. Pamatuji si, kde jsem viděl poprvé viděl televizi. Bylo to ve Filmovém klubu v Panské ulici, byla tam kolem spousta lidí a koukali se na hokej. Byl to zápas ČSR : Kanada. Já byl malý chlapeček a okouzleně jsem se díval ne na hokej, ale na televizi jako takovou. Moc jsem z ní nezahlédl, byl jsem malý a neprocpal jsem se. Taky si vzpomínám, jak jsem jednou byl na návštěvě u Hilských a paní profesorka Vlasta Hilská, maminka Martina Hilského, dnes také profesora, tenkrát mladíka jako jsem byl já, mi ukázala malou krabičku. Zeptala se mě, jestli uhodnu, co to je. Myslel jsem, že je to nějaký fajnový fotoaparát. Právě se vrátila z Japonska a tehdy byly v módě všelijaké fotografické extravagance.

Jen se usmála, stiskla cosi a ono to začalo hrát. Bylo to tranzistorové rádio.

Na to a na další taková setkání s budoucností jsem si vzpomínal, když jsem okukoval to auto za tři milióny, které umí vyrábět elektřinu. Je to budoucnost? Předpokládám, že ano. Kalifornský guvernér Arnold Schwarzenegger chce do roku 2020 v Kalifornii snížit emise CO2 o 25%. On sám si dal přestavět svého hummera na vodíkový pohon. Velká budoucnost se ale přisuzuje právě těmhle hybridním automobilům.

Ty si dovedou vyrábět elektřinu samy, ale také potřebují dobíjet. Ideální by bylo noční dobíjení. Všichni víme o energetických špičkách. Spotřeba kolísá, jednou je veliká, podruhé klesne, během čtyřiadvaceti hodin to jsou pravidelné cykly. Kdyby bylo možné lidi přimět k tomu, aby svoje elektromobily dobíjeli v době, kdy je dnes spotřeba nejnižší, energetici by vešli do jejich vysněného ráje. Realita je ovšem jiná a lidi dělají všechno proto, aby žádný ráj nenastal. Američané spočítali, že pokud by lidi dobíjeli svoje hybridní dobíjecí automobily kolem páté odpoledne, bylo by třeba do roku 2030 vybudovat sto padesát nových elektráren. Kdyby ale většina z nich se připojila do sítě po desáté hodině večer, bylo by nových elektráren třeba jen osm.

Řeknete, že mám to ale starosti. Co je v Americe, je v Americe a žádného Schwarzeneggera ve vládě u nás nemáme. Tak to je svatá pravda, hlavně to poslední konstatování! Jenže budoucnost se nás týká stejně jako Američanů a hybridní auta přijdou i do Evropy, bez ohledu na to, že kontinent zatím dříme svým stařeckým spánkem. Ta ropa bude čím dál vzácnější a mechanické brzdy se stanou už brzy luxusem, který si prostě nebudeme moci dovolit. Hybridní auto nebude stát tři milióny, bude stát desetkrát míň. Nebude to samozřejmě konečné stádium – tu absolutní nouzi jen oddálí. Tu nouzi, která nás naučí nikoli housti, ale používat jako energetický zdroj něco jiného, než je ropa.

LN, 21.4.2008