Dalo se to čekat? Nedaleko se to čekat? Na začátku devadesátek jsem byl ve skupině novinářů, kteří se v Praze potkali s americkými kongresmany. Zajímali se o to, jaký dopad má vysílání Svobodné Evropy a také Hlasu Ameriky. Říkal jsem jim tenkrát, že vysílání bereme jako jakýsi etalon v době, kdy nezávislá a žurnalistika teprve vzniká. A že Svobodnou Evropu vnímám jako cennější přínos než Hlas Ameriky. Když se divili, jaký že v tom vidím rozdíl, řekl jsem jim, že Hlas Ameriky je státní propagace, kdežto československé (tehdy ještě) vysílání Svobodné Evropy je dar amerického lidu. Bylo vidět, že jsem zabrnkal na správnou strunu a je jisté, že Hlas Ameriky přestal česky vysílat dřív než Svobodka. Její vysílání v češtině pak ještě nějakou dobu pokračovalo a co hlavního – RFE se přestěhovalo z Mnichova do Prahy, nejdřív na Václavské náměstí a potom víc stranou, na Hagibor. Tam dopadla ta zpráva, že RSA končí, její vysílání do 23 zemí ve 27 jazycích.

Co k tomu říct? Je mi čím dál těžší věřit, že pochod Donalda Trumpa dějinami vede k něčemu rozumnému. Radost našich chcimírů a proputinských kremrolí vibruje sítěmi. Jejich největší starost je, aby snad někoho nenapadlo, že by se RFE měla financovat z evropských, zvláště pak i našich zdrojů. Nedovedu posoudit, jaký bude ohlas v oněch zemích, kam Svobodná Evropa a Svoboda vysílají. Je velký, malý nebo dokonce žádný? Před převratem byla Svobodka tak rušená, že v Praze a dalších velkých městech se dala poslouchat jen obtížně, pokud vůbec. Ale měli jsme v sobě povědomí, že Svobodka je a že ji provozuje silná demokratická Amerika. Přes všechno to chrchlání a hukot rušičky pronikala myšlenka svobody. Jsme tu, hlásala Amerika, máme svoje ideje, sdílíme je s dalšími zeměmi svobodného světa. Nezapomněli jsme na vás, stojíme za vámi.

Důležitější než konkrétní obsah, většinou nedostupný, bylo vědomí, že je tu sympatizující, na náš osud nezapomínající autorita. Tak to bylo dřív a opakuji, netuším, jak vysílání vnímají v Afghánistánu nebo Pákistánu. Jak je lidem v Bělorusku, Moldavsku nebo třeba i v Maďarsku, kam se zase vysílalo od roku 2019. Najednou bude ticho.

Třeba nebude. Když čtu, že Evropská unie posílá zlodějskému rasistickému režimu v JAR balíček 4,7 miliard eur na čistou energii a zelenou infrastrukturu, tak by se dalo najít na 130 milionů ročního rozpočtu na financování rádia, které má Evropu v názvu. Jako nenapravitelný optimista věřím, že to tak nějak dopadne. Ale i kdyby se to stalo, stejně to nebude jako dřív. Ona ta Amerika znamenala oporu i pro svobodný svět a je úděsné, jak rychle a snadno se dá ten obraz bořit. S hořkostí v hrdle poznamenám, že v dalším kroku čekám navrácení Sochy svobody do Francie. Brání lodní dopravě a její roční údržba stojí poplatníka šest milionů dolarů.

Poslední slovo, Lidovky.cz 17.3.