Ronald Reagan pronesl před šedesáti lety projev, který nesl název „Je čas si vybrat“. Není na něm nutné měnit ani hlásku a mohl by zaznít i dnes.

Ronald Reagan byl americkým prezidentem mezi lety 1981 a 1989. Předtím sloužil dvě volební období jako guvernér Kalifornie. Svoji politickou kariéru začal jako řečník na občanských shromážděních.

V roce 1964 jej Republikánská strana požádala, aby svým vystoupením podpořil tehdejšího prezidentského kandidáta Barry Goldwatera. Reaganův projev nesl název „Je čas si vybrat“ a udělal z něj vycházející politickou hvězdu.

Překlad, výrazné zkrácení, mezititulky autor.

Většinu svého života jsem byl demokratem. Ale v poslední době jsem se rozhodl změnit kurz. Říkají nám, že nikdy jsme se neměli tak dobře.

Daně a daně
Ale mám nepříjemný pocit, že tato prosperita není něco, na čem bychom mohli stavět naše naděje do budoucnosti. Žádný národ v historii nepřežil daňovou zátěž, která dosáhla třetiny ekonomiky.

To je otázka těchto voleb. Zda věříme své schopnosti vládnout si sami nebo opustíme ideály americké revoluce a uznáme, že malá skupinka intelektuálních elit v dalekém Washingtonu může plánovat naše životy lépe, než bychom to dokázali my sami.

Používají slova jako „velká společnost“. Motivace ziskem je nemoderní. Musí být nahrazena motivací, kterou přinese sociální stát. V prvé řadě odmítám, aby poslanci jako zástupci lidu nazývali mě a vás, svobodné muže a ženy této země, masou. To je výraz, který v Americe nepoužíváme.

Nespoutaná moc

Nespoutaná moc centrální vlády byla přesně tou věci, kterou se zakladatelé USA snažili omezit. Věděli, že vláda věci nekontroluje. Vláda nemůže kontrolovat ekonomiku bez toho, aby kontrolovala lidi. Věděli, že když to bude vláda dělat, musí se uchýlit k použití síly. A také věděli, že nad rámec svých legitimních funkcí nedělá stát nic tak dobře a efektivně jako soukromý sektor.

Existuje tolik lidí, kteří nemohou vidět tlustého muže vedle muže tenkého, aniž by dospěli k závěru, že ten tlustý zneužil toho tenkého. Tak chtějí vyřešit všechny lidské mizérie za pomoci státu a státního plánování. Ale je-li státní plánování a sociální stát řešením, a už ho zažíváme téměř 30 let, neměli bychom po státu chtít, aby nám jednou za čas složil účty? Neměli by nám říkat, o kolik klesl počet lidí, kteří potřebují pomoc?

Opak je pravdou. Každý rok se požadavky zvyšují. Prostým vydělením výdajů na boj s chudobou počtem chudých domácností dospějeme k závěru, že každá rodina by měla dostat 4 600 dolarů za rok. Ale dostane pouze 600. Zdá se, že někde musí být nějaká vysoká režie.

Stát se dobrovolně nezmenší

Žádný stát se nikdy dobrovolně nezmenší. Takže vládní programy, jakmile jsou jednou spuštěny, nikdy nezmizí. Ve skutečnosti je vládní úřad něco, co má na celé zeměkouli nejblíže k věčnému životu.

Tyto rychle se množící úřady se svými tisíci regulacemi nám už sebraly mnoho ústavních svobod. Stát nepotřebuje vyvlastňovat nebo zabavovat soukromý majetek, aby na lidi uvalil socialismus. Jaký to má význam, když máte vlastnické právo ke svému obchodu nebo majetku, ale stát rozhoduje o životě a smrti takového obchodu nebo majetku? Stát už nástroje má. Může vás popotahovat kvůli předpisu, který si vybere. Každý podnikatel má svoji historku o státní buzeraci.

Myšlenka, že stát se odpovídá lidem, že neexistuje žádný jiný zdroj moci než svobodní lidé, je stále nejoriginálnější myšlenka v dlouhé historii mezilidských vztahů.

Pozn. autora: Rytíři od kulatého stolu ve filmu říkají: „Bože, dej nám moudrost pravdu rozpoznat, odvahu se pro ni rozhodnout a sílu ji prosadit.“ Odvaha chybí, síla je dobrá leda tak na prosazení cenzury, a pokud zbyla moudrost, bojí se cenzury.

To je současnost.

Poskytl server Sýr zdarma