Vědci tvrdí, že na celém světě se nyní používá přibližně 7500 jazyků. Ještě nedávno, zhruba před 12 tisíci lety, se hovořilo desítkami tisíc jazyků. Nejpoužívanější jsou dnes angličtina, čínština, hindština, španělština, arabština a francouzština (bez nároku na pořadí). Malých jazyků je tedy ještě velké hejno, ale je zranitelné. O malé jazyky se musí pečovat.

K nim patří i čeština. Péčí o ni jsme povinováni jejím „vývojářům“, jakými byli mj. Hus, Komenský (ten ji především šířil svou výukou), Jungmann, autor první gramatiky. Vytvářeli náš rodný jazyk většinou v područí mocností a jazyků mnohem silnějších. Čeština přežila. Přeskočíme obrozence, básníky a spisovatele. Dalšími strážci a také tvůrci jazyka byli novináři: Čapek, Bass, Peroutka, Poláček, Těsnohlídek… a řada dalších.

Jejich odkazu se zpronevěřujeme. Ne, že by se jazyk nevyvíjel, je živý a mění se. Akorát už se nedbá na to, jak se mění a kam to spěje. Ústav pro jazyk český Akademie věd (ÚJČ) už, zdá se, jen kodifikuje a povoluje různé novinky, odchylky, duality a výjimky, podle toho, jak lidé mluví mezi sebou a jak se píše pro veřejnost. Přizpůsobuje češtinu lidem, kteří by neprošli ani maturitou. Například kolísání v časování sloves podle vzorů trpí a sází. Skloňování číslovek. Psaní vlastních jmen. Slovesné vidy, aj. Jazyk ztrácí logiku a mnohdy i význam.

Tak se můžeme dočíst i doslechnout: 24 hodin, 101 poslanců. Ano, to už se smí. Dopravní zpravodajství: na dvě stě patnáctém kilometru… rozhlasový děs. Novinové zprávy už nejsou literaturou, ale obchodním rejstříkem: názvy firem zásadně verzálami, nesklonné a pokud možno ještě s R v kroužku. Vid dokonavý a nedokonavý, to už je úplný zmatek. Máme dnes výrazy jako vyinkasovat, vyexpedovat. Jistě, základy těch slov nejsou české, ale už nám zdomácněly. Akorát, že lid prostý nepochopil, že latinské předpony těch základů už dokonavé jsou. Když zůstaneme zcela na domácí půdě, roztomilý je výraz způsobovat. Dokonavý vid existuje v čase minulém, kdy cosi nějaký důsledek způsobilo, a v čase budoucím, kdy cosi nějaký důsledek způsobí. Ale že kdosi způsobuje cosi v čase přítomném je logický nesmysl, jenž poukazuje pouze na to, že mluvčí nebo pisatel nemá páru, o čem je řeč.

Dalším úchvatným jevem je přebírání anglicismů. Ne vždy je to špatně. Experti (odborníci) mne třeba rozumně přesvědčili (vyargumentovali), že slova software a hardware, připutovavše ze zemí, kde počítačů bylo vynalezeno a vyrobeno nejvíce, přeložit do češtiny nelze. Nabídli místo toho definice: software je ta část počítače, která dělá to, co nechcete. Hardware je ta část počítače, do které můžete kopnout. Ale mnohem více je adopcí zbytečných. Za našich mladých let dívky a dámy měly ránu, dnes mají outfit. Extrémem jsou názvy pracovních pozic a funkcí v podnicích. Firmu už neřídí generální ředitel, ale CEO. Českou pobočku neřídí ředitel pro ČR, ale country manager. O zaměstnance se nestará personalista (ti starší pamatují kádrováky), ale HR manager.

Ve jménu novinářské vyrovnanosti, ani ta angličtina už není jazykem Shakespearovým. Zpětný odraz z kolonií ji zjednodušil i na domovských ostrovech. A dál to pokračuje. Příklad: zaměňují se předložky a číslovky: pizza2go, car4way. Nejen že se zamýšlené předložky a číslovky různě píší, ony se také různě vyslovují. Ále co… Pokud by došlo ke zrušení translatologie na Univerzitě Karlově, doplatí na to především opět čeština a zvítězí umělá inteligence.

Teď trocha optimismu (optimizmu). I v současných novinách působí autoři (ještě), kteří se svým článkům věnují jako literatuře, ovládají gramatiku, chápou významy slov a slovních spojení a češtinu a tím i čtenáře hladí. Zároveň si dovolím politovat editory, (pokud ještě existují), když se musejí probírat tiskovými zprávami institucí, organizací a podniků. Jsou plné anglicismů, oblastí, problematik, pomlček a nesmyslů napříč, až jeden žasne, že na každého pracovníka komunikační agentury je kladen zásadní požadavek skvělého ovládání češtiny. Ale i kdyby psali jako Němcová a Jirásek, není to nic platné, když výstup schvaluje CEO (o reklamách někdy příště).

Další móda je novočeš, jak ji generuje (vytváří) přečtemyš (přístroj na čtení myšlenek) v jenom stařičkém animovaném seriálu. To vám redaktor z rádia přečte zprávy, pak požádá kolegu v terénu o reportáž a nakonec mu poděkuje: „Jirko, dík za info.“ V duchu mu odpovím: „Nezaprde“ (není zač, pane redaktore – překl. přečtemyš).