Předběžná upozornění pro čtenáře:

1. Následující článek není až takovou ironií, jak se na první pohled jeví.
2. Výrazy imperialismus a imperialista nejsou míněny nijak pejorativně, spíše naopak, nicméně autor je používá jako terminus technicus, neboť je přesvědčen, že je pošetilé jim přiřazovat nějaká morální znamínka. Když sledujete šachovou partii, též netvrdíte, že hráč s černými figurami je zosobněné zlo a hráč s bílými zosobněné dobro. Můžete imperialismus proklínat, můžete se mu vysmívat, nenávidět jej a zatracovat, ale to je asi tak všechno, co můžete, stejně na vás vykoukne z každé škvíry dějin.
3. Část čtenářů článek namíchne, ale i to je autorovým záměrem, neboť, jak praví britský spisovatel Martin Amis – když nikoho nevytočíš, jaký má smysl psát?!

Již čtrnáct dní s úžasem, přiznávám že dosti škodolibým, sleduji, co tropí „náš Doník“ v Bílém domě. Ke své hanbě se musím též přiznat, že teprve po jeho prohlášení o kontrole Pásma Gazy Spojenými státy a vysídlení milionu palestinských Arabů mi došlo, že na americký prezidentský stolec usedl imperialista a s ním se vrátil americký imperialismus, přesně podle definice, kterou nám vtloukali do hlavy v povinném kurzu marx-leninismu na vysoké škole. (Dovolte, abych zde všem těm lektorům ML opožděně poděkoval, protože mi umožnili pochopit, nejen jak fungoval komunismus, ale vůbec všechny ideologie, včetně té dnešní „zelené“ a neomarxismu, obecně nazývaného progresivismus.)

Ačkoli výše zmíněný Doníkův úmysl zní na první pohled bláznivě, až šíleně, velice názorně odhaluje pokrytectví arabského světa, ukazuje, že bohaté arabské státy, jako třebas Saúdská Arábie nebo Spojené emiráty, mají kalhoty dole. Například Saúdská Arábie – má sice dost peněz, aby v Německu a Francii a kdovíkde ještě na světě stavěla honosné mešity, ale aby převzala břemeno humanitární pomoci na sebe, nebo se postarala o lepší budoucnost svých souvěrců z Gazy u sebe doma – na to ukázkově kašle. A stejně tak Spojené arabské emiráty. Ty radši staví nejvyšší mrakodrapy na světě a utápějí peníze v krytých kluzištích a lyžařských sjezdovkách, odolných proti čtyřicetistupňovému vedru venku, místo aby třeba převzaly financování agentury UNRWA. Faktem je, že naprostou většinu humanitární pomoci poskytuje Palestincům onen muslimy opovrhovaný, dekadentní a kacířský křesťanský Západ – a co za to má? Jen pumové atentáty, pouliční vraždy a podřezávání dětí v parcích. A většinu této pomoci platí už padesát let Spojené státy, takže divíte se, že Doníkovi došla trpělivost? Já teda ne, mně by došla o deset let dříve.

To jsem ale poněkud odbočil. Prohlášení o anexi Gazy totiž předcházelo několik podobných imperialistických výroků, když se Doník ihned po převzetí prezidentského úřadu nechal slyšet, že má zálusk na obsazení Grónska, že si Spojené státy vezmou zpět Panamský průplav a že Kanadě by nejlépe slušelo, kdyby se stala další hvězdičkou na americkém praporu. Tohle znělo také šíleně a některé politiky a političky, najmě evropské, zanechalo s pokleslou čelistí, méně slušně s „otevřenou hubou“, ale s obavami v srdci.

(Nemohu odolat, abych tento stav neilustroval výrokem předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, jenž se ve středu 5. 2. 2025 objevil jako strip během zpravodajství na ČT24. Ta jednovětá zpráva říkala – za přesnost formulace neručím, za vyznění ano –, že „předsedkyně EK se tvrdě ohradí proti postupu Donalda Triumpa a zabrání ohrožení SVÝCH zájmů“. Zřejmě nějaký strojní překladač výrok paní předsedkyně, pronesený v angličtině, přeložil doslova, aniž by příslušný redaktor ono přivlastňovací zájmeno nahradil v češtině správným přídavným jménem „unijních“, takže kouzlem nechtěného ČT vyjevila, že paní předsedkyni jde v prvé řadě o vlastní zadek. Neříkejte tedy, že s ČT není sranda, a to jí, chudáčkovi, nechcete přidat na poplatcích.)

Prohlášení amerického prezidenta můžeme brát s různou vážností. Spíše se ukazuje, že se jedná o licitaci, kterou Doník jako všemi mastmi mazaný podnikatel s realitami mistrně ovládá a aplikuje v politice. A také mu už přinesla žádoucí výsledky. Panama odstoupila od dalších smluv s komunistickou Čínou a neobnoví smlouvu o zapojení do projektu „Pás a stezka“, což je nová obdoba Hedvábné stezky a ekonomický nástroj imperialismu, v tomto případě čínského. Obdobně funguje Doníkovo vyhrožování cly, i to je nástroj, jak prosadit americké imperiální zájmy. A tento nástroj funguje až s překvapující rychlostí a účinností. Mexická prezidentka, ač se chvástala, že se americkému diktátu nepodrobí, neveřejně slíbila, že zarazí autobusovou dopravu nelegálů k americké hranici a zesílí jejich ostrahu. Stejně se zachoval kanadský premiér Trudeau, který se veřejně kasal obdobně, ale i on se v telefonickém hovoru s Doníkem zavázal, že Kanada splní loni přijatý plán ochrany hranic ve výši 1,3 miliardy dolarů včetně technického a personálního posílení Kanadské agentury pro pohraniční služby, která má na starosti hranici s USA. Za to získali od Doníka měsíční odklad, aby mohli prokázat, že to myslí opravdu vážně. A též dánská premiérka nezůstala pozadu, když po svalnatých řečech pro veřejnost se uřekla, že Dánsko posílí obranu Grónska a umožní Spojeným státům další vojenskou angažovanost na grónském území. A počet středoamerických republik, jež souhlasí, že převezmou od Spojených států vyhoštěné ilegální emigranty, i když budou mít jiné než původní občanství, stále roste.

I když budeme pokládat Doníkovy požadavky pouze za nástroj licitace, aby dosáhl mnohem realističtějších cílů, přesto se nepochybně jedná o nástroje imperialistické politiky. Ta se dá definovat výrokem – VEZMI SI VŠECHNO, CO SE VZÍT DÁ. A Spojené státy si toho mohou vzít opravdu hodně, nejen již zmíněné Grónsko, ale například všechny středoamerické státy – proto jim jejich vlády jdou tak na ruku ohledně přijímání vyhoštěných nelegálů. Koneckonců USA k takovému chování mají již od roku 1823 Monroevovu doktrínu. Kdo by třebas zabránil, aby americké válečné lodi zakotvily u Pásma Gazy, z nich se vylodila americká námořní pěchota a prostě Gazu obsadila?! Vyhlásily by Egypt, Saúdská Arábie a další arabské země Spojeným státům válku? Určitě ne. A neudělal by to ani Írán, ani Čína a ani Vovka Putin, který stále bruslí na tenkém ukrajinském ledě. Právě Vovka může posloužit ke srovnání. Jestliže mohl přepadnout Ukrajinu se zdůvodněním, že tamější nacistický režim ohrožuje jeho zemi (a i v Česku mu to hodně lidí žere, třebaže Rusko, které se táhne přes jedenáct časových pásem, tedy přes dvě pětiny zeměkoule, se už ze zeměpisných důvodů ohrozit nedá), proč by nemohl Doník vylodit námořní pěchotu v Gaze se zdůvodněním (a mnohem oprávněnějším) že zdejší hadí hnízdo terorismu ohrožuje Západ a že je třeba je zlikvidovat? A stejně tak by mohl vylodit námořní pěchotu v Grónsku, za což by se samozřejmě dočkal slovního nářezu, ale to by bylo všechno.

Je zřejmé, že v osobě Doníka si Spojené státy svlékly krajkové rukavičky a nasazují si boxer. Budou jednat v souladu s imperiálními zájmy, jako už jedná Vovka Putin, islamisté a komunistická Čína. Všech, kteří odsuzují jednání nového amerického prezidenta, bych se rád zeptal: Proč by, u všech všudy, měly USA jednat jinak? Co z toho měly, že platily z valné míry provoz OSN, když je to dnes antisemitská agentura islamismu, co jim přinesl fakt, že od druhé světové války financovaly humanitární pomoc všude na světě, že dokonce platily organizace, které nakonec agitovaly proti nim a prováděly protiamerické podvratné akce? Tomu všemu říká Doník dost, toto se skrývá za jeho heslem MAKE AMERICA GREAT AGAIN (MAGA).

Samozřejmě to znamená, že se vracejí imperiální praktiky, možná i politika „dělových člunů“, jimiž, jak to vypadá, se bude řídit svět v průběhu 21. století. Můžeme si o tom myslet to nejhorší nebo naopak to nejlepší, ale to je asi tak všechno. Třicetiletá epizoda bezbřehého humanismu a pacifismu prostě končí a svět se vrací do normálu imperiální politiky, jak ji prezentují dějiny od samého počátku.

Je signifikantní, že osobnosti, jež vešly do dějin, byly vesměs imperialisté, budovatelé kontinentálních, posléze globálních impérií. Můžeme začít u Alexandra Velikého, pokračovat přes Gaia Caesara, Karla Velikého a Čingischána až k ruským vládcům Petrovi 1. a Kateřině II. I oni si za budování ruského impéria vydobyli přívlastek Veliký, Veliká. Totéž platí pro Napoleona, přestože de facto selhal, za Velkou louží byl imperialista nepochybně Theodor „Teddy“ Roosevelt, který přivedl USA na světovou mocenskou scénu a umožnil, aby vítězně ukončily první světovou válku. Zatím posledním velkým imperialistou byl Winston Churchill, takže otázka naší doby zní: Kdo bude další v této plejádě imperialistů? Bude to Doník nebo jeho nástupce a nynější viceprezident Vance, nebo Vovka Putin, aby navázal na Stalina a odčinil Gorbačovovo selhání, či čínský prezident Si Ťin-pching nebo někdo z politbyra čínské komunistické strany, jehož jméno zatím dějiny neznají?

Asi většině čtenářů, jež prožili valnou část svého života v pacifistické anomálii a v závětří politické korektnosti, bude výše nastíněná představa znít děsivě. Jenže opak je pravdou, obyčejným lidem se nejlépe žije v impériu. Zkušební otázka: Vážení čtenáři, jestlipak víte, ve které době mohla žena poprvé v historii sama cestovat bez ozbrojeného doprovodu třebas z Blízkého východu přes Balkán a jižní Evropu do Anglie? Možná vás překvapí, že to bylo za vlády římského impéria, tedy oné říše s krutými císaři, křesťany přibíjenými na kříže a otroky, zápasícími jako gladiátoři v arénách. A kdy se dalo takto bez ohrožení života poprvé cestovat po světě, třebas z Číny přes Indii do Evropy nebo až do Ameriky? Opět to bylo za imperiální světovlády, v tomto případě britské, od poloviny 19. století až do první světové války. Ne nadarmo se době na přelomu 19. a 20. století říká Belle Époque, tedy Krásná doba, a atmosféru imperiálního světa s bezpečným cestováním jako faktorem spokojeného života ilustruje Verneův román Cesta kolem světa za 80 dní. A to nejen pro bílé příslušníky euro-atlantické civilizace, ale také pro Indy a černé Afričany, kde kolonizátoři zastavili vzájemné vraždění a zrušili otroctví, zavedli školství a zdravotnictví a začali budovat infrastrukturu.

Existuje i inverzní důkaz výhodnosti celosvětového impéria. Je jím případ globalizace, která se během posledních deseti let stala z požehnání prokletím. Není náhodou, že tato proměna koresponduje s oslabením amerického impéria za vlády prezidentů Obamy a Bidena. Jak se už ukázalo během 19. století, globální směna zboží, což je základ i dnešní globalizace, je možná pouze pod dozorem impéria, jež svou vojenskou silou zaručuje bezpečnost přepravy (v 19. století to bylo britské Královské námořnictvo) a spolu se silou ekonomickou si vynucuje světový pořádek včetně dodržování ekonomických pravidel mezinárodního obchodu. Samozřejmě NASTAVENÝCH VE SVŮJ PROSPĚCH, ale jak právě dokládá současný vývoj (a posledních pět století historie), i taková prospěchářská pravidla jsou lepší než chaos, který nastane, když je nějaký pretendent na trůn globálního hegemona (tak se této pozici říká v geopolitice) odmítne plnit. A to se právě stalo v minulé dekádě tohoto století, kdy slabosti Spojených států (a ještě větší bezmoci EU) využili tito pretendenti, zvedli hlavu a začali rebelovat, odmítat daný světový pořádek, s čímž se netají jak Vovka (ten několikrát veřejně prohlásil, že americký světový pořádek je pro Rusko nepřijatelný), tak íránští ajatolláhové, pro něž jsou USA „Velký Satan“, a též Čína, stává se z globalizace místo ekonomické všem prospěšné spolupráce strategická zbraň a nástroj vydírání. Na takové vydírání se dá odpovědět pouze vydíráním, protože jde opravdu kdo z koho – a to je to, co Doník dělá (a čeho už nebude schopna EU, oslabená ideologií Green Dealu).

A když už jsme u Evropy. Doníkův plán uvalit na výrobky EU cla je opět licitací, která má přimět Evropu, aby se stala skutečným spojencem USA v obraně impéria Západu, schopným uhájit východní polokouli, zatímco USA si vezmou na starost polokouli západní (pro Američany je Čína na západě). Pro Evropu je to poslední zvonění, aby se ujala své povinnosti, ale lidé jako Ursula von der Leyen nebo Scholz či Macron jsou k němu hluší. Především je však hluchý a bude hluchý ekologicko-průmyslový komplex, jehož lobby má pod palcem celou EU a nikdy se dobrovolně nevzdá pohádkových zisků, jež mu z politiky EU plynou.

(Je opravdu komické sledovat eurounijní politiky, jak s truchlivými tvářemi jako na pohřbu věští, že pokud Doník clo na výrobky EU opravdu uvalí, dojde k obchodní válce, která poškodí obě strany. Komické na tom pak je, že jsou to titíž lidé, kteří loňského června, ovšem s bojovným výrazem na tvářích, uvalili až 48% cla na dovoz čínských elektromobilů. To není vyhlášení obchodní války, to „nepoškodí obě strany“?! Inu, jak by řekla teta Kateřina, „co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi“. Zde se však vtírá do mysli jiné přísloví – „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“.)

Zádrhel je v tom, že svět nefunguje tak, že by se v něm začalo prosazovat jen jedno impérium, ale téměř vždy je na scéně několik soků, kteří se o globální trůn nemilosrdně servou. A tohle období všeobecné rvačky či válek konkurujících si paktů nikdy nebylo nic hezkého, ale, jak se obávám, když svět takto fungoval pět minulých století, bude takto fungovat i pět století budoucích.

Když jsem o pár odstavců výše definoval imperialismus, uvedl jsem neúplnou definici. Ta úplná zní takto: VEZMI SI VŠECHNO, CO SE VZÍT DÁ, PROTOŽE JINAK SI TO VEZME NĚKDO JINÝ. K takto rozšířené poučce lze nalézt v dějinách průkazný precedens.

Začátkem 15. století byla Čína nejrozvinutější zemí na světě, s technologiemi, o nichž se primitivní feudální Evropě ani nezdálo, a s HDP, jenž byl několikanásobně vyšší než HDP celého zbytku světa. Mohla si tedy tento svět vzít celý, sakumprásk, protože se vzít dal. Čína dokonce v této věci podnikla první kroky, ale roku 1434 nový čínský císař jakoukoli expanzi zarazil. Načež se stalo to, co uvádí definice. Místo Číny si vzala svět Evropa (přitom se o něj evropské námořní velmoci často a vydatně servaly) a nakonec si vzala i Čínu samu. Ta se od poloviny 19. století stala vazalem evropských mocností, musela přijmout evropská, pro ni krajně nevýhodné obchodní pravidla, včetně vnucené konzumace opia, když anglická Východoindická společnost už neměla stříbro na placení dodávek čaje a zpětně odčerpávala tento vzácný kov vnuceným prodejem opia ze svých plantáží v Indii.

Nepřipomíná vám to něco, například pašovaní fentanylu do USA z Mexika a Kanady, neboť obě země ještě před týdnem fakticky odmítaly zabezpečit společnou hranici? Stále se divíte Doníkovi a pokládáte ho za šílence, že si na mexickou prezidentku a kanadského premiéra došlápl?!

Tuto lekci, kdy si svět místo nich vzal někdo jiný, si Číňané velmi dobře pamatuji, období 1850–1950 nazývají stoletím hanby a pohnou snad nebesy, aby se již nikdy nechovali tak prostoduše a nechali si vzít, co si vzít mohli. To hýbání s nebesy není jen stylistická figura, oni těmi nebesy opravdu hýbou, umístili družici do jednoho z libračních bodů soustavy Země – Měsíc a do konce dekády chtějí mít na Měsíci stanici, nehledě na satelitní komunikační sítě, jež usilovně budují.

Na závěr je třeba konstatovat, že Doník není žádný šílenec, ale vizionář (leč právě ty si lidé vždy pletli s blázny) a jeho heslo MAGA není nic jiného než návrat USA k imperiální politice. Já osobně s tím žádný problém nemám, již jsem se smířil s myšlenkou, že Evropská unie promění Evropu ve skanzen, kam budou lidé z okolního světa jezdit, aby se podívali, jak se kdysi žilo, že se náš kontinent stane bezmocnou enklávou a tudíž ve všech ohledech zcela závislou na budoucím globálním hegemonovi. A já, se svými životními zkušenostmi, vždy dám přednost tomu se sídlem ve Washingtonu před tím, jenž sídlí v Moskvě, potažmo v Teheránu nebo v Pekingu.

Předpokládám, že v souladu s předběžným upozorněním č. 3 tento článek vytočí ty čtenáře, kteří nenávidí USA, z nějakých záhadných důvodů obdivují Vovku Putina a opájejí se chimérou multipolárního světa (v dějinách moderního, komunikacemi propojeného světa nikdy nic takového nefungovalo) a sní si svůj pacifistický sen. Už se těším, jak budou v komentářích papouškovat kremelského vládce, cupovat v mém článku věty, které tam vloží oni sami, a vyčítat mi bezvýznamné nesrovnalosti, místo aby komentovali jádro článku. A také mi můžete spílat, jak budete chtít, stejně s návratem imperialismu nic nesvedete. Halelujá.