Časová posloupnost nejdůležitějších událostí

1. Leden 2007: orkán Kyrill a ponechání necelých 200 000 kubíků polomů a vývratů, jež se staly semeništěm kůrovcové kalamity (tzv. speciální managementy uplatňované na ploše 6500 ha)

2. Prosinec 2007: v platnost vstoupila Schengenská úmluva, která znamená volnou prostupnost hranic. Podle českých a německých ochranářů je zvýšená přeshraniční turistika hrozbou pro ekosystémy Šumavy.

3. Březen 2008: jednání obou ředitelů parků (Národního parku Bavorský les a Národního parku Šumava) o společném postupu. Vzniká myšlenka "Divokého srdce Evropy". Zahrnuje plochu 13 tisíc hektarů a v budoucnu má být rozšířeno až na 30 tisíc hektarů. V praxi znamená tato idea postupné rušení 40 km turistických tras a vznik 15 km tras nových, které však budou přístupny jen od 15.7. do 31.10.

Na české straně bylo "Divoké srdce Evropy" vyznačeno v červenci 2009. Na bavorské straně nebylo vyznačeno vůbec. Okresní sjezd v německém Regen se vyslovil proti vyhlášení území za oblast divočiny 1b podle klasifikace IUCN.

4. V průběhu let 2008-2010 usychají nejcennější horské smrčiny na Šumavě. Kůrovcová kalamita vede v důsledku asanačních zásahů k rozsáhlému odlesnění Šumavy. Mění se krajinný ráz. Jsou narušeny mimoprodukční funkce šumavských lesů.

5. Čelní představitelé zelené politiky, která je v rozporu se směrnicemi Natura 2000, zjišťují, že své činy musí legalizovat. Jsou si vědomi toho, že v národním parku dojde k výraznému snížení biodiverzity - z důvodu nevratného poškození biotopů a k vymizení v nich žijících chráněných druhů.

6. Výbory Evropské komise pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin - ve zprávě s názvem Report on Wilderness in Europe (tzv. non-legislative report) z 2/2009 vyzývají Evropskou komisi k vytvoření strategie pro vznik divočiny v členských státech Evropské unie, k přidělení zvláštního statutu "divočině" a její ochraně v rámci sítě Natura 2000.

7. Poselství z Prahy (Conference on Wilderness and Large Natural Habitat Areas) z května 2009: zdůrazňuje nutnost vytváření divočiny a divokých oblastí v Evropě. Vyzývá k vytvoření společné agendy pro ochranu těchto oblastí. Na kongresu jsou přítomni především politici, úředníci ministerstev, redaktor Ekolistu a Jaromír Bláha. Jména přírodovědců ani lesníků na seznamu účastníků nefigurují.

8. Prosinec 2009: Světový kongres o divočině v Mexiku. Představitelé Národního parku Bavorský les a Národního parku Šumava prezentují ideu "Divokého srdce Evropy". Je přijata rezoluce č. 32, která vyzývá vlády Německa a ČR k začlenění kategorie divočiny 1b dle IUCN do národní legislativy.

9. Volby 2010 znamenají změnu ve vedení Národního parku Šumava a konec ochranářské ideologie.

10. Evropská komise, Brusel 3.5.2011 - dokument o strategii na podporu biodiverzity do roku 2020 s názvem: Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, The Economic and Social Committee and the Committee of the Regions. V této zprávě se EK prakticky výhradně věnuje problematice poklesu biodiversity a prostředkům, které by mohly pokles biodiverzity zastavit. O budování divočiny zde nenalezneme jednu jedinou zmínku. Jen v části určené lesnickému managementu jsou vyjmenovány tyto úkoly pro členské země: ponechávat optimální množství souší, ale tak, aby nevzniklo riziko požárů nebo napadení podkorním hmyzem. Chránit oblasti divočiny. Chránit lesy před požáry.

11. Tomuto kontextu se - poněkud úsměvně - vymyká komentář iniciativy Wild Europe, která výše popsanou a poměrně racionální strategii vítá jako významný krok směrem k divočině. Výkonnému výboru této iniciativy nepředsedá nikdo jiný nežli Ladislav Miko.

Zhodnocení

Z popsaného sledu událostí je patrné především to, že ochrana přírodních procesů a množení kůrovce není zakotvena nejen v legislativě České republiky či Německa, ale ani v legislativě Evropské unie. Snahy o dodatečnou legalizaci těchto aktivit se na vládní, ale ani na evropské úrovni, alespoň prozatím, nesetkaly s žádoucí odezvou. Za mnohé z toho, co se dělo za zády obyvatel Šumavy i celé České republiky a bez jediné opory v zákoně, vděčíme Ladislavu Mikovi, jeho příznivcům a následovníkům. Vybudovali Potěmkinovu divočinu, v jejíž existenci uvěřili řídící pracovníci na poli ochrany přírody, ekologické nevládní neziskové organizace (Hnutí Duha) a dokonce i malá část vědecké obce.

Pro euroskeptiky je rozhodování celé Evropské komise, odmítající pološílené aktivity jednotlivých výborů, vlaštovkou svědčící o její nezávislosti.

Je jedno, kdo je a bude za těchto okolností ředitelem šumavského národního parku. Pro zastánce divočiny není přijatelný Petr ani Pavel, neboť oba ztělesňují konec jejich nesmyslných aktivit nejen v Národním parku Šumava, ale i v celé České republice. Ekonomické škody, vzniklé na ekosystémech národního parku, by měly být vyčísleny a aktérům předepsány k úhradě. Jen takovýto precedens by byl zárukou toho, že se v budoucnu nebude nic podobného opakovat.

Literatura:
1.Our life insurance, our natural capital: an EU biodiversity strategy to 2020, Brusel 2011
2. www.wildeurope.org
3.Martin V., Kormos C., Zunino F. 2008: , Wilderness Momentum in Europe, Int. Journal of Wilderness, 14 ( 2), pp.34-43
4.Meyer T., Kiener H., Křenová Z. 2009: The Wild Heart of Europe: Int. J.of Wilderness, 15 (3), pp.33-41
5. www.wildheartofeurope.eu
6. Report on Wilderness in Europe