Již nějakou dobu s údivem sleduji, jakým způsobem většina médií informuje o situaci v NP Šumava, kde došlo ke střetu aktivistů s dřevorubci a policií. Ano, je nepochybné, že tento způsob boje – bránění těžbě vlastním tělem - je na hraně zákona a vyvolává také silné emoce na všech zúčastněných stranách. Z toho těží hlavní média a, jak je jejich hloupým zvykem, „bahní“ si především v těchto emocích a na kvalitnější informování o stanoviscích z relevantních stran k podstatě vzniklého problému téměř rezignují.

A tak je výsledkem všeobecná představa, v níž figuruje v hlavních rolích na jedné straně skupinka mladých, jaksi z podstaty rebelujících aktivistů a straně druhé Správa parku, která ve všeobecném souladu s místními obyvateli bojuje s kůrovcem a ekology o záchranu posledních zbytků šumavských hvozdů. Toto klišé, které nemá ovšem se skutečností příliš mnoho společného, pak bohužel přejímá i řada lidí, kteří se v problému snaží zorientovat či dokonce k němu vyjádřit své stanovisko. Protože však tento mediální obraz straní spíše Správě NP, i tato, povětšinou laická, stanoviska podle toho dopadají.

Ponechme stranou, že je mylná i představa o aktivistech jakožto „vyhulených“ oportunistech moderní civilizace, ve skutečnosti je mezi nimi řada vysokoškolsky vzdělaných lidí a určitě se nejedná o společenské outsidery, spíše naopak. Ponechme stranou i to, že ne každý obyvatel Šumavy je nutně na straně parku, spíše se hovoří o vypjaté emotivní situaci, ve které ti, kteří jsou proti kácení, raději mlčí z obav před konflikty, jsou-li v početní menšině. Neznamená to ale, že jejich názor nemůže být informovanější. Mylná je i představa, že vedení NP stojí vždy na straně zákona a ekologové jsou jeho chronickými narušiteli, o tom svědčí i vědomé porušení závazných pravidel hospodaření v NP použitím vysoce toxických pesticidů proti kůrovci, které nyní šetří na podnět ekologů inspekce životního prostředí.

Chemický postřik, jehož používání v NP je přitom vyloučené, nezabije pouze kůrovce, ale veškerý hmyz, který s ním přijde do kontaktu. Obětí se vždy stanou ve významném množství i druhy, které kůrovce požírají. Proniknou-li pesticidy do vody, okamžitě zabíjejí všechny vodní organismy včetně například žab nebo čolků. Pesticidem nastříkané trojnožky byly nalezeny i v oblasti nejcennějších mokřadů Modravských slatí. Jiné byly umístěné v tůních s obojživelníky. V řadě dalších lokalit jsou chemicky postříkané kmeny u příkopů podél lesních cest, kdy zvláště při deštích hrozí, že se budou jedy vymývat a dostávat i do potoků. Bylo prokázáno, že v místech aplikace těchto látek dochází ke zvýšenému úhynu mláďat hmyzožravých ptáků, kteří otrávený hmyz sezobají. Osobně bych tento postup nazval bez obalu vandalstvím.

Podstatnější informací, než kdo je na blokádě či kdo komu přinesl koláče či co si myslí ten který politik (snad s výjimkou vystudovaného lesníka K. Schwarzenberga), také je a mělo by být stanovisko k těžbě v bezzásahových zónách a k opečovávání NP vůbec, které zastávají odborníci. Je skutečností, že na straně odpůrců je celá řada odborníků a institucí. Jmenuji některé: Biologické centrum Akademie věd ČR, Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR, Přírodovědecká fakulta JČU České Budějovice, Česká společnost pro ekologii, Česká společnost ornitologická, Česká limnologická společnost, Česká zoologická společnost. Proti kácení se vyslovila i Evropská federace národních parků, která sdružuje 450 NP a dalších chráněných zón Evropy a jejíž je NP Šumava členem. O lokalitě Na Ztraceném poblíž Modravy o níž se mnohde píše či hovoří o jako „jen“ II. zóně, se vyjádřil prof. Pavel Kindlmann, vedoucí Centra pro výzkum biodiverzity AV ČR, jasně: "Tato oblast má být bezzásahová podle většinového názoru vědců. Že bude zásahová, rozhodl politicky ministr Chalupa bez konzultace s vědci. Domnívám se, že prakticky všichni vědci pracující ve výzkumu biodiverzity v ČR jsou stejného názoru. Jedná se o stovky vědců a prakticky celou vědeckou společnost v České republice." Stanovisko Centra pro výzkum biodiverzity k otázce regulace kůrovcové gradace v šumavském národním parku je možné přečíst zde. 

Mimo jiné se zde hovoří o tom, že návrh opatření proti kůrovci, tak jak jej předložil pan Stráský, nemá v evropských NP obdoby. Centrum pro výzkum biodiverzity, které předložilo záporné stanovisko ke Stráského strategii boje proti kůrovci, sestává z elitních skupin zabývajících se výzkumem biodiverzity na ústavech AV ČR a třech univerzitách. Těžko předkládat kvalifikovanější pohled na věc.

Přesto stále převládá v laické a hlavně nedostatečně informované veřejnosti názor, že opozici proti postupu vedení NP Šumava tvoří jen aktivisté Hnutí Duha a několik osamocených vědců - polobláznů. Vypadá to ale, že opak je pravdou. Převládající stanovisko vědecké obce je poměrně jednoznačně proti takovému postupu, který je nyní uplatňován v lokalitě Na Ztraceném. Odborníci, zejména s lesnickým vzděláním, kteří jsou na straně vedení NP, tvoří pak z hlediska odborného méně významnou menšinu zejména proto, že jejich pohled na věc vychází z přístupů k hospodaření v hospodářském lese a ne v Národním parku.

Je možné připustit odnášení aktivistů z lesa, ale připouštět umlčování vědců a dávat přednost politickým názorům je v tomto případě scestné a absurdní.