Tak tedy. Byla jedna vesnička a ta měla jednu pozoruhodnost. Na jejím západním okraji byl seník, který měl údajně základy z 16. století. Sice původní byly snad jen ty základy, byl mnohokrát přestavován, krom jiného za pomoci škvárobetonových tvárnic, a i ta střecha byla z osinkocementových vlnovek. Shodou nešťastné náhody se tou dobou v okolí pohybovali aktivisté, kteří přemýšleli, jak tento seník přestavět, jak vypadal v 16. století. Nikdo z nich to sice nevěděl, ale představa tu nějaká určitě byla.

Jedné větrné noci začal seník hořet. Místní dobrovolní hasiči by si s tím hravě poradili, ale někdo rozřezal hadice. Hasiči z blízkého města museli z příjezdové silnice odstranit jednak vytvořené zátarasy, jednak aktivisty, kteří si lehali na silnici.

Zatím vítr roznášel hořící víchy suchého sena do vesnice, a tak začaly chalupy hořet jedna po druhé. Výsledek se dostavil. Vesnice celá vyhořela, ale zaklady seníku zůstaly. Ostatně byly z kamene a většinou v zemi. Původní obyvatelé prodali za hubičku své pozemky a odešli si založit někam novou existenci. Nadšenci na území okamžitě založili keltskou vesnici, kde oděni do kožešin z nejbližší vietnamské tržnice, mezi kameny drtí zrno nakoupené v prodejně zdravé výživy a občas na ohni opečou prase z dovozu. Lidské oběti jsou z humanitárních důvodů vynechány. Ale ouha. Jistá developerská společnost už dávno má pozemky skoupené, „Kelty“ vypakuje a na levně získaném pozemku postaví zábavní park spolu s luxusním hotelem, aby se movití zájemci, za několik tisícovek na den, mohli vrátit do luna přírody.

No a od podobenství k šumavské současnosti. Duháci se opět připoutávají ke stromům, a tak chtějí zabránit asanaci lýkožroutem napadených stromů. Čas chvátá a hrozí, že brouk dospěje a vyletí, aby napadl stromy zdravé a tím rozšířil již tak děsivé holiny. Po váhání soud prohlásí toto počínání za nezákonné a zasahuje policie. Chudáci. Prý už nějaká aktivistka byla policí škrcena a vůbec jí byly učiněny nějaké újmy. Škoda, že nebyla přítomna televize. Mohla se po policajtech ohánět řetězem a při snaze policie, aby si nějak neublížila, mohla sykat jau, jau. Byl by to slibný začátek její politické kariéry. Hnutí Duha dalo od akce ruce pryč (co kdyby přišli o nějaký ten grant), ale aktivisté, prý neorganizovaní, zůstávají.

Co s tím? Já bych věděl, ale stroj času by nás musel vrátit více než o sto let dozadu. To by pan nadlesní svolal hajné. Kdyby viděl, že je to velká přesila a že sukovice hajných to nespraví, přivolal by několik místních synků. Ti, zocelení v lesních a polních posilovnách, by si s chutí procvičili místní bojové umění zvané facka přes celou hubu a s chutí by si zatrénovali na příští posvícenskou zábavu. Večer by se s nimi fořt v hospodě nějak vyrovnal. Stálo by to pár piv a knížepána by s tím ani neotravovali. Ale to bylo v době, kdy jediný Grant byl kapitán a psal se s velkým G. Jo a měl děti. Jeden čas se to hodně četlo.

Máme však 21. století. Máme demokracii. Některým lidem však připomíná anarchii. Policie za drahé peníze zasahuje tam, kde by to dokázali před nějakými těmi roky téměř zadarmo výše uvedení. Policejní zásah něco bude stát a peníze někde budou chybět. Že by zásah měli zaplatit ti, kteří porušují soudní rozhodnutí? Na to zapomeňte. Až po dlouhých tahanicích nám přijde od mezinárodního soudu účet za ničení lesů v Bavorsku, tito aktivisté se nebudou na placení podílet žádnou měrou. Nelze přeci dokázat, že brouk, který vyletěl ze stromu aktivistou chráněného, byl totožný s broukem, který do Bavor přiletěl. Na to máme právníky - placené z grantů, které dostávají ekologisti.

No a Šumava? Ta se postupně mění v pohřebiště suchých stromů. Ornitologové nyní křičí, že je rušeno hnízdění tetřeva. Ono by nebylo rušeno, kdyby se proti kůrovci zasáhlo včas.

Krom lýkožrouta se u nás přemnožili různí -logové a Šumava se stává jedním z jejich bojišť. No a lesničtí praktici, spolu se selským rozumem na to vytřeštěně hledí odstrčeni někam do koutka.

Autor je lesník v.v.