V národním parku Šumava je kůrovcová pandemie. Do pěti let tu nejspíš nezůstanou žádné zelené stromy. Shodlo se na tom dvanáct expertů, které do lesů vyslal jihočeský hejtman Zimola. Jediný, kdo o tom neví, je ministr životního prostředí Miko, který za park zodpovídá. "Neslyšel jsem nic, co by mi zavdávalo důvod uvažovat o nějaké abnormální situaci," prohlásil.

Existují jen dvě možnosti: buď mu jeho podřízení zatajují fakta, nebo Miko prostě lže. V interním zápisu z porady vedení parku ze 4. srpna se totiž doslova říká: "Současná výše kůrovcových těžeb v parku je alarmující... Bude-li v následujícím období pokračovat gradace populací lýkožrouta smrkového ve stejném rozsahu jako doposud, může v nejohroženějších územích naplnit parametry živelné události". Průšvih tedy uznávají už i ti, kdo ho svou nečinností zavinili.

Pokud se o situaci na Šumavě zajímáte delší dobu, Mikovo překrucování reality vás nepřekvapí. Podivnou hru hráli už jeho předchůdci Ambrozek a Bursík. První na žádost Hnutí Duha vyházel z vedení parku lesnické odborníky v čele s Ivanem Žlábkem a dosadil místo nich zastánce ideologického hesla "Nech brouka žít". Druhý v bizarním experimentu s nezasahováním proti škůdci pokračoval i za cenu porušování zákonů. Oba ministři celá léta tvrdili, že se nic neděje. Příroda si prý pomůže sama. To samé dnes tvrdošíjně opakuje i Miko, muž, který pro mrtvé stromy nevidí suchý les.

Hejtman Zimola se na Šumavě chystá svolat kalamitní štáb a vyhlásit stav nebezpečí. Umožnilo by mu to proti kůrovci zasahovat i přes odpor ministerstva a vedení parku. Pokud nemá Šumava uschnout, nemá Zimola jinou volbu. S milovníky škůdce totiž v minulosti nehnulo vůbec nic. Žaloby, které na Bursíka podali šumavští starostové, protesty hejtmanů, kritika prezidenta Klause i bývalého premiéra Zemana, žádost dvaceti senátorů o projednání umírajících lesů ve vládě, deset tisíc podpisů pod peticí Zachraňme Šumavu... Vlastníky zelené Pravdy žádná fakta nezajímala. Prostě se rozhodli přírodu "ochránit" před lidskými zásahy i za cenu, že z ní nezůstane kámen na kameni.

Podvod na Trojmezné

Jde o klasický etiketní podvod: park, který má podle zákona aktivně "zachovávat a zlepšovat přírodní poměry", je svou pasivitou ničí. Znovu se tak ukazuje, že největšími škůdci přírody jsou její fanatičtí ochránci. Propagátoři bezzásahovosti až donedávna rádi používali příměr k "úchvatnému divadlu přírody". Dnes už víme, že to byl stejně bizarní a škodlivý nesmysl, jako kdyby při požáru Národního divadla čumilové bránili hasičům stříkat vodu, aby se nezmáčely koberce.

Podle člena kůrovcové komise Josefa Vovesného je dnešní pandemie srovnatelná s velkou kůrovcovou kalamitou, která na konci 19. století navždy změnila tvář Šumavy. Způsobily ji vichřice v letech 1868 a 1870. Kdo se zapíše do historie jako viník kalamity 2009?

Na konci 90. let kůrovec napadl jeden z největších přírodě blízkých porostů v Česku – prales na Trojmezné. V květnu 1999 tehdejší ministr Kužvart rozhodl o ozdravném kácení. Mělo jít o o chirurgicky čistý řez, při němž by padlo jen asi tisíc stromů. Jejich kůra by byla oloupána, aby se z ní brouk nešířil, a kmeny ponechány na místě. Cílem zásahu bylo zpomalit nepřirozeně rychlý rozpad ekosystému a umožnit pomalou a přirozenou obnovu porostů.

Záchraně pralesa na Trojmezné ale násilnou blokádou zabránili ekologičtí aktivisté. Přivazovali se k napadeným stromům a přemalovávali značení, aby pak mohli lesníky skandalizovat, že místo nich kácejí zdravé. Blokádu oficiálně svolalo několik vědců a pořádalo ji Hnutí Duha. Kvůli hrozbě vysoké pokuty se k ní ale oficiálně nehlásilo. Zbaběle se schovalo za anonymní "občanskou společnost" a odmítlo přijmout důsledky svých činů.

Soudní znalec Vicena spočítal, že blokáda způsobila životnímu prostředí škody ve výši patnácti milionů korun. Policie proto začala zadržené aktivisty vyšetřovat. Hnutí Duha si ale objednalo "trucposudek" u soudního znalce Mojmíra Vlašína, který dospěl k závěru, že škoda je nulová. Mělo to ale drobnou chybičku: Vlašín byl zároveň jedním ze svolavatelů blokády a jejím tiskovým mluvčím. Podle brněnského soudu se tím dopustil "hrubého porušení povinností znalce". Česky řečeno šlo o střet zájmů jako Brno – aby Vlašín ochránil své soukmenovce před trestem, nestyděl se napsat zaujatý (a tedy zfalšovaný) posudek na svou vlastní akci. Je to "otevřený občanský postoj", nebo trapná podvodná fraška? A to se později Vlašín dokonce nestyděl kandidovat na senátora...

"Než aby se kácelo, to ať park raději není," říkali aktivisté. Na jejich slova rychle došlo. Z každého napadeného stromu na Trojmezné se totiž kůrovec rozšířil na deset zdravých. Už rok po blokádě bylo v pralese dvakrát víc napadených stromů. Loni jich uschlo sto tisíc a dnes je Trojmezná kompletně suchá. Plný rozsah tragédie si člověk nejlépe uvědomí, když porovná fotografie lesů kolem Plešného jezera v roce 2006 a v roce 2009.

Lesy v 1. zóně Trojmezná kolem Plešného jezero v roce 2006

Lesy v 1. zóně Trojmezná kolem Plešného jezera v roce 2009

V první zóně Trojmezná odumřelo asi 500 hektarů lesa, v okolních 2. zónách 1000 hektarů. Až 400 let staré stromy přežily schwarzenberské lesníky i komunisty, ale nepřežily militantní propagátory "přírodních procesů" za každou cenu. Viníci si zřejmě rychle uvědomili, jakou škodu způsobili. Když jsem v létě 2001 zavolal jednomu ze svolavatelů blokády Igoru Míchalovi, sekl mi s telefonem. S novináři se prý nebaví...

(Kratší verzi textu zveřejnily Lidové noviny. Dokončení zítra.)