Národní park Šumava potřebuje speciální zákon jako pojistku před lidovou tvořivostí

Události, které od roku 2007 následovaly, staly se a stále se ještě dějí, mě přesvědčily, že bez speciálního zákona to na Šumavě dále smysluplně nepůjde. Do budoucna se na Šumavě již nesmějí stávat takové chyby jako například protichůdné rozhodování ve stejných věcech pod vedením různých ministrů.

Kdyby se mě ještě na konci roku 2006 kdokoli zeptal, zda je zapotřebí speciální zákon o Národním parku Šumava, bez zaváhání bych odpověděl, že není. Řekl bych, že jeho legislativní ukotvení je dostatečné – vládní nařízení z roku 1991, kterým byl Národní park Šumava zřízen, Zákon o ochraně přírody z roku 1992, Plán péče na období let 2000–2010, což je nejdůležitější dokument týkající se ochrany přírody na území celého parku, a platná podoba zonace z roku 1995, která určuje území, kde lze proti kůrovci zasahovat a která ponechat přírodě, jsou dostatečné nástroje pro spravování Národního parku Šumava.

Nicméně události, které od roku 2007 následovaly, staly se a stále se ještě dějí, mě přesvědčily, že bez speciálního zákona to na Šumavě dále smysluplně nepůjde.

V roce 2007 byl platný plán péče z rozhodnutí dvou mužů zastrčen pod stůl a stal se bezcenným svazkem papírů, do kterých se nikdo nedíval, natož aby se jimi při správě území řídil. Zákonná a do dnešního dne platná zonace z roku 1995, podle které je v Národním parku Šumava stále jenom 13 procent prvních zón, byla obejita rozhodnutím ministerstva životního prostředí v roce 2007. Vyhlásit novou zonaci je odborný a legislativně přesně definovaný proces, který je velmi náročný a dlouhý. Změnu zonace je například nutné projednat a dohodnout se všemi obcemi v národním parku a také dohodnout v Radě Národního parku Šumava, což je nejvyšší konzultační orgán správy parku. To je postup, který ukládá zákon.

To se ale v roce 2007 nedařilo, nebo to bylo příliš nepohodlné, takže se tento zákonný proces obešel rozhodnutím ministerstva, ke kterému dal impulz jediný člověk – tehdejší ministr. Opět jediný člověk na Správě Národního parku Šumava – tehdejší ředitel – toto rozhodnutí poslal do praxe. Takže z rozhodnutí dvou mužů byla naprosto změněna pravidla bez ohledu na platné dokumenty. Proto dnes zastávám názor, že speciální zákon o Národním parku Šumava potřebujeme. Bude i pojistkou proti různým a protichůdným výkladům platných zákonů – tedy pojistkou proti lidové tvořivosti. Do budoucna se na Šumavě již nesmí stávat takové chyby jako například protichůdné rozhodování ve stejných věcech stejnými institucemi, jen v rozdílném čase, pod vedením různých ministrů.

Uvedu dva příklady, které vypovídají za vše. Prvním je udělení pokuty ze strany České inspekce životního prostředí, což je nejvyšší dozorový orgán ochrany přírody, Správě Národního parku Šumava ve výši 600 tisíc korun za to, že v roce 2006 nezpracovala ve II. zóně ochrany přírody 300 kůrovcem napadených stromů. Paradoxně od roku 2007 Správa Národního parku Šumava ve stejných II. zónách nezpracovala miliony kůrovcem napadených stromů a nic se nedělo, žádné pokuty se neudělovaly. Aby byl paradox dotažený k dokonalosti, tak v roce 2012 byla téže správě parku ze strany stejné České inspekce životního prostředí vyměřena pokuta 250 tisíc korun za to, že naopak zpracovala kůrovcem napadené stromy v zákonem uznané II. zóně. Není to důkaz specifické lidové tvořivosti?

Další neuvěřitelný paradox, kterému musíme speciálním zákonem o Národním parku Šumava předejít, je různorodý výklad o Natuře 2000, což je soustava území určených k ochraně nejvzácnějších a nejvíce ohrožených druhů živočichů a rostlin Evropské unie. V roce 2005 vydalo ministerstvo životního prostředí rozhodnutí, které podporovalo asanaci kůrovce v I. zóně Národního parku Šumava s odůvodněním potřeby ochrany Natury 2000, a dva roky poté, ale za jiného ministra, vydalo to samé ministerstvo rozhodnutí, kde ochrana Natury 2000 byla využita jako důvod pro zákaz zpracování kůrovcových stromů nejenom v I. zóně, ale také ve II. zóně. Nemyslíte, že si Národní park Šumava už opravdu zaslouží jasná a obtížně změnitelná pravidla?