Budeme či nebudeme mít konečně zákon o Národním parku Šumava? Pokud ano, tak jaký? Pokud ano či ne - v čí prospěch? Šumavských domorodců, intelektuálních chatařů, kůrovcových či protikůrovcových kmotrů, grantových badatelů, ortodoxních či pokrokových lesáků? Lesů, vod a strání nebo jen těch strání bez lesů i bez vody? Masmediální evergreen pokračuje.

Fandové pořadu ČT2 "Nedej se!" se o neděli dočkali jeho dalšího pokračování. Jímavého a informačně nabitého. A – zřejmě v reakci na dlouhodobé kritiky ze strany části veřejnosti - i patřičně "vyváženého". V leporelu krátkých rozhovorů či komentářů mapujících historii divočinově-bezzásahové strategie NPŠ tentokrát dostali místo nejen její zastánci, ale také někteří odpůrci. Takže nejen čelný mluvčí Hnutí Duha, ale také modravský pan starosta Antonín Schubert. Nejen stateční ekologičtí aktivisté bojující "Na Ztraceném" svůj sice momentálně ztracený, ale později právně vítězný boj – ale také patřičně jimi dožraní místní obyvatelé. Nejen vědci opakující tvrzení o zbytečné démonizaci kůrovcového nebezpečí, a tedy nezbytnosti "ponechat přírodu přírodě", ale i ti zastávající opačný názor. Tedy nečetní odborníci lesáci – a také jeden přírodovědec. Totiž autor tohoto blogu. Ještě netušící, že v konečné verzi pořadu bude "za pitomce". Jeho chyba, mohl účast v něm odřeknout. Naiva.

Nebudu zde vypočítávat různé řečníky. Najděte si pořad na internetu a pečlivě poslechněte. Já si jej opravdu vychutnal – a z profesionální stránky umných "public relations" velmi ocenil. A znovu pochopil, jací jsme my, "prozásahoví vědci", propagandističtí amatéři. A co dokáže umění šikovného střihu.

Scénář jsem samozřejmě předem neznal. Z více než hodinového natáčení zůstalo v reálu pár minut, z nichž vyplynulo, že můj postoj je vlastně dán pouze faktem, že se panu pražskému profesorovi víc líbí les zelený než suchý. Na Šumavě byl párkrát a to jen tam, kam jej vodili "lesáci". K dané problematice žádné odborné práce nepublikoval – jeho oborem je přece vedle obecné biologie rostlin něco tak přírodní divočině nepřátelského, jako jsou rostliny geneticky modifikované. Názorově se spoléhá na ortodoxní, dávno aktivně na Šumavě nebádající přírodovědce typu profesora Jeníka – co na tom, že je to světově uznávaná kapacita. No, a na základě těchto žalostných poznatků a zkušeností si troufá komentovat ty jedině správné odborné prodivočinové postoje dokonce na půdě Sněmovny!

Popravdě, ani kůrku bych po tomhle souhrnu od sebe nevzal. Neb to vše je v podstatě pravda. Jak si mohu troufnout oponovat třebas právě panu profesoru Kindlmannovi, jednomu z editorů čerstvé a krásné knížky o Šumavě? Jak a proč se do celé té záležitosti vůbec pletu?

Inu , odpověď by posluchač nalezl v záznamu oněch mnoha dalších minut natáčení, které se do konečné verze "Nedej se" již pochopitelně nevešly. Neboť nehodily.

Třebas argumentace typu: Proč to nedělat v NPŠ jako v Krkonošském národním parku a přijmout možnost dosadeb autentickým "šumavským horským smrkem", jenž je na samotné Šumavě už málem v pánu, ale zůstává v některých školkách? Proč stále ohlupovat veřejnost tvrzením, že jediná možnost pro NPŠ je přísná kategorie II – a jinak nic? Proč nepřiznat, že kůrovcovou kalamitu konečně zastavilo ono rasantní odstraňování kůrovcových ložisek – a nikoliv onen "logicky očekávaný přirozený pokles jeho populace", jak teď halasně tvrdí ona bezzásahová strana?

Paní redaktorku jsem samozřejmě neodkazoval jen na profesora Jeníka, ale i na řadu dalších odborníků, zcela recentně badatelsky aktivních – třebas prof. Čermáka z Mendelovy zemědělsko-lesnické univerzity v Brně či doc. Lstibůrka z České zemědělské univerzity v Praze. Byli by výbornou diskusní protiváhou třebas panu doc. Svobodovi z téže ČZU, jenž v pořadu naopak dostal důkladný prostor. O erudovaných odbornících třebas z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti ze Zbraslavi/Strnad ani nemluvě. Inu, nevešli se.

A onen dehonestující cejch "genového inženýra"? A absence příslušných odborných prací v mém "kurikulu"? Šťouravý posluchač nechť si najde na internetu seznam původních odborných publikací výše zmíněného pana profesora Kindlmanna – možná jej překvapí jeho odborně šumavská zkušenost s tamní faunou i flórou. Jinak, jen mimochodem – tu jejich knížku jsem měl sebou na onom jednání Sněmovny, přímo z ní citoval a přítomným její četbu vřele doporučoval. Je to opravdu profesionálně sepsané dílo, včetně seznamu všech jeho podporovatelů. I jejich institucí a specifikace grantů, z jejichž prostředků bylo realizováno. Lze určitě dohledat v zápisu jednání.

Inu – nedej se…. Víte, celá dikce onoho pořadu mi velmi připomněla akci zcela jinou, též nedávno navštívenou. V pražském Goethe Institutu se konal seminář o budoucnu české energetiky, zejména té jaderné. Mezi panelisty byli mimo jiné přítomni zástupce Ministerstva průmyslu, ČEZu, ale také příslušný mluvčí Greenpeace – a expert z občanského "protitemelínského" sdružení Kala. Pro mne však byla, popravdě, největším "tahákem" účast paní inženýrky Dany Drábové. Připouštím ale, že ty bezmála tři hodiny jsem v podstatě přetrpěl. Vyslechl spousty argumentů v jednoznačný prospěch využití alternativních zdrojů – od větru po fotovoltaiku. A pár hlasů opačného názoru. Ano, paní inženýrku pustili ke slovu, její reakce však byly téměř totožné, typu: …"pane kolego, o tom jsme již přece mnohokrát mluvili, když řeknete A, řekněte prosím také B." Obdivoval jsem její klid a výdrž. Ale měla jednu výhodu - účast v živé diskusi. Bez střihů, s možností přímé reakce.

Můj osobní závěr (ač, připouštím,v oblasti energetiky jsem ještě daleko větší laik než v problematice tahů kůrovce)? Bez jaderné energetiky jsme výhledově "v troubě", zejména němečtí alternativci nás naprosto převálcují. Mimochodem - také jste, tuším v sobotu, viděli v TV reportáž o realitě realisace jejich "bezjaderného programu"? Se znovuotvíráním a dalším rozšiřováním jejich hnědouhelných dolů a přilehlých elektráren? Dočkáme se opět černých elektrárenských trojúhelníků německo-polsko-českých, smrtících pro lesy Krušných hor, Jizerek, hor Orlických…. Vzpomínáte, vy dříve narození? Řekněte to těm mladším.

Takže pokud bude Sněmovna projednávat na veřejném zasedání Petičního výboru (kam může přijít každý, odborník i úplný laik) příslušnou projadernou petici, hodlám být při tom.

A v případě NPŠ se nadále nebojím jeho "lunaparkové budoucnosti", jak je stylizována nová kampaň odpůrců odborné péče o něj. Spíš se dál bojím o jeho prachobyčejné přežití.

Jenže – k čemu potřebujeme les na horách, že?