V roce 2007 po orkánu Kyrill ministerstvo životního prostředí (MŽP) vedené Martinem Bursíkem rozhodlo, že ponechá v centrálních částech Šumavy minimálně 140 tisíc kubických metrů nezpracovaného polomového dřeva. Ekologičtí aktivisté, kteří v té době ovládali MŽP, tím chtěli dosáhnout takzvané „divočiny“ na velkém „bezzásahovém“ území a založit „nové pralesy“.

Opomíjená varování

Vznik „divočiny“ a „bezzásahovosti“ v té době odborně zaštiťovalo několik vědců z Jihočeské univerzity, kteří na obrovských a pro veřejnost uzavřených plochách usychajících lesů prováděli dílčí vědecké výzkumy. Lesničtí odborníci, hejtmani a šumavští starostové varovali, že pokud se nezpracované dřevo ponechá uprostřed smrkových šumavských lesů, do několika let způsobí kůrovcovou kalamitu nebývalých rozměrů. Představitelé MŽP a Národního parku Šumava (NPŠ) jejich varování nedbali a několik let klamali veřejnost, že nic nehrozí a mají kůrovce pod kontrolou. Loni v létě hejtmani Jihočeského a Plzeňského kraje již klamání nevydrželi a do druhých zón NPŠ, v nichž mají být lesy řádně obhospodařované, poslali nezávislou expertní komisi, aby zjistila skutečný stav.

Závěr expertů byl alarmující – kůrovcová kalamita až pandemie, která bude gradovat na mnoha tisících hektarů původních smrkových a geneticky cenných porostů.Do „bezzásahových“ lesních porostů bývalý ministr Bursík a jeho lidé zařadili zhruba 30 procent území Šumavy bez ohledu na jeho ekologickou stabilitu. Tyto obrovské plochy lesů z velké části již zcela uschly žírem kůrovce a jejich očekávaná přirozená přírodní obnova nastává jen pomalu, na některých místech. Ve zbylé části Šumavy však správa NPŠ musí proti kůrovci zasahovat a kalamitu nelze zlikvidovat jinak než razantním kácením. Letos na jaře ředitel správy NPŠ František Krejčí přiznal kalamitu zřízením kalamitního štábu.

Nevydařený experiment

Z ekologické správy NPŠ se tím stala obrovská těžařská společnost. A pod taktovkou zelené ideologie vznikla na Šumavě ekologická katastrofa nebývalých rozměrů. Obrovské části dříve zelených lesů jsou zcela suché, na dalších se lesy masivně kácejí a vznikají holiny. „Uvedený, pro šumavskou krajinu kritický stav přesáhl hranici případného vědeckého experimentu a je názornou ukázkou dogmaticky prosazované ideologie pod rouškou vědy,“ konstatují ve společném prohlášení z dubna letošního roku profesoři Vilém Podrázský a Radomír Mrkva, významní lesničtí odborníci.Správa NPŠ si dnes pravděpodobně uvědomuje, že se experiment nezdařil. Ekologové si však nechtějí svůj, pro Šumavu tragický omyl přiznat a zaštiťují se pochybnými průzkumy veřejného mínění, dle nichž její návštěvníci suchý les obdivují a šumavské obce z něj bohatnou. Správa NPŠ neustálou mediální kampaní masíruje veřejnost informacemi, že se suchý les samovolně obnovuje a park získává další mezinárodní uznání. Jaká je skutečnost?

Další žaloby

Zastupitelstvo Jihočeského kraje se rozhodlo podat ústavní stížnost na správu NPŠ a žádá, aby bylo zrušeno mnoho jejích nařízení, která nebyla s krajem konzultována. Na správním soudu stále leží žaloba osmnácti šumavských obcí na rozhodnutí bývalého ministra Bursíka ponechat polomy nezpracované. Šumavské obce na posledních jednáních rozhodly, že podají další žaloby na správu NPŠ za neplnění zákonných norem.Proti silově prosazené ideologii „divočiny“ a ničení šumavských lesů se veřejně vyslovují bývalí premiéři Petr Pithart, Jan Stráský a Miloš Zeman. Kritické stanovisko prezidenta Václava Klause je známé.Správa NPŠ se může stokrát ohánět tím, že nejde o politický, ale odborný problém. Pro své výsostně ideologické „odborné“ řešení si však zajistila podporu pouze Strany zelených.Současná ministryně životního prostředí Rut Bízková nemůže tragickou situaci na Šumavě nevidět. A jako ministryně nominovaná ODS nemůže také nevnímat, že jihočeská i plzeňská ODS patří k dlouhodobým kritikům současného nezvládnutého experimentu na Šumavě. Stejný kritický názor mají i hejtmani obou krajů – Jiří Zimola i Milada Emmerová z ČSSD. Zdá se, že je načase říkat o Šumavě pravdu.

Týdeník EURO 23/2010

šumavští senátoři