aneb Nejnovější vědecké postřehy

Snahy Brouků Pytlíků o znovuzdivočení Šumavy jsou nebývalé. Zdá se, že kůrovec jim nestačí a tak se chystají „podpalovat“ les:

Deník Referendum 2/2015: „Stínová vědecká rada upozorňuje, že většina pasáže věnované lesům je zaměřena na ochranu lesa před požáry. Považujeme to za záminku pro trvalou údržbu sjízdných cest těžkou technikou a obnovu či výstavbu umělých vodních nádrží i v místech nejpřísněji chráněné přírody, v tzv. přírodní zóně, jež by měla být ponechána samovolnému vývoji. Ten je deklarovaným cílem zřizování národních parků a lesní požáry součástí přirozeného vývoje jsou. Nicméně v našich podmínkách nastávají jen velmi zřídka,“ říká Karel Prach z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích“ – celé znění zde

Abychom si dokázali představit, co si přírodovědci představují pod pojmem znovuzdivočení Šumavy, musíme se vrátit o 6 let zpátky ke Kongresu o divočině v Mexiku 2009. Zde vystoupili za Národní park Bavorský les a Národní park Šumava Hans Kiener a Zdenka Křenová. Citujme z jejich příspěvku: „At that time, nobody could foresee the dimensions of the first great re-wilding experiment in central Europe.“ „V tuto chvíli není nikdo schopen předvídat rozsah prvního velkého re-wilding experimentu (= experiment znovuzdivočení) ve střední Evropě“

Z této jediné věty je patrné, že přírodovědci vědí, že Šumava není divočina, ale že se má divočinou teprve státi. Jde o velký experiment, který nemá ve střední Evropě obdoby a jenž má v jejím srdci vytvořit kus divočiny. V roce 2009 opravdu nikdo nemohl předpokládat, že tento experiment povede ke kůrovcové apokalypse a k odlesnění 20 000 hektarů parku (celková rozloha NPŠ je 68 000 hektarů). Ale asi je to stále málo. Prostřednictvím připomínek Stínové rady NPŠ se dovídáme, že součástí přirozených procesů je nejen kůrovec, ale i požáry. To nás ještě čeká překvapení!

A co tomu říká vedení Národního parku Šumava?

Přesto, že deklaruje připravenost bojovat s lesními požáry zde, současně dělá vše pro to, aby technika neměla kudy jet. Příkladem je třeba cesta přes Mlynářské slatě nebo pokračování Slaťské cesty směrem k bavorské hranici – neprůjezdná, neprůchodná:

Proto, pokud byste potkali Brouka Pytlíka držícího v ruce krabičku se zápalkami, okamžitě volejte SNB, pohraničníky nebo alespoň Stráž Národního parku Šumava. Budete mít určitě pravdu, podobně jako pan Pacovský v Čapkově povídce „Muž, který se nelíbil“ (můžete si přečíst zde).

 Sumavaumirajici.cz