Aktuální stav vody na českých tocích je podnormální. Požádal jsem proto o spolupráci ChatGPT a připravil článek o tom, co se o suchu a nedostatku vody psalo v českých zemích přibližně od 10. století.

Opět musíme začít s tím, že přesná měření průtoků na českých tocích jsou záležitostí především posledních desetiletí. Například pro profil Praha–Chuchle existují denní údaje o průtocích od roku 1981. Pražský plán pro sucho přitom pracuje s dlouhodobými hydrologickými řadami.

Pokud se tedy dozvíme, že do Orlíku teče nejméně vody od roku 1982, tedy za posledních 44 let, je to nepochybně zajímavá informace. Navíc je třeba mít na paměti, že dnešní Vltava je ovlivněna soustavou přehrad vybudovaných v průběhu 20. století, které dokážou v období sucha průtoky „nadlepšovat“.

Podle historických záznamů se však období sucha a nedostatku vody objevovala v českých zemích už před více než tisíci lety. Velmi cenný je v tomto směru historický materiál Povodí Vltavy zveřejněný Ministerstvem zemědělství. Ten uvádí konkrétní pražské záznamy:

U let 988, 999 a 1099 jsou dokonce zaznamenány tak špatné poměry vody v Praze, že se podle kronikářských zpráv voda do Prahy dovážela.

V materiálu Ministerstva zemědělství jsou popisovány také historické povodně. Například v roce 1432 byla Praha postižena mimořádně velkou povodní a dobové zprávy popisují, že lidé na Starém Městě používali k pohybu po zaplavených ulicích loďky. Historické odhady hovoří o průtoku přes 4 500 m³/s.

Pro srovnání: průtok Vltavy v Praze kolem 45 m³/s, který v současnosti považujeme za velmi nízký, je přibližně stokrát menší než taková historická povodeň. Samozřejmě nejde o přímé měření – u povodně z roku 1432 jde o historickou rekonstrukci.

Vraťme se ale k současnému suchu a nízkému stavu vody. Není to nic zcela neobvyklého. Pokud budeme pokračovat směrem k současnosti, najdeme další období výrazného sucha a s ním spojených nízkých průtoků nejen na Vltavě:

Povodí Vltavy například uvádí, že po výstavbě Vltavské kaskády byly velmi suchými zejména roky 1976, 1990 a 1992.

Velmi významné bylo sucho v roce 1947. Ještě na počátku roku nic nenasvědčovalo tomu, že naše země bude muset čelit jednomu z nejvyprahlejších roků. Situace se začala výrazně měnit na jaře a během léta se přidala vysoká teplota a nedostatek srážek. Sucho se následně protáhlo hluboko do podzimu.

Právě rok 1947 je mimořádně zajímavý i pro srovnání s novějšími obdobími. ČHMÚ ve své analýze sucha z roku 2018 porovnával průtoky Vltavy v Praze v letech 1947, 2015 a 2018. Zároveň rekonstruoval, jaký by byl průtok Vltavy v roce 2018 bez vlivu vodních nádrží. Výsledek je velmi zajímavý: bez nadlepšování průtoku vodními nádržemi by byla situace v roce 2018 v Praze výrazně horší a průběh přirozeného průtoku byl srovnatelný se situací v roce 1947.

To je podle mého názoru důležitá skutečnost. Dnešní průtoky Vltavy totiž nelze jednoduše porovnávat s průtoky před sto nebo dvěma sty lety. Vltavská kaskáda a další vodní díla dnes průtok ovlivňují a v období sucha jej mohou významně nadlepšovat. Ministerstvo zemědělství ostatně přímo uvádí, že vodárenské nádrže pomáhají v období sucha udržovat dostatek vody pro zásobování obyvatel i průmyslu.

Od roku 1990 jsme tedy zažili několik významných epizod hydrologického sucha – například v letech 1990, 1992, 2003, 2015 a 2018. Současný rok 2026 k nim může přidat další významnou epizodu.

Obecně se současné sucho dává do souvislosti se „změnou klimatu“. Je však třeba opět připomenout, že kvalitní data o průtocích na českých tocích nejsou dostupná v dnešní podobě po staletí. Proto nelze vyloučit, že historické záznamy o suchu jsou de facto „podhodnocené“ a do kronik se zapsaly jen události, které byly opravdu výjimečné.

A samozřejmě nelze abstrahovat od počtu obyvatel a způsobu využívání vody v prostoru současné České republiky. Naše dnešní nároky na množství i kvalitu vody se s minulostí starou stovky let nedají jednoduše srovnávat.

Závěr

Velká sucha se v prostoru České republiky vyskytovala i v minulosti. Mohla být i mnohem větších rozměrů než sucha, která si pamatujeme nebo o nich máme přesnější údaje.

Můj otec mi často vyprávěl právě o roce 1947. O této pohromě se dodnes píše jako o mimořádné, historicky významné události. A pokud se podíváme ještě mnohem dál do minulosti, máme záznamy o letech, kdy byla Vltava podle historických pramenů dokonce místy přechodná „suchou nohou“.

Že mohla dlouhotrvající sucha před stovkami či tisíci lety přispět k neúrodě a hladomorům, nelze samozřejmě vyloučit.

Letošní srpen se může stát nejsušším měsícem roku, pokud se vyplní dlouhodobá předpověď a první výraznější srážky se dostaví až koncem měsíce.

Není to ale nic nového pod Sluncem.