Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Obří obrazovky a hlasitá hudba vyhání z restaurací lidi, kteří si tam přišli popovídat. Zůstavají jen hosté se sluchátky na hlavách, špunty v uších, zhrouceni do svých mobilů. Internetová samotka spojená s lobotomií.

KDYŽ ONA TA

klasická hospoda/národní kulturní památka,

byla zlikvidována aktívisty, maminami s dětičkama za pomoci médií a politiků,

takže náprava/návrat bude těžký

Jo, jo, doba se mění i návyky, ale nejvíce buzerace. Každou neděli babička uvařila oběd, rodina se sešla, matka servírovala, my kluci jsme tátovi a strýcům doběhli pro pivo do džbánu a dvě krabičky cigaret začky Lípa (2 Kčs/10 ks) a Letky, pro strýce modrého lampasáka (2,20 Kčs/10 ks) do hospody "U Štajnerů. Odpoledne jsme se s bratranci tam otočili ječtě třikrát, neb tatík a strýci mastili mariýš až do večerních hodin, od pana Štajnera jsme vždy dostali "pendrek" (takové tmavé lékořicové lejno) a cestou domů jsme ležák usrkávali. Proč to říkám? Dovede ti dnes představit, poslat nezletilce se džbánem pro pivko do hospody a krabičku cigaret (nekouřím, ale pivo piji), co by vzniklo za rachocení v byrokratickém aparátu? Policie, OSPOD, prokurvátoři pro stíhání otce nezletilce a putykáře, kdyby nezletilci do džbánku to pivko načepoval.

Nějak nám to usrkávání piva na mentalitě neubralo, všici jsme vystudovali technické VŠ, žádné pseudohumanitní obory těchto zbytečných jalových a žvanivých, kteří dnes o morálce a dobrodinní regulace života občanstva káží.

Na kolejích jsme prostory sdíleli i s juristy, tehdá jsme pány a dámy JuC doučovali matematice, tedy preferovali jsme budoucí právničky, z hlediska ne tehdy kupodivu povinné matematiky (palmáre musí být matematicky kladné), ale z hlediska umění jejich rétoriky i v kolejním lůžku.

JuC až tak na školách nebyli "až tak blbí" (většinou byli oplégři zasloužilých stranníků KSČ), ale stejně jako tehdá jejich tatíci, jsou dnes stejně "hamižně vychcaní", a furt ale blbí a úplatní. Stačí slova jejich jednoho juristy "když budete Vy uznalý, budu i Já uznalý", a pak má našinec věřit v "moc soudní", když je v moci zákonodárné takové schlamperei. Juristé mají v zákonech takový bordel, že už se v tom nevyznají ani sami zákonodárci v PS, se živým inventářem, Marečkem Bendou, který v PS pobíhá a zvedá palec nahoru/dolu, jako Nero v aréně Colosea.

Paní senátorko, zajeďte si do Rakouska oživit vzpomínky na klasickou českou kuchyni. Lépe řečeno, zavzpomínat na to, co se jedlo u nás dříve. Já třeba jedl v podnikové kantýně u jedné firmy v Salzburgu, ve čtvrtek, kdy byl bezmasý den, trhanec se šťávou, který miloval císař FJ1. Ale i jiná jídla, co vařila moje máti v padesátých letech, když byla ještě v domácnosti.

JO, za 1*,

v dnešní době, kdy jsou oba rodiče zaměstnaní, by takové vaření mělo občas vycházet na jednoduchou společnou večeři rodiny během týdne a

každopádně na nedělní či sváteční oběd,

ano takový je práce, která se však vyplatí pro soudržnost rodiny, při pouti, posvícení, svátcích i příbuzenstva, což by mělo mít přednost před honěním se za adrenalínem, být všude, vidět všechno,

občas troch zpomalit, nemůže být na škodu.

Kdo dnes si udělà španělského ptáčka? Složité!. Vařil jsem vnoučatům onehdá rajdu majdu. Manželka uvařila hovězí vývar, což trvako 3 a půl hodiny. Pak uvařila vepřové jazyky, což trvalo cca 1 a půl hodiny. Já uvařil knedlík, celem s kynutím 1,5 hodiny. Pak jsem konečně uvařil rajskou z hovězího vývaru cca 1 hodina. Vaří autorka rajskou také tak? A pokud jde o španělského ptáčka. To je ještě složitější. To nás čeká.

Ano, také si pamatuji, že babička vstávala každý den v pět hodin, aby zatopila v peci, a začala vařit oběd. Před polednem bylo víceméně hotovo.

Fakt si myslíte, že tohle je něčí představa o dobré kuchyni? No, vlastně - něčí možná ano, ale má určitě NE!

Není možné kopat současně za silný stát i za funkční rodinu. Tyto dvě instituce spolu o přízeň každého občana soupeří. Paní senátorka si vybrala, ale teď by chtěla vejce i omeletu.

Paní senátorka nám připomíná ztracený ráj, který se stejně nevrátí. Ale se závěrečným příslovím nesouhlasím. ˇMůj způsob stravování by jí možná vyvolal kopřivku, ale život určitě neflákám a při nezdravém způsobu stravování už v 91 cca 40 let nepotřebuji lékaře.

To ale rozhodně není vaší zásluhou, to je DAR. Tak se raději proti Matce Přírodě moc nerouhejte...

Tak s tou porcelánovou termoskou jste tomu dala korunu.

No jo, byla skleněná. A?