Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Já bych českou královskou korunu nechal tam kde je - v trezoru. Když vidím, jaké vemeno se může stát prezidentem, jsem rád, že to snad není na dlouho.

Jediný argument pro monarchii v Česku je fakt, že královská koruna by Pávkovi nepochybně slušela a té jeho politručce jistě také.

Howgh.

Podle mě má dědičná monarchie jeden zásadní problém, který její zastánci poněkud přehlížejí: dědičnost je snad nejhorší známý způsob výběru hlavy státu. Z hlediska schopností je to v podstatě los, jen omezený na jedinou rodinu. Můžete dostat mimořádně schopného člověka, ale úplně stejně člověka průměrného nebo katastrofálně neschopného – a neexistuje žádný výběrový mechanismus, který by tomu zabránil.

Právě konec evropských monarchií ukazuje, že to není jen teoretická námitka. Nelze samozřejmě tvrdit, že Rakousko-Uhersko rozbil sám František Josef. Jeho mimořádně dlouhá vláda však konzervovala systém, který stále hůře řešil národnostní a institucionální problémy říše. A v roce 1914 měl stále reálný podíl na rozhodnutí jít do války se Srbskem.

Ještě pozoruhodnější je souhra tří monarchů roku 1914: německého Viléma II., ruského Mikuláše II. a rakouského Františka Josefa. Každý byl problematický jiným způsobem a každý disponoval skutečnými pravomocemi. První světová válka samozřejmě nevypukla pouze jejich vinou, ale jejich osobní vlastnosti a rozhodnutí průběh červencové krize nepochybně ovlivnily. To je docela silný argument proti instituci, která vybírá člověka do mimořádně významné funkce podle toho, komu se narodil.

Moderní konstituční monarchie tento problém vyřešily poněkud paradoxně: fungují dobře právě proto, že panovník už téměř o ničem důležitém nerozhoduje. Jenže potom vzniká opačná otázka: jestliže hlava státu nemá mít skutečnou moc, proč má být její funkce dědičná? A jestliže skutečnou moc mít má, dědičnost se stává velmi riskantním způsobem jejího obsazování.

Takže ideální by mohla bÿt přímá volba panovníka po smrti nebo abdikaci toho předchozího.

Zásadním problémem monarchie je, že si všichni její příznivci představují, že budou ve skupině vyvolených. Tak ale monarchie nefunguje.

... a prvním českým novodobým králem se stává (chvilka napětí - obálka se pomalu otevírá): svatí Petr a Pavel první. 🥳😀

Majestát si neříká já, ale my, takže je to v pořádku.

Dejte pokoj s monarchií. V dnešní době je to naprostý anachronismus. Hezký na pohled, ale co je pod tím? A opravdu si někdo ještě dneska myslí, že třeba Británie je funkční monarchie? Všechny královské rodiny si dávají setsakra pozor, aby se ve svých prohlášeních nepřiklonili na nějakou stranu, jen aby na sebe neupoutali nevítanou pozornost. A opět - britský král, jako hlava Anglikánské církve oslavuje muslimský ramadán a ještě k tomu vyzdobí královský palác. Že by něco řekl proti napadání jeho poddaných a souvěrců muslimy, to neexistuje. Takže pokud historická královská rodina žije za své a nemontuje se do politiky, proč ne. Ale uvést na nově vzniklý trůn kohokoliv je velké riziko a drahá sranda.

" A opět - britský král, jako hlava Anglikánské církve oslavuje muslimský ramadán a ještě k tomu vyzdobí královský palác".

Ano, to je naprosto bizarni a podle meho nazoru jen dalsi priklad degenerace, do ktere se "hrdy Albion" propracoval, plus karma.

Kral coby nepritel vlastni zeme.

Aby jakýkoliv systém fungoval, musí mít podporu lidí, co v něm žijí.

V posledních volbách do sněmovny získala Koruna česká v ČR 0.13 % (pokud existuje jiný podobný spolek, tak jsem ho vůbec nezaregistroval, sorry).

Tolik k návratu k monarchii a můžeme se vrátit k vážné práci.

Prezident přísahá na republiku. Tou "srandičkou " pouze ukazuje, že je mizera, který respektuje pouze svůj a druhé párové vyžirky blahobyt a paraziting.

No fuj!

To, že v Evropě existují dobře fungující monarchie, ještě příliš nevypovídá o tom, zda by monarchie měla smysl v České republice. U některých z nich totiž panovník přežívá především díky velmi specifické historické funkci, kterou nelze jednoduše přenést jinam.

Nejnápadnějším příkladem je britská monarchie. Britský panovník není pouze ceremoniální hlavou Spojeného království. Koruna je výsledkem několika staletí vývoje britského impéria a dodnes představuje společný institucionální a symbolický prvek pro řadu států, které z tohoto impéria vznikly. Král je hlavou Commonwealthu a současně panovníkem několika samostatných zemí. Jeho postavení je tedy historicky mimořádné a plní funkci, kterou český král z principu plnit nemůže.

Podobně je třeba posuzovat i ostatní evropské monarchie: většinou nejde o důkaz, že monarchie je obecně výhodnější státní zřízení, ale spíše o důkaz, že historicky vzniklá instituce může dál dobře fungovat tam, kde má hlubokou kontinuitu a společnost nevidí důvod ji rušit.

To je ale podstatně jiná otázka než obnovení monarchie po více než sto letech republiky. V českém případě by bylo nejprve nutné říci, jakou konkrétní funkci by král plnil lépe než prezident. Samotná existence prosperujících monarchií v zahraničí na tuto otázku neodpovídá.

No jistě že. nicméně - když si odmyslíme ten historický vývoj, tak ta otázka stojí právě na tom, jaké konkrétní pravomoci by takový konstituční král, u nás by měl mít.

Už třeba zda by měl méně pravomocí než náš současný prezident - že by ten stát neřídil třeba vůbec, ale měl striktně stanovené ceremoniální pravomoci - a ani v těch by neměl žádnou rozhodovací pravmoc.

Máme v historii celou řadu případů, kdy monarchie nebyla dobrou volbou. Například středoafrický císař Bokassa I zahájil svoji hvězdnou kariéru jako voják přísahající věrnost Francii, později se stal náčelníkem štábu Středoafrické republiky. Není sám, kdo mění přísahy jako fusakle. Pučem se zmocnil vlády, nechal popravit své oponenty, obklopil se ochrankou z příslušníků svého kmene Mbaka a později se nechal korunovat císařem za ceremoniálu, který byl napodobeninou korunovace císaře Napoleona. Proslul nekonečnou chamtivostí a získáním majetku ve výši 1 mld. francouzských franků a také roztomilým zvykem pojídat varlata svých nepřátel. Mezi mnoha tituly, které si udělil, byl i titul "Kohout, který obskáče tisíc slepic".

Obávám se, že pan autor zde žongluje se 2 pojmy, které se od sebe liší, přičemž se vyhýbá tomu třetímu, který tu naší historii zobrazuje úplně jinak.

Že sice hovoří o moderní konstituční monarchii, kterou ale náš stát, před rokem 1918 vůbec nebyl . To by totiž znamenalo, že by se současný politický systém prakticky nezměnil vůbec, stále by tady vláda politická vláda kterou si určí občany zvolený parlament. A vedle toho by tu seděl - na Hradě /kde jinde/ namísto prezidenta, sice král, leč s naprostým minimem ryze ceremoniálních pravomocí.

Něco jiného by bylo, kdyby zde bylo království, kterému by vládl král - a ten si jmenoval svojí vlastní vládu, a stát společně s ní řídil a ovládal. Měl by - sobě podřízenou královskou armádu policii, jím jmenované královské soudce, apod.

Ale ani to nepopisuje tu historickou situací naší země někdy od 17.století a nadvládu Habsburků v ní, To přece musí i ten znalec z Českého královského institutu vědět, že nám vládli habsburští císaři z Vídně - a Čechy pro ně byly jenom bohatou provincií...

Možná to nevíte: Rakousko-Uhersko byla konstituční monarchie.