Na nedávném soukromém setkání s představiteli Českého královského institutu, který prosazuje vizi českých zemí coby konstituční monarchie, dostal prezident Petr Pavel otázku, zda by si dokázal představit Česko jako moderní parlamentní monarchii. „Já bych s tím neměl sebemenší problém. Když se podíváme kolem sebe, tak i v Evropě je řada konstitučních monarchií, které fungují velice dobře a tradičně,“ odpověděl.

Nechápeme, proč kolem toho byl takový rozruch, když nám hlava státu možná jenom chtěla udělat radost. Ale teď vážně. Především české země byly více než tisíc let monarchií a teprve od roku 1918 jsou republikou. Nesmíme si plést státnost a státní zřízení, to jsou dva odlišné pojmy. Česká státnost u nás trvá už od 10. století a nezáleží na tom, jakou má formu, jestli republikánskou nebo monarchistickou. V čele země může být král nebo prezident. V takových případech se jedná o formu vlády a obojí je legitimní.

I republikánská modla - Tomáš Garrigue Masaryk – zpočátku první světové války v roce 1914 zcela kategoricky neodmítal myšlenku monarchie, protože v prvních měsících exilu zvažoval i variantu personální unie či reformovaného státu pod habsburským žezlem, pokud by to vedlo k samostatnosti.

Rovněž budoucí první československý premiér Karel Kramář jako přesvědčený panslavista sepsal v květnu 1914 návrh ústavy takzvané Slovanské říše, v jejímž čele měl stát ruský car jako panovník. České země se měly v jejím rámci stát samostatným královstvím s českým králem, který by byl vybrán z členů carské rodiny.

Ještě na začátku roku 1918 si většina obyvatel českých zemí neuměla představit, že by se jejich stát změnil v republiku. Ta nebyla vyhlášena ani 28. října téhož roku, ale až 14. listopadu, kdy byli Habsburkové sesazeni z trůnu, a Československo prohlášeno republikou.

A v současné době by se mohlo stát, kdyby to byla vůle většiny lidí, že Česká republika se znovu změní v království v čele s českým králem. Nebylo by to nic nelegálního. Jak už připomněl pan prezident, v Evropě je řada úspěšných konstitučních monarchií a ekonomicky nejvyspělejším evropským státem je Lucembursko v čele s velkovévodou.

Autor je ředitel Českého královského institutu